Kurt Vonnegut Knihy

Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása?

Sbírka povídek jednoho z největší amerických spisovatelů vyšla poprvé anglicky v roce 1968. Kurt Vonnegut je znám především jako romanopisec, ale už v padesátých letech okouzloval čtenáře svými kratšími pracemi, které vycházely v řadě periodik, a to od literárních časopisů přes magazíny zaměřené na fantastickou prózu až po deníky. A právě jeho nejlepší povídky z let padesátých a šedesátých, ať už jde o futuristické projekce, antiutopie, příběhy z války či jeho typické satirické šlehy, tvoří sbírku Vítejte v pavilonu opic.

Výbor z článků, projevů a esejí doprovázených komentáři, fotografiemi a dodatky.

Fiktivní autobiografie Rabo Karabekiana, jednookého malíře a válečného veterána, který do dějin amerického umění vstoupil coby poznámka pod čarou a jehož prostřednictvím se Kurt Vonnegut zamýšlí nad některými groteskními jevy v americké společnosti dvacátého století.

Vonnegut je George Orwell, doktor Caligari a Flash Gordon, ti všichni vtěsnaní do osobnosti jednoho spisovatele, napsal o Vonneguttovi časopis Time. Matka noc patří k vrcholům jeho tvorby. Vypráví groteskní příběh Howarda Campbella, původem Američana, od dětství však žijícího v Německu, kde ho zastihl nástup nacistů k moci a druhá světová válka. Campbell pro režim pracoval v nacistickém rádiu a po válce mu za to hrozí trest. Ve skutečnosti však pracoval pro Američany jako špion. Jenže jak to dokázat?... celý text

Soubor povídek, jež byly napsány v 50. a 60. letech, kdy se Vonnegut stal spisovatelem na volné noze a psaní „ulízané sci-fi literatury“ ho živilo. I v této sbírce je Vonnegut věrný hledání a ukazování problémů, jež mnozí z nás nevidí. Humornou formou jsou zde zobrazeny absurdity a složitosti mnoha aspektů lidského života, jeho tužeb po lepším životě i snů o rovnosti. (zdroj: http://www.legie.info)

Zdá se to neuvěřitelné, ale Vonnegutův román Sirény z Titanu vznikl před čtyřiceti šesti lety, v roce 1959. A zatímco některá starší díla SF přece jen utrpí vývojem vědy, techniky i celé společnosti, tato kniha dodnes oslňuje vtipem, moudrostí, citlivostí, vykreslením postav i rafinovaností zápletky. Znovu se můžete s Vonnegutem vydat na bizarní pouť po Sluneční soustavě i lidské mysli. Znovu se můžete přesvědčit o pravdivosti jeho univerzálního vysvětlení jakýchkoli životních kotrmelců: „Stal jsem se obětí řady náhod, tak jako my všichni.“

Nová kniha Kurta Vonneguta se od těch dosavadních v mnohém liší (nejde o beletrii, ale o krátké vzpomínky a úvahy), ale Vonnegut se svým ostrým zrakem a stručnými, přesnými komentáři je stále týž. Někdy zní sarkasticky, někdy nostalgicky, někdy téměř rezignovaně. Titul knihy naznačuje, že mu činí potíže se identifikovat se svou rodnou zemí. Vonnegut se obrací ke svým americkým spoluobčanům, ale kniha je přesto zajímavá i pro nás; ukazuje, jak vidí svět jeden z nejcitlivějších amerických intelektuálů, autor takových kultovních trháků jako Jatka č. 5, Kolíbka nebo Groteska. Jestli chcete vědět, kdo dnes podle Vonneguta ještě reprezentuje Ameriku, kterou měl kdysi rád, přečtěte si jeho knihu. Fanoušci George W. Bushe z ní mít radost nebudou ...

Základním motivem románu známého amerického autora je představa zkázy světa, kterou přivodil člověk nezodpovědným zacházením s objevy vědy a techniky. Nejedná se o klasickou sci-fi, i když autor některých jejích formálních prostředků používá. V románu se prolíná fikce s realitou a záměrem je snaha přimět současného člověka k zamyšlení nad základními otázkami lidské existence - válkami, třídní společností, rasismem, devastací přírody apod. Kniha vyniká naléhavostí obsahu a sdělnou metodou, udržující čtenáře ve stálém napětí.

Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil situace, kdy přestne být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase, což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.