Eugen Helmlé Pořadí knih (chronologicky)

Podtitul: Romány Stěžejní dílo poválečné francouzské literatury o životních příbězích obyvatel jednoho předměstského pařížského činžáku. Židovský autor, jehož o rodiče připravila válka a všudypřítomné zlo se proto zobrazuje i v jeho knihách, je v této obří skládance stvořitelem osudu svých postav a určuje jeho neúprosné směřování. Čtenář se baví, ale i děsí nejrůznějších nesmyslných posedlostí, které se pro některé z obyvatel domu staly jedinou náplní života. Za tento „polyromán“ získal Perec literární cenu Médicis. Jedná se o složitě konstruované dílo pro náročného čtenáře. Za převod této knihy byla Kateřině Vinšové r. 1999 udělena cena Josefa Jungmanna.

Tuto prózu Borise Viana bychom mohli bez nadsázky nazvat mejdanovou. Jediným tématem knihy jsou nesčetné mejdany a takzvané surprise-party, které organizoval Vian a jeho přátelé v době následující krátce po osvobození Paříže. Hlavním hrdinou a tahounem mejdanů je Vianův kamarád z dětství Jacques Loustalot zvaný Major. Majorovy překvapivé akce a happeningy byly magnetem na holky, kvůli nimž se nakonec všechny mejdany konaly. Jeho nejzářnějším číslem bylo vyjmutí a polknutí skleněného oka, které bylo pozůstatkem Majorova úrazu z mládí. V neposlední řadě se čtenář dozví i zaručený plán, jak postupovat při balení holek a odrovnávání vyskytnuvších se soků v lásce.

Šestadvacetiletý Američan Lee Anderson, muž bílé pleti, ale černošské krve, přijíždí do maloměstského Bucktonu s jedinou myšlenkou v hlavě – pomstít se za svého mrtvého bratra. Nástrojem pomsty mu má být sex. Tento krátký román, napodobující americkou drsnou školu, vydal Boris Vian v roce 1946 pod pseudonymem Vernon Sullivan a sebe uvedl jako překladatele. Z knihy se okamžitě stal bestseller, kultovní četba tehdejší mladé francouzské generace. Také bývá označovaná za nejskandálnější román století, který autorovi vynesl i soudní postih za urážku mravnosti. Kniha, psaná úsporným stylem amerických detektivek, je plná erotiky i brutálních scén.

V prvém plánu lze tento román číst jako příběh tragické lásky. Vianova fantazie z něj však vytvořila vícevrstevný příběh s mnoha jinotaji a symboly (symbol Boha či Osudu, symbol sebevraždy, života a smrti), bizarní logikou a humorem založeným na jazyce. Vian shromáždil na poušti podivnou, různorodou společnost, na níž demonstruje svévoli lidského osudu: svět, kde se může stát vše, a hlavně cokoli.

Crazy crimi erotic science politic fiction, koktejl namíchaný Transcendentním satrapou Patafyzického kolégia, milovníkem, znalcem a tvůrcem černého humoru, lyrickou duší, nepřítelem a obětí měšťáctví. BORIS VIAN (1920–1959) filozof, technik, spisovatel a básník, jazzový trumpetista a zpěvák, autor šansonů, herec, novinář a filmový experimentátor, přední postava pařížské existencionální avantgardy, střídá v této persifláži americké „tvrdé školy“ prostředí a žánry a skvěle se baví a my s ním. Není to tabu, není to Saint-Germain-des-Prés, je to legrace a hra fantazie, jak si jen můžeme přát.

Těžko definovatelný román francouzského autora symbolizuje věčné prolínání života a času i hlavních principů lidské existence v plynutí dějin.

Henri and Sonia are thrown into disarray when Hubert and Ines arrive for dinner one day earlier than expected. As the evening degenerates, the couples are given a second and third chance to revisit their differences and end on a different note.

Ünlü İspanyol yazar Juan Goytisolo, Yasak Bölge’nin devamı niteliğindeki bu kitabında özellikle 1960 ve 1970’li yıllara ilişkin anılarını anlatıyor. Dönemin Paris edebiyat çevrelerinden Küba’ya ve Sovyetler Birliği’ne yaptığı yolculuğa, Franco’nun İspanya’sından Cortazar, Genet, Sartre ve Beauvoir gibi yazarlara kadar, Goytisolo’nun gözünden ve kaleminden sancılı yıllar. “Akşam yemeğinde sohbetin dönüp dolaşıp Franco’ya karşı somut bir suikast olasılığı üzerinde yoğunlaşması beni hayretler içinde bırakmıştı. Böylesi bir suikastı herhangi bir boğa güreşi alanında gerçekleştirmek onlara mümkün görünüyordu: Misafirlerden biri diktatörün baş köşeye kurulduğu bir boğa güreşini seyretmişti ve ona göre hedefi tutturmak çocuk oyuncağıydı...”

Als men Johann M. Kamps, den damaligen Hörspieldramaturgen beim Saarländischen Rundfunk, nach seinen Erinnerungen an die Arbeit im Studio fragt, antwortet er: „Man kann sich das heute kaum noch vorstellen: 1966, als Georges Perec uns die Idee für sein erstes Hörspiel vorlegte, hatten wir keine praktische Erfahrung im Umgang mit Computern, ja, Computer, wie wir sie mittlerweile bei der Arbeit oder auch zu Hause gewohnt sind, gab es damals einfach noch nicht.“ In Die Maschine geht es daher um eine Simulation der Funktionsweise eines Computers.

Eine junge Frau, die immer ein Klappmesser in ihrer Tasche trägt, bemerkt eines Abends, dass ihr Messer und ihre Hand mit Blut befleckt sind. Was ist passiert? Ist sie dem dunklen Verlangen, einen Mann zu erstechen, nachgegeben oder hat sie dies während des Gedränges in der U-Bahn getan? Hat sie einen Mann getötet oder ihn nur verletzt? Auf der Suche nach Antworten begibt sich die junge Frau auf die Spur des Geschehens. Der Leser wird wie die Protagonistin von Überraschung zu Überraschung gezogen. Emmanuele Bernheim, die zuvor mit ihrem Roman "O'nun Karısı" den Meclis-Preis 1993 gewonnen hat, überzeugt in ihrem Debütroman 'Sustalı' durch das behandelte Thema und ihren flüssigen Erzählstil. Wir begegnen einer Autorin, die den Kampf zwischen Mann und Frau in einem harten, gnadenlosen, faszinierenden und überraschenden Stil beschreibt.