Milana Vuković Runjić Pořadí knih (chronologicky)

Kraj je srpnja 1914. U hotelu ni na nebu ni na zemlji sastaju se diplomati, političari, okrunjene glave, pjesnici, vizionari i špijuni na posljednjem razgovoru o tome može li se izbjeći Veliki rat.Što je Willy rekao Nickyju, Aleister Gustavu, a Gustav Stefanu doznajte u romanu Hotel u oblacima 1914. Milane Vuković Runjić.“Za priču se uskoro čulo u novinama, pisalo se o Grand ho- telu u Algemainer Zeitungu, u Neue Freie Presse, u Timesu, u Figarou . . . usporedno s najčudnijim pripovijestima o mu- mijama i njihovim vječnim ljubavima i sličnim egzotičnim crticama. Počelo se naveliko govoriti o hotelu za mrtve, kao i za one koji su dovoljno maštoviti, hrabri i upućeni da znaju naći najdivnije mjesto na tromeđi Carstva, mjesto na kojem će se ukrcati u žičaru ili u čudnovatu kočiju za Majestic. Što je više škripao i bučio, što se više zahuktavao rat, to se više očajnika pitalo gdje je taj hotel i postoji li uopće, ali njega se ne može otkriti u strahu, zloj slutnji ili boli, nego će ga naći samo onaj tko u savršenoj dokolici, s perom u šeširu, u društvu jedne ili više srna, jedne ili više dama, gleda iz Češ- ke u Njemačku, iz Njemačke u Rusiju, stojeći na posebno lijepoj mahovinastoj stijeni, dok se u daljini glasa borbeni Siegfried.”

Jednoho zimního večera roku 1591 je v Istanbulu zavražděn přední iluminátor rukopisů a nyní k nám promlouvá ze studny, kam vrah hodil jeho tělo. Jeho hlas se ale ztrácí v koncertu ostatních hlasů, mezi nimiž figurují mistři sultánovy malířské dílny, knihař Kara a jeho milenka Şeküre, dohazovačka Ester, Strýc Efendi i mince, červená barva, smrt, pes nebo třeba strom. Každý z nich předkládá svůj pohled na svět a snaží se nás přesvědčit o své pravdě a je jen na čtenáři, jaký obrázek si z tohoto napínavého příběhu poskládá. Román je vrcholným dílem tohoto tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006). Přeložil Petr Kučera