Paolo Volponi byl italský spisovatel, básník a politik. Jeho složitá a podmanivá próza, jen těžko zařaditelná, zaujímá v italské literatuře 20. století jedinečné místo. Volponiho dílo se zaměřuje na znepokojivé a utopické potřeby současnosti, mistrně zachycuje odcizené vztahy mezi jednotlivci a výrobními strukturami. Jeho pozdní dílo jemně poukazuje na porážku jakýchkoli reformistických hypotéz, což z něj činí jednoho z nejmodernějších klasiků.
Psychologický román, odehrávající se v Urbinu v prosinci 1969, je filozofující výpovědí o italské společnosti, jež se po výbuchu bomb v Miláně vyrovnává s útokem na demokratické vymoženosti státu a s pokusem o politické vydírání. Kniha poctěná cenou Premio Viareggio.
Román italského spisovatele, poctěný cenou Strega, je koncipován jako pamětní spis sepsaný selským filosofem a rebelantem ze zapadlé vsi nedaleko Urbina a líčí jakýsi donkichotský zápas tohoto člověka o lepší svět. Tento člověk si na základě neurovnané četby a vlastního pozorování vytvořil utopistickou filosofickou koncepci všenápravy světa a při jejím uskutečňování dostává se na každém kroku do konfliktu s realitou světa a nakonec podléhá. Román bohatý myšlenkami i dějem, který vydává sugestivní svědectví o současném světě.