Miloslav Nevrlý Knihy

Kniha o Jizerských horách stále zůstává vzorem pro literární zpracování vlastivědných titulů a inspirací ve vztahu člověka ke krajině a její historii. Od doby prvního vydání Knihy o Jizerských horách uplynulo více než třicet let. V nakladatelství Vestri vyšlo v roce 2007 již čtvrté vydání tohoto legendárního díla. Kniha o Jizerských horách doplnila předchozí tituly nakladatelství Vestri a vznikla tak ucelená edice všech šesti samostatných knižních titulů Miloslava Nevrlého (proto také nový formát a úprava). Původní ilustrace Milana Janáčka však texty znovu doprovázejí a podoba laminovaného potahu a přebal připomínají původní vydání. Nová autorova předmluva je úvahou o možnostech, zda a jak je možné knihu doplnit. Podle nejnovějších poznatků je přepracovaná kapitola o dolování, v poznámkách pod jednotlivými texty jsou uvedeny nejdůležitější aktualizace a zajímavosti. Živá záhlaví usnadňují orientaci v rozsáhlém textu, publikace opět obsahuje rejstřík a samostatnou přílohovou mapu. Knihu upravil knižní grafik Miloslav Fulín

Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her v Nejkrásnější sbírce ukazuje, že milovník a znalec přírody nemusí sbírat jen motýly napíchané špendlíky do krabice, třídit kameny do škatulek nebo lisovat květiny do herbáře. Mnohemcennější je mu sbírka zážitků, dojmů a vzpomínek z nejkrásnějších míst dnešní České a Slovenské republiky, která jsou národními parky nebo chráněnými krajinnými oblastmi. Kniha vznikla jako poděkování za možnost toulat se kouzelnými krajinami Československa v dobách, kdy jsme o výpravách do jiných zemí mohli jen snít. Její už čtvrté vydání připomíná, že si lze podobnou “sbírku” vytvořit i v dnešním přetechnizovaném světě. Vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti.

Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo nadšení pro tento kraj. Čtenáře oslovuje „bratříčku“ a vystupuje zde jako skautský rádce, či kmenový vypravěč navrátivší se z dalekých cest. Mluví k tichému dítěti, které hltá každé slova a chce také navštívit ty kraje, čtenář vnímá každé slovo a sní. Je tam v horách a cítí mateřídoušku, třese se zimou u chladných bystřin a vychutnává si výtečný kousek brambory, kterým ho podaroval starý bača. Mimo kapitol s názvy pohoří, která popisují, je zde i první bratrské slovo, poslední bratrské slovo a 13 kapitol jiného rázu, jmenují se hry. Jsou uvedeny citátem a nachází se vždy jedna po dvou či třech popisech hor. Jsou to rady, úvahy, doporučení. Například první „Hra na poutníka s lehkým srdcem“ je o způsobech cestování a trávení dovolené, o množství nutných věcí k cestování, o lehkosti a hlavně o svobodě. Další hry jsou například na diamantové zdraví, na hvězdný širák, na hlad, na vlčí dech a gazelí nohy, na pocestnou radost. Na první pohled jsou tyto hry radami, jak cestovat. Po jejich přečtení ovšem čtenář uvažuje rozsáhleji, o přírodě, o potřebách jedince, o svobodě, o štěstí.

Kniha se zaměřuje na drobné památky, které lidé často nazývají "pomníčky", ačkoli toto označení ne vždy přesně vystihuje jejich podstatu. V Jizerských horách se nachází velké množství těchto pomníčků, což z nich činí fenomén regionu a vášeň pro jejich hledání pro mnohé milovníky hor. Autoři Miloslav Nevrlý, Marek Řeháček a Otokar Simm přinášejí pohled tří generací, přičemž Nevrlý, známý pro své předchozí publikace o pomníčkách, se rozhodl sdílet nejstarší vzpomínky na první setkání s těmito památkami, doplněné o dosud nepublikované diapozitivy. Kniha obsahuje také současné fotografie od Jana Pikouse mladšího, které ilustrují změny, jimiž památky a krajina Jizerských hor prošly za posledních padesát let. Autoři zdůrazňují, že nejde o kompletní seznam všech drobných památek ani encyklopedii. Vybrali sto padesát zajímavých památek, přičemž novodobé pomníčky většinou pominuli. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, v nichž se prolínají texty všech autorů, a na závěr je připojen rejstřík památek a autorů pro snadné vyhledávání.

1. vydání v edici Skautské cesty, s ilustracemi Michaela Floriana.

Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým, významnou osobností pro skauty, trampy a toulavé lidi, přináší fascinující pohled na jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které od padesátých let inspirovaly mnohé následovníky. Nevrlý, známý jako Náčelník, ukázal, že je možné prozkoumávat neznámé končiny bez mapy a s minimem vybavení, přičemž nalézá radost a smysl v nejistotě. Po odsunu německého obyvatelstva znovu objevil zapadlá místa českých hor a napsal o tom Knihu o Jizerských horách. Jeho Karpatské hry přivedly čtenáře k hrám na poutníka, které mnohým změnily život. V tomto knižním rozhovoru, který reflektuje jeho devadesátiletý život, Nevrlý sdílí své cesty, prožitky, víru, práci v libereckém muzeu a vzpomínky na osamělé výpravy do hor. Dokládá, že užitek z cest lze čerpat v každém věku, pokud zůstáváme dychtiví. Kniha je protkána humorem a obsahuje dosud nepublikované fotografie. Pro tuláky a ty, kteří o cestách sní, je Nevrlý legendou a jeho příběh ukazuje, že i dnes je možné být blízko přírodě a prožít naplněný život.

Větrné toulání přináší více než stovku textů, které Miloslav Nevrlý rozesel do časopisů, knih, sborníků a příležitostných tisků. Jejich společným tématem jsou toulky, příroda, kraje, cesty i proměny ročních období. A stejně jako Karpatské hry, Chvály Zadní země či Kniha o Jizerských horách vytváří neopakovatelnou směs poetických popisů a svébytné životní filosofie.

Známý autor, povoláním přírodovědec, se vyznává ze své celoživotní inspirace modlitbou sv. Františka. Text, psaný původně pro mladé, oslovuje a zasahuje i ty, kteří jsou – bez ohledu na věk – mladí svojí vnímavostí a radostí z toho, co je nám Stvořitelem svěřeno.

Chvály Zadní země. Labské pískovce.Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her, v Chválách Zadní země líčí své pocity a zážitky z dob, kdy České Švýcarsko ještě nebylo národním parkem, turisté navštěvovali jen Hřensko a Pravčickou bránu a skalní rokle, hrádky a návrší severně od Jetřichovic byly pouze domovem trampů. Pro nadšeného rovera to byla pustá divočina a přírodní ráj na Zemi.Kniha vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti.

Knížka inspirovaná fotografiemi Krkonoš odráží autorův niterný vztah k těmto horám, na které vzpomíná tak, jak je poznal v dobách svého mládí jako mimořádně půvabný kout, plný vznešenosti, pohody a harmonie.