Italo Calvino Knihy

V povídkách souboru T nula Italo Calvino rozvíjí tematiku i formální strategie iniciované Kosmickými groteskami a dokládá, že experimentální verva ho rozhodně neopustila. Calvino vždy přikládal velkou váhu dialogu literatury a vědy a byl přesvědčen, že právě vědecké hypotézy mohou spisovatele nejkratší cestou přivést k tomu, o čem by měl mluvit: k rozhovoru s univerzem. V prvním oddílu se opět vrací proteovský vypravěč Qfwfq, v následujícím triptychu Priscilla pak Calvino vytvořil obraz života ?na buněčné úrovni? a povídky závěrečné části sám autor označil jako deduktivní, jejich tématem je konkrétní situace, téměř bodová přítomnost. V jednotlivých textech se prozkoumávají alternativy, jichž je každý okamžik plný a jimiž se následně může ubírat budoucnost? Vyprávění a život jsou si však u Calvina nakonec vždy něčím podobné: v obou případech máme co do činění s neustále rozevřenou pluralitou možností, jejichž kombinatoriku nelze nikdy beze zbytku vyčerpat.

Svazek obsahuje 3 původně samostatné příběhy: Neexistující rytíř, Rozpůlený vikomt a Baron na stromě. Všechny 3 příběhy vznikaly v rozmezí let 1950–1960. Společný jmenovatel všech je jejich nepravděpodobnost a to, že celé osudy i země, kde se odehrává děj, jsou smyšlené. Autor pojal podle svých slov celou trilogii jako tři různé způsoby, jak se může realizovat lidská bytost. První (Neexistující rytíř, 1959) vypráví o bojovníku, který neexistuje a přitom jako prázdné brnění bojuje po boku paladýnů Karla Velikého. Druhá (Rozpůlený vikomt, 1952) líčí vikomta, kterého dělová koule za rakousko-turecké vojny rozdělila na část dobrou a zlou. Třetí (Baron na stromě, 1957) je o baronovi, jenž tráví celý život v korunách stromů a jedině tak je schopen podílet se na všech stránkách aktivního života. Edice: Klub čtenářů, sv. 293. Pozn. o autorovi napsal Z. Digrin.

Kosmické grotesky vznikaly v šedesátých letech 20. století a Italo Calvino jimi definitivně opouštěl klasické vyprávěcí postupy, neboť patřil k autorům, kteří neustále propátrávají nové cesty. Výchozím materiálem těchto povídek tentokrát nebyly lidské příběhy, nýbrž astrofyzikální a matematické teorie o vzniku vesmíru, fyzikální či genetické objevy a také filozofické spekulace. To vše nám zprostředkovává proteovský vypravěč jménem Qfwfq, jenž je – ve svých nekonečných proměnách – obrazem samotného vesmíru. Qfwfq je nejprve soustředěn v bodu, z něhož v důsledku velkého třesku vznikne kosmos, posléze koluje vesmírem jako shluk atomů, je minerálem, podílí se na vývoji druhů, v jisté fázi je mimo jiné i dinosaurem. Rozpomíná se na miliardy let trvající historii světa a to, co si vybavuje, je velmi mnohotvárné a také nanejvýš podivuhodné… Předkládaný nový český překlad poprvé přináší kompletní vydání těchto kosmikomických příběhů.

Americké přednášky: Šest poznámek pro příští tisíciletí Jeden z nejvýznamnějších italských prozaiků 20. století, dobře známý i českému čtenáři (např. Naši předkové, Italské pohádky, Neviditelná města), se ve svých přednáškách-esejích zamýšlí nad hodnotami literatury. Na sklonku našeho tisíciletí, které bylo mj. poznamenáno knihou, nemůžeme nepozorovat, že kniha v tom tvaru, v jakém ji známe, ztrácí svůj význam zároveň s literaturou. Americké přednášky chtějí být pokusem o výčet hodnot knihy a literatury, které by měly být pro příští tisíciletí ne-li zachovány, tedy alespoň ne zcela zapomenuty. V jednotlivých esejích (Lehkost, Rychlost, Přesnost, Viditelnost, Mnohost a Soudržnost, kterou už nestačil napsat) se Calvino obrací k vlastní tvorbě, ale i k mytologii, pohádkám a světovým autorům, jako je Musil, Proust, Jarry či Borges. Na šesti heslech názorně předvádí literaturu a zároveň svůj zápas s jazykem: lehkost vyjádření závažnosti, rychlost popisu stálosti, přesnost pomocí nepřesností jazyka, viditelnost toho, co nelze uvidět, mnohost jednoho a soudržnost, která chybí. Zdánlivá naivita a přímočarost esejů zachovává Calvinův literární styl a přispívá k tomu, že jsou čtivé a podnětné pro širší publikum.

Souborné vydání 32 různorodých povídek známého italského autora z let 1945-1958. Jedná se o první svazek původního autorského souboru Povídky vydaného v roce 1958, zahrnuté texty jsou tematicky i stylisticky velmi různorodé. V několika povídkách autor přibližuje proces dospívání v Ligurii, kraji z jedné strany obehnaném horami a z druhé mořem. Část dalších povídek pracuje s pohádkovými motivy či na osudech prosťáčka Marcovalda zachycuje problémy objevující se v moderních velkoměstech. Povídky reflektující válečné zkušenosti a situace z odboje tematizují chladnokrevnost, zradu, odhodlání a okamžiky bezbřehého násilí. Je zde zachycen jedinečný úhel pohledu jednotlivých postav, který zpravidla vychází z jejich psychologického, sociálního a historického zakotvení.

Kniha řazená mezi díla italského neorealismu. Calvino v ní líčí dobrodružství malého chlapce Pina, který stráví nějaký čas mezi partyzány a celou dobu sní o tom, že najde dospělého kamaráda, jemuž bude moci prozradit své tajemství: místo hluboko v lese, kde si pavouci stavějí svá hnízda. Již v této prvotině najdeme pohádkové prvky, které zůstanou konstantou v celé Calvinově tvorbě.

Nesnadné vzpomínky jsou pak tvořeny v první řadě pěti kratšími povídkami, v nichž se Calvino věnuje tématu vztahů mezi otci a syny, ale vrací se opět i k válce a partyzánskému odboji. Doplňují je tři autobiografické povídky, které prvotně tvořily svazek, v nichž Calvino popisuje vstup Itálie do války a průběh jejích prvních dnů.

Marco Polo, nejznamenitější cestovatel všech dob, popisuje krajiny a města, která nejsou na žádné mapě, jejichž znaky a tvary, věže, mosty, domy, ulice, sociální a společenské struktury jsou nám však přesto povědomé, jako by sumarizovaly naše zkušenosti, poznatky a sny, neboť nejsou ničím jiným než „cestami do paměti“.

Palomar je poslední větší próza Itala Calvina a i zde se autor rozhodl pro originální experiment. Kapitoly této knihy bychom mohli vnímat jako básně v próze, ale spíše je lze označit za křížence románu nebo básně s esejem. V Calvinově díle má jejich titulní protagonista, pan Palomar, četné předchůdce – rozmanité komentátory a spekulativní talenty. Ti všichni jsou, stejně jako on, velkými pozorovateli světa, protože pozorování věcí je podle Calvina naším základním úkolem. Pan Palomar však chce svět nejen uvidět a pochopit, ale také popsat a vyjádřit: chce jej proměnit v slova. Lze se ale světa zmocnit autentickým, avšak subjektivním pohledem? Spočívá pravda o světě v bezprostřednosti okamžiku? A jak uchopit svět „nepsaný“? Sám Calvino charakterizoval tuto svou knihu následovně: „Jistý muž se vydá na cestu, aby krok za krokem dosáhl moudrosti. Dosud nedorazil k cíli.“

Vrcholné dílo posledního tvůrčího období významného italského spisovatele 20. století je bravurní parodistickou variací na téma román, nesmírně zábavnou četbou, ale také hlubokým zamyšlením nad vztahem literatury a životní empirie, nad poměrem individualismu a altruismu a možností dialogu mezi těmito dvěma volbami.