Eugen Helmlé Knihy

Podtitul: Romány Stěžejní dílo poválečné francouzské literatury o životních příbězích obyvatel jednoho předměstského pařížského činžáku. Židovský autor, jehož o rodiče připravila válka a všudypřítomné zlo se proto zobrazuje i v jeho knihách, je v této obří skládance stvořitelem osudu svých postav a určuje jeho neúprosné směřování. Čtenář se baví, ale i děsí nejrůznějších nesmyslných posedlostí, které se pro některé z obyvatel domu staly jedinou náplní života. Za tento „polyromán“ získal Perec literární cenu Médicis. Jedná se o složitě konstruované dílo pro náročného čtenáře. Za převod této knihy byla Kateřině Vinšové r. 1999 udělena cena Josefa Jungmanna.

Als men Johann M. Kamps, den damaligen Hörspieldramaturgen beim Saarländischen Rundfunk, nach seinen Erinnerungen an die Arbeit im Studio fragt, antwortet er: „Man kann sich das heute kaum noch vorstellen: 1966, als Georges Perec uns die Idee für sein erstes Hörspiel vorlegte, hatten wir keine praktische Erfahrung im Umgang mit Computern, ja, Computer, wie wir sie mittlerweile bei der Arbeit oder auch zu Hause gewohnt sind, gab es damals einfach noch nicht.“ In Die Maschine geht es daher um eine Simulation der Funktionsweise eines Computers.

Pařížský floutek Cidrolin při odpolední siestě na svém hausbótu sní o středověkém vévodovi d´Auge, kterému se pro změnu zdává o podivném světě soudobé Paříže. Obrazy Paříže, kde se zrovna staví Notre Dame a lůza volá po další křížové výpravě, se střídají s obrazy Paříže šedesátých let. Sen se prolíná s realitou a napříč historií dochází k nečekaným setkáním. Modré květy jsou dalším mistrovským dílem francouzského prozaika Raymonda Queneaua, který i české čtenáře uhranul svou Zazi v metru.

Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou. Ale také, a především, píše o lásce, o lásce tragické a prazvláštní, která zaplaví veškerou mysl.

Jacques l’Aumône cresce come figlio di un produttore di scarpe a Rueil, vicino a Parigi, e fugge dalla sua vita monotona al cinema, dove scopre il mondo dei film muti. Nella sua immaginazione, l'eccentrico poeta Louis Philippe Des Cigales è suo padre, ispirandolo a scrivere poesie. Da adulto, aspira a una carriera come pugile professionista, ma sposa Suzanne e si trasferisce con lei in provincia, dove viene percepito come chimico e conduce audaci esperimenti in laboratorio. Anni dopo, incontra un amico d'infanzia, il che lo porta a lasciare Suzanne e il loro figlio per dedicarsi a nuove avventure. La storia esplora i sogni ad occhi aperti dell'eroe, che prova numerose forme di vita e si lancia in carriere brillanti, vivendo sia sconfitte che trionfi. Queneau indaga la natura dei desideri umani in un romanzo avvincente sul crescere e sulla forza dell'immaginazione. Con scene cinematografiche e uno stile umoristico, talvolta mordace, Queneau mostra già in quest'opera la sua inventiva, che si esprime anche nelle sue opere successive come Esercizi di stile e Zazie nel metrò.

Nápaditý a fantazií hýřící text odráží životní pocit francouzské mládeže bezprostředně po osvobození Paříže po 2. světové válce. Román, inspirovaný autorovou zkušeností s divokými večírky je popisem jedné velkolepé oslavy a jejího neslavného konce. Kniha popisuje bláznivý večírek příslušníků francouzské zlaté mládeže, v němž září Vianův kamarád a neúnavný bavič zvaný Major, jehož nejpůsobivějším číslem je vyjmutí skleněného a následné pozření. Po divokem mejdanu je čtenář konfrontován s bizarním úřadem, v němž se vyskytují jak úředníci, tak účastníci předchozího večírku, kteří nijak zvlášť nerozlišují zábavu od pracovních povinností.

Crazy crimi erotic science & politic fiction, koktejl namíchaný Transcendentním satrapou Patafyzického kolegia, milovníkem, znalcem a tvůrcem černého a ironického humoru, lyrickou duší, nepřítelem a obětí měšťáctví. BORIS VIAN filozof, technik, spisovatel a básník, jazzový trumpetista a zpěvák, autor šansonů, herec, novinář a filmový experimentátor, přední postava pařížské existencionální avantgardy, střídá v této persifláži americké "tvrdé školy" prostředí a žánry a skvěle se baví a my s ním. Není to Tabu, není to Saint-Germain-des-Prés, je to legrace a hra fantazie, jak si ji jen můžeme přát.

Hortense, die Heldin von Die schöne Hortense, ist in den Prinzen von Poldève Gormanskoï verliebt. Der Prinz liebt Hortense leidenschaftlich. Ein anderer Prinz, ebenfalls aus Poldève und kriminell, begehrt Hortense auf bestialische Weise. Im Zuge von Hortenses Entführung wird die Poldève-Verbindung deutlicher. Hortense ist bedroht, und ein Mord wird begangen. Inspektor Blognard versucht, das Rätsel zu lösen. Die junge Carlotta, Schülerin, und ihr Pony, der Prinz Cyrandzoï, eilen zur Rettung von Hortense. Und Alexandre Vladimirovitch? Er ist nicht so weit entfernt, wie man glauben könnte.

Krátký román je parodií na „drsné“ americké detektivky. Vypráví o muži jménem Lee Anderson. Lee je mohutně stavěný muž bílé pleti, ve skutečnosti však pochází z rodiny míšenců a protože mu jeho mladšího bratra zabili rasističtí sousedé, nese si v srdci hlubokou nenávist vůči bílým lidem. První román francouzského spisovatele Borise Viana (1920-1959). Vian knihu napsal za pouhé dva týdny a prezentoval ji jako překlad románu černošského amerického spisovatele Vernona Sullivana, ač ve skutečnosti je Vian autorem románu a Sullivana si spolu se svým přítelem, vydavatelem románu Jeanem d'Halluinem vymysleli. Román vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy, ale zároveň se v roce 1946 stal jednou z nejprodávanějších francouzských knih. Ačkoli bylo brzy odhaleno, že Vian je skutečným autorem románu, Vian v mystifikaci pokračoval a pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Vydávání románu bylo několikrát zakázáno francouzskými úřady.

Henri and Sonia are thrown into disarray when Hubert and Ines arrive for dinner one day earlier than expected. As the evening degenerates, the couples are given a second and third chance to revisit their differences and end on a different note.

Eine junge Frau, die immer ein Klappmesser in ihrer Tasche trägt, bemerkt eines Abends, dass ihr Messer und ihre Hand mit Blut befleckt sind. Was ist passiert? Ist sie dem dunklen Verlangen, einen Mann zu erstechen, nachgegeben oder hat sie dies während des Gedränges in der U-Bahn getan? Hat sie einen Mann getötet oder ihn nur verletzt? Auf der Suche nach Antworten begibt sich die junge Frau auf die Spur des Geschehens. Der Leser wird wie die Protagonistin von Überraschung zu Überraschung gezogen. Emmanuele Bernheim, die zuvor mit ihrem Roman "O'nun Karısı" den Meclis-Preis 1993 gewonnen hat, überzeugt in ihrem Debütroman 'Sustalı' durch das behandelte Thema und ihren flüssigen Erzählstil. Wir begegnen einer Autorin, die den Kampf zwischen Mann und Frau in einem harten, gnadenlosen, faszinierenden und überraschenden Stil beschreibt.