Ondřej Trhoň Knihy

Toužíme po umění a sexu, protože toužíme po lidské autenticitě, čistych emocích a kráse. A přesto se obojí v kapitalistické společnosti stává komoditou a kapitálem. Vedena osobní zkušeností nás Sophia Giovannitti provádí reáliemi umělecké a sexuální práce, aby prozkoumala jejich blízkost a vzájemné podmiňování. S přesností a pečlivostí odhaluje materiální podmínky sexu a umění a ptá se: Můžeme tuto nevyvratitelnou realitu využít ve svůj prospěch a svou svobodu? Jak si vzít vše, aniž bychom museli dávat sebe samotné? Díky poutavé kombinaci osobních příběhů, kritické (auto)teorie a exkurzů do dějin umění a sex práce lze považovat Pracující dívku za zásadní dílo současné feministické teorie umění. Sophia Giovannitti nám ukazuje, jak si pro sebe ukořistit nezávislost, aniž bychom byli někomu dlužni. Řečeno autorčinymi slovy: „Nechci, aby mi kdokoli cokoli bral. Chci svobodně dávat nebo prodávat.“ Doslov k českému překladu napsala umělkyně MgA. Markéta Garai, která se dlouhodobě věnuje tématu postavení osob v sexbyznysu na základě vlastního uměleckého výzkumu.

Vydáno u příležitosti výstavy Skrze tebe vidím sebe: Dialogy o portrétu konané od 12.2. do 15.5.2022 v zóně 8smička v Humpolci.

Jak videohry zobrazují konec světa? Proč jsou tak populární simulátory chození? Jak gamifikujeme každodennost pomocí aplikací z rodu Pokémon Go? Jak se z masově hraných her jako Fortnite stal prostor pro virtuální koncerty a reklamu? Co nacházíme ve hrách, které se tak podobají práci a simulují nám zaměstnání kombajnisty nebo řidiče v dálkové kamionové dopravě? Proč jsou tak populární hry z druhé světové války? Poučený průvodce od Death Stranding a Pokémon GO přes Call of Duty a Dark Souls k League of Legends a Resident Evilu otevírá videohry novému čtení a odhaluje, že některé z nich mohou být třeba spalující společenskou kritikou jako ty největší romány. Na příkladech těch uměleckých i nejkomerčnějších her současnosti ukazuje, jak se staly médiem 21. století, které patří k životnímu stylu nejen nejmladších generací.

Jak mluvit o klimatické krizi s těmi, kdo se o ekologii nezajímají? Timothy Morton místo hory dat a sloganů nabízí filozofickou cestu na hranice lidského a nelidského světa. A během ní máme šanci nejen zachránit planetu, ale taky objevit vlastní spřízněnost s přírodou okolo.Jak mluvit o klimatické krizi s těmi, kdo se o ekologii nezajímají? Timothy Morton místo hory dat a sloganů nabízí filozofickou cestu na hranice lidského a nelidského světa. A během ní máme šanci nejen zachránit planetu, ale taky objevit vlastní spřízněnost s přírodou okolo.Timothy Morton je britský*á filozof*ka, jehož*jíž práce stojí na pomezí současné postantropocentrické filozofie a environmentálních studií. Patří ke klíčovým postavám takzvané objektově orientované ontologie, která mimo jiné boří tradiční hranice mezi lidským a nelidským světem i hierarchie bytí. Jako profesor*ka dlouhodobě působí na Rice University v Texasu a kromě ekologie nebo filozofie píše o umění, populární kultuře a literatuře. Vydal*a přes 18 knih, z nichž vzešla řada vlivných konceptů – kromě hyperobjektů, které Morton řeší v této knize, třeba temná ekologie. Jeho*jí práce meandruje mezi akademickou filozofií a populární esejistikou, spolupracoval*a s Björk, Pharrellem Williamsem nebo Olafurem Eliassonem.Knihu přeložil Ondřej Trhoň a předmluvu napsal Pavel Turek.

Světu dnes vládnou proprietární algoritmy, tajná datová úložiště a neproniknutelné systémy. Jak se to odráží v umění? Nadim Samman v Poetice kódování analyzuje díla, která zdůrazňují skryté dimenze naší technologické krajiny. Na rozdíl od klamných tvrzení o nové kultuře transparentnosti a otevřenosti se tato díla zaměřují na černá místa, černé skříňky a černé díry, zatímco se pohybují na hranici mezi informovaným znepokojením a okultním sněním. Publikace Poetika kódování: Umění v technocénu, český překlad knihy Poetics of Encryption: Art and the Technocene, vychází u příležitosti otevření výstavy Poetics of Encryption v Galerii Rudolfinum.