Josep Pijoan Pořadí knih (chronologicky)

Dějiny umění 12 jsou zatím posledním svazkem řady Dějiny umění, vydávané postupně v Knižním klubu. Tento díl je původní prací českých odborníků na současné výtvarné umění, teoretiků, kunsthistoriků, publicistů i umělců. Ti se pokusili v 10 kapitolách, rozdělených především podle jednotlivých výtvarných oborů, zachytit proměny výtvarné scény od 60. let až do současnosti a jejich sociální, politické a technologické aspekty. Přestože pro moderní umění je typické právě stírání hranic mezi jednotlivými obory a odklon od jejich klasických premis, experimentování na poli technik a materiálů, tradiční dělení výtvarných oborů zůstává často jediným vodítkem ve složitém labyrintu postmoderny a jejího dopadu na životní styl či vnímání uměleckých i jiných souvislostí. Dějiny umění 12 jsou pokusem o vystižení sučasných tendencí a směrů, o zachycení oblastí, jimiž se ještě nedávno teorie výtvarného umění vůbec nezabývaly - například elektronickými médii a jejich dopadem, reklamou jako formou uměleckého vyjádření či tvorbu inspirovanou velkoměstským folklórem, jakou je třeba graffiti. Dvanáctý díl Dějin umění se od předchozích jedenácti neodlišuje jen tím, že vznikal kompletně jako původní práce českých autorů, ale i tím, že představuje první pokus o komplexní zachycení dynamické a proměnlivé tváře umělecké scény posledních desetiletí.

Pijoanovy Dějiny umění se během 50 let rozrostly ze tří svazků na deset a řada autorů o významné katalánské, španělské i jiné zahraniční znalce. Přibyly také nové kapitoly, na něž se v desetisvazkovém vydání nedostalo: umění černé Afriky, Oceánie, blízkovýchodní umění Chetitů, Parthů a Sasánovců, dnes oblíbené umění keltské, umění iberské a z nové doby evropské poromantické (realistické a naturalistické) malířství a sochařství, ilustrační tvorba 19. století, umění období historismu a nových technologií - zejména v architektuře, a posléze španělské malířství konce 19. století. Všechna tato témata s prvotřídní obrazovou dokumentací najde čtenář v nově sestaveném dodatkovém 11. svazku.

Toto rozsáhlé encyklopedické dílo čtenáře postupně seznámí s poklady světového umění. Opírá se o proslulé dějiny Josého Pijoana, které vyšly před téměř 70 lety. Čtenáři, milovníci umění, ocení bohatství obrazové dokumentace, na níž je dílo založeno. Vynikající barevné reprodukce představují jednotlivé kultury, epochy, umělecké proudy a osobnosti. Desetidílné Dějiny umění jsou určeny širokému okruhu zájemců o výtvarnou kulturu a kulturní historii. Desátý díl Pijoanovy encyklopedie dovede panorama dějin umění od počátku 20. století po šedesátá léta. Seznámíme se se surrealismem i moderními směry druhé poloviny století: lyrickou abstrakcí v malířství, abstraktním expresionismem; samostatná kapitola je věnována i např. pop-artu. V moderním umění, stírajícím hranice mezi jednotlivými obory, má vedle sochařství své místo moderní architektura, procházející dynamickým vývojem, ale třeba i tzv. kinetické umění, op art a dokonce průmyslový design. Samostatně koncipované statě zpracovávají nejen současné proudy, ale i výrazné osobnosti západního umění z doby po 2. světové válce.

Dielo "Dějiny umění 1-10" od José Pijoána ponúka komplexný prehľad dejín umenia, pričom sa zaoberá rôznymi umeleckými smermi, významnými osobnosťami a kultúrnymi kontextami. Autor systematicky analyzuje vývoj umenia od staroveku po moderné obdobie, pričom kladie dôraz na vplyv historických udalostí na umeleckú tvorbu. Každý zväzok sa zameriava na konkrétnu epochu alebo tematickú oblasť, čím poskytuje čitateľom hlboký pohľad na rôzne umelecké formy, ako sú maľba, sochárstvo, architektúra a dizajn. Kľúčovými témami sú estetika, techniky a materiály použité v umení, ako aj sociálne a politické faktory, ktoré ovplyvnili umelecké vyjadrenie. Dielo je určené pre tých, ktorí sa zaujímajú o históriu umenia a jeho vývoj v kontexte kultúrnych zmien.

Sedmým dílem dospívá Pijoanova encyklopedie k 17. století, pro něž je charakteristický barokní umělecký sloh. Rozvíjel se v souvislosti s protireformací a na podkladě principů protikladných estetice renesance. Vznikala dynamická díla, namísto racionální uměřenosti nastoupil patos. V Itálii,zemi zrodu baroka, se však objevil i bezprostřednější vztah ke skutečnosti více „realistickým“ viděním každodenního života, jak dokazují četné podobizny, krajiny, všední výjevy i zátiší. Podobně se vyvíjelo umění měšťanského Holandska, jinak kvetlo barokní umění ve Francii a dalších evropských zemích. Pasáž věnovaná Čechám je v tomto vydání podstatně rozšířena, jak to odpovídá významu českého baroka. V obrazové části se setkáte s 299 barevnými reprodukcemi řady proslulých děl, mezi jejichž autory jsou zastoupena jména jako Caravaggio, Velázquez, van Dyck, Rubens, Vermeer či Rembrandt.

Osmý díl představuje 18. a 19. století, bohatě členěné období sahající od rokoka po poimpresionistické malířství. V Evropě umění vstoupilo do moderní doby, uvolnila se pouta nejrůznějších konvencí, rozšířily možnosti reagovat na soudobé proměny. V 18. stol. zaujal malíře každodenní svět lidí i věcí; klasicista David a romantikové Géricault a Delacroix ztvárnili velké události doby; Courbetův, Milletův a Daumierův realismus zobrazil obyčejného člověka a jeho prostředí. Rozvíjela se krajinářská malba, impresionismus; van Gogh odkryl výrazové možnosti barvy, Cézanne její kompoziční možnosti. Výklad o hlavních proudech výtvarného umění v Evropě doplňuje zajímavá stať o koloniální architektuře Latinské Ameriky. Značná pozornost je věnována francouzskému malířství 19. stol., samostatné studie F. Goyovi a E. Manetovi.

Šestý svazek je věnován 16. století, období, kdy vydala své nejcennější plody renesance a kdy se k vrcholům vzepjal velký počet geniálních umělců. Navštívíme hlavní umělecká centra v Itálii, především Řím a v něm vatikánský palác s Raffaelovými freskami a Sixtinskou kapli s výzdobou Michelangela. V Benátkách se zase vyhranila originální malířská škola, jejímiž protagonisty se stali Giorgione, Veronese, Tintoretto a Tizian, jeden z největších koloristů všech dob. Dále sledujeme vliv renesančních ideálů ve Španělsku (s ojedinělým zjevem El Greca), ve Francii (v konfrontaci s klasickým cítěním i manýristickou tvorbou). V Nizozemí upoutá osobnost H. Bosche a P. Breughela. Obraz dokreslují kapitoly vyhrazené střední Evropě a tvorbě dvou velikánů renesance A. Dűrera a L. Granacha.

Baroko - tento siedmy zväzok predstavuje európske umenie 17. a začiatkom 18 storočia, ktoré svoju osobitosť vyjadrilo v barokovom slohu.

V devátém díle máme možnost sledovat revoluční proměny, k nimž docházelo v architektuře v souvislosti s rozvojem průmyslové civilizace, a složitý vývoj, jenž probíhal v umění, především v malířství, zhruba od poslední dekády 19. věku po dvacátá léta. I ten vyznačily četné četnézvraty ve výtvarném myšlení a senzibilitě, objevy v oblasti formy a nekonvenční, osobité reakce na závažné společenskohistorické skutečnosti.

Pátý svazek je vyhrazen přípravnému období a první fázi renesance - jednoho z nejvelkolepějších hnutí v dějinách evropského kontinentu. Jako další velký jednotný sloh navázala a reagovala na gotiku a vydala bohaté plody jak v architektuře, tak i v sochařství a malířství. Obsahuje: počátky renesance, pisánští sochaři, počátky středověkého malířství v nItálii, Giotto, sienské malířství 14. a 15.st., vlámské umění 15.st., florentská architektura, Brunelleschi, velcí toskánští sochaři 15.st., Donatello, malíři rané renesance, Botticelli, Leonardo da Vinci.

Čtvrtý svazek je věnován umění obrovského teritoria, sahajícího od západní Evropy až po Dálný východ. Obsahuje: předgotická clunyjská a cistercká architektura, gotické umění ve Francii, gotické umění ve Španělsku, gotická architektura v Itálii, gotické umění ve Velké Britániia ve východním Středomoří, parthské a sásánovské umění, islámské umění, starověké a klasické umění Indie, umění středověké Indie, umění jihovýchodní Asie, čínské umění, japonské dřevořezy.

Třetí svazek Pijoanovy encyklopedie zahrnuje dlouhý časový úsek. sahající od prvních stolketí našeho letopočtu, v nichž se s rozpadek antického světa začalo uplatňovat ve výtvarné tvorbě nové myšlení a cítění, až po rozkvět románského slohu v Evropě a pozdní projevy umění byzantského. Obsahuje: raně křesťanské umění Západu, Sýrie, a Palestiny, koptské umění, zlatý a druhý zlatý věk byzantského umění, pravěké kořeny středověkého umění, germánské, ostrogótské, merovejské, vizigótské, asturské a mozarabské předrománské umění, anglo-irské předrománské umění a umění Vikingů, karolínské umění, románské umění ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii a Skandinávii.

Toto rozsáhlé encyklopedické dílo čtenáře postupně seznámí s poklady světového umění. Opírá se o proslulé dějiny Josého Pijoana, které vyšly před téměř 70 lety. Čtenáři, milovníci umění, ocení bohatství obrazové dokumentace, na níž je dílo založeno. Vynikající barevné reprodukce představují jednotlivé kultury, epochy, umělecké proudy a osobnosti. Desetidílné Dějiny umění jsou určeny širokému okruhu zájemců o výtvarnou kulturu a kulturní historii. Druhý svazek je věnován antice. Samostatně může sloužit jako vynikající přehledná příručka dějin umění Řecka a Říma. Začíná líčením obdivuhodné kultury mínójské a mykénské, věnuje se archaickému umění Řecka, rozkvětu Athén a k helénismu Velkého Řecka. Zabývá se výtvarným umem Etrusků i vývojem římského umění až do jeho podního období.

Toto rozsáhlé encyklopedické dílo čtenáře postupně seznámí s poklady světového umění. Opírá se o proslulé dějiny Josého Pijoana, které vyšly před téměř 70 lety. Čtenáři, milovníci umění, ocení bohatství obrazové dokumentace, na níž je dílo založeno. Vynikající barevné reprodukce představují jednotlivé kultury, epochy, umělecké proudy a osobnosti. Desetidílné Dějiny umění jsou určeny širokému okruhu zájemců o výtvarnou kulturu a kulturní historii. První svazek zavede čtenáře do samých počátků výtvarné tvorby v hlubinách pravěku, za kulturou starého Egypta a Íránu, za uměním sumerským, akkadským, babylonským a asyrským i za památkami předkolumbovské Ameriky.