Der Herzog Joachim von 1264 und der moderne Cidrolin, ebenfalls Joachim, leben in völlig unterschiedlichen Welten. Während der Herzog ein aktiver Kämpfer ist, genießt Cidrolin das süße Nichtstun. Ihre Schicksale scheinen miteinander verwoben zu sein, was Fragen über Identität und Traum aufwirft.
Georges Perecs Roman „Das Leben Gebrauchsanweisung“ begeistert durch seine Vielfalt und Kreativität. In einem Mietshaus mit 99 Zimmern entfalten sich 107 Geschichten, die zusammen ein einzigartiges Leseerlebnis bieten. Kritiker loben das Buch als Meisterwerk der Fabulierkunst, das tiefgründig und unterhaltsam ist.
V prvém plánu lze tento román číst jako příběh tragické lásky. Vianova fantazie z něj však vytvořila vícevrstevný příběh s mnoha jinotaji a symboly (symbol Boha či Osudu, symbol sebevraždy, života a smrti), bizarní logikou a humorem založeným na jazyce. Vian shromáždil na poušti podivnou, různorodou společnost, na níž demonstruje svévoli lidského osudu: svět, kde se může stát vše, a hlavně cokoli.
Tuto prózu Borise Viana bychom mohli bez nadsázky nazvat mejdanovou. Jediným tématem knihy jsou nesčetné mejdany a takzvané surprise-party, které organizoval Vian a jeho přátelé v době následující krátce po osvobození Paříže. Hlavním hrdinou a tahounem mejdanů je Vianův kamarád z dětství Jacques Loustalot zvaný Major. Majorovy překvapivé akce a happeningy byly magnetem na holky, kvůli nimž se nakonec všechny mejdany konaly. Jeho nejzářnějším číslem bylo vyjmutí a polknutí skleněného oka, které bylo pozůstatkem Majorova úrazu z mládí. V neposlední řadě se čtenář dozví i zaručený plán, jak postupovat při balení holek a odrovnávání vyskytnuvších se soků v lásce.
Crazy crimi erotic science & politic fiction
Crazy crimi erotic science politic fiction, koktejl namíchaný Transcendentním satrapou Patafyzického kolégia, milovníkem, znalcem a tvůrcem černého humoru, lyrickou duší, nepřítelem a obětí měšťáctví. BORIS VIAN (1920–1959) filozof, technik, spisovatel a básník, jazzový trumpetista a zpěvák, autor šansonů, herec, novinář a filmový experimentátor, přední postava pařížské existencionální avantgardy, střídá v této persifláži americké „tvrdé školy“ prostředí a žánry a skvěle se baví a my s ním. Není to tabu, není to Saint-Germain-des-Prés, je to legrace a hra fantazie, jak si jen můžeme přát.
Der zweite Band der Autobiographie Goytisolos führt in das Paris der Nachkriegszeit, mitten auf den Parnaß der kulturellen Elite Europas. Die Clique, in die Goytisolo gerät, liest sich wie ein Verzeichnis der bedeutendsten Namen, die Frankreich damals aufzuweisen hat: Genet, Duras, Bataille, Leiris, Queneau, Sartre und de Beauvoir. Goytisolos Innenansichten von Kultur und Macht vereinen politisch-kulturellen Erlebnisbericht und erotisches Bekenntnis.
