Kurt Vonnegut Pořadí knih

Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása?

Třetí posmrtně vydaná sbírka Kurta Vonneguta nám předkládá další originální povídky z počátku autorovy kariéry. S působivou jasnozřivostí v nich autor pitvá soudobou honbu za penězi, láskou a věhlasem, která svérázně formuje osudy jeho postav. Brilantní technik George se tak rozhodne pro dráhu obchodního cestujícího, která mu umožní žít se svou mluvící lednicí Jenny, mladá, idealistická sekretářka Amy se zamiluje do bankovního lupiče na útěku, štědré životní pojistky vyvolají epidemii sebevražd, ambiciózní a sebevědomý stavitel silnic si doma hraje s vláčky, dokud mu jeho fantazijní říši nezničí nemilosrdný ženský element, zapšklý novinář je přinucen předsedat výboru soutěže o nejlepší vánoční osvětlení, čímž mu do života zasáhne nejprve podezřele rozhazovačný kriminálník a poté i vánoční zázrak, postarší vdova po chovateli prasat dostává dojemné milostné dopisy od tajemného muže a rozhodne se čelit realitě tím, že se za ním vypraví osobně… V souboru Když smrtelníci spí Vonnegut se sobě vlastní obrazotvorností, pozorovatelským nadáním i humorem výstižně zachycuje, jak vypadá nebo by mohl vypadat svět kolem nás.

Nechcete si koupit naslouchátko, které vám mohutně pozvedne sebevědomí? Je soused odvedle prachsprostý sňatkový podvodník, nebo geniální hypnotizér ohýbající hranice časoprostoru? Existovala v druhohorách vyvinutá mravenčí civilizace? Šlápli jste na kuří oko Edu Lubymu a bojíte se o holý krk? Pokud zjistíte, že se vaše město hemží vražednými paranoidními psychopaty, znamená to, že jste taky paranoidní? Kurt Vonnegut opět vstává z hrobu a také v druhé posmrtně vydané sbírce doposud nevydaných povídek ohromuje srdečným humorem, kuriózními nápady, výstředními postavami a naprosto nečekanými pointami.

Poté, co se uzavřel život Kurta Vonneguta, mohlo by se zdát, že se uzavřelo i jeho dílo a že toto dílo je vcelku známé i českému čtenáři. A přece lze v autorově pozůstalosti nalézt kratší práce, které se často vyznačují stejnou svěžestí jako jeho romány. Přítomný výbor povídek, aforismů a drobných kreseb, v uspořádání a s předmluvou Vonnegutova syna Marka, ve valné většině propojuje téma války, ať už té skutečné, kterou Vonnegut zažil na vlastní kůži kousek od našich hranic, anebo různých vybájených válečných střetů budoucnosti či daleké minulosti. Ale stejně jako v jeho nejslavnějších románech ani zde nejde autorovi o líčení válečných hrůz v jejich syrovosti; daleko spíše ho zajímá, jak absurdní a směšné situace vznikají i v krajních podmínkách, jak hloupost, nabubřelost či bezmezné ambice ovládají jedince za války právě jako v míru. Schopnost citlivě rozeznat a se svéráznou ironií zobrazit tyto odvěké lidské vlastnosti jsou pak vlastní všem textům bez výjimky, ať už se odehrávají v kterékoli době a ať je jejich charakter sebefantastičtější. Prostupující i autorův text poslední, zcela nebeletristický: totiž jeho projev k občanům města Indianapolisu při příležitosti vyhlášení roku 2007 rokem Kurta Vonneguta. Je příznačnou vonnegutovskou ironií osudu, že tento slavností projev už autor sám přednést nestihl.

Je to fikto-žurnalismus, anebo žurno-fiktismus? Tyto pravidelné rozhlasové pořady autor přepsal do literární podoby a rozpráví v nich mj. s Isaacem Newtonem, Adolfem Hitlerem, Williamem Shakespearem nebo Isaacem Asimovem. Rozhovory se týkají nejrůznějších společenských a politických témat – ať už jde o genocidu, balonářství nebo posmrtný život – a oplývají vtipnými postřehy a inteligentním humorem.

Moderní satira americké společnosti, vyprávějící příběh milionářského právníka a dobrovolného hasiče Eliota Rosewatera, který se jako novodobý světec rozhodl spasit svět rozdáváním štědrých almužen. Jeho rodina se s tím však nemíní smířit a najme si psychiatra, který dojde k závěru, že Eliot je úchylný. A jako úchylný jedinec je nebezpečný americké společnosti.

Fiktivní autobiografie Rabo Karabekiana, jednookého malíře a válečného veterána, který do dějin amerického umění vstoupil coby poznámka pod čarou a jehož prostřednictvím se Kurt Vonnegut zamýšlí nad některými groteskními jevy v americké společnosti dvacátého století.

Sbírka povídek jednoho z největší amerických spisovatelů vyšla poprvé anglicky v roce 1968. Kurt Vonnegut je znám především jako romanopisec, ale už v padesátých letech okouzloval čtenáře svými kratšími pracemi, které vycházely v řadě periodik, a to od literárních časopisů přes magazíny zaměřené na fantastickou prózu až po deníky. A právě jeho nejlepší povídky z let padesátých a šedesátých, ať už jde o futuristické projekce, antiutopie, příběhy z války či jeho typické satirické šlehy, tvoří sbírku Vítejte v pavilonu opic.

Nová kniha Kurta Vonneguta se od těch dosavadních v mnohém liší (nejde o beletrii, ale o krátké vzpomínky a úvahy), ale Vonnegut se svým ostrým zrakem a stručnými, přesnými komentáři je stále týž. Někdy zní sarkasticky, někdy nostalgicky, někdy téměř rezignovaně. Titul knihy naznačuje, že mu činí potíže se identifikovat se svou rodnou zemí. Vonnegut se obrací ke svým americkým spoluobčanům, ale kniha je přesto zajímavá i pro nás; ukazuje, jak vidí svět jeden z nejcitlivějších amerických intelektuálů, autor takových kultovních trháků jako Jatka č. 5, Kolíbka nebo Groteska. Jestli chcete vědět, kdo dnes podle Vonneguta ještě reprezentuje Ameriku, kterou měl kdysi rád, přečtěte si jeho knihu. Fanoušci George W. Bushe z ní mít radost nebudou ...

V autobiografické koláži Květná neděle se kultovní, u nás dobře známý americký autor ohlíží za lety své spisovatelské kariéry, za svými kolegy z literární branže, za žijícími i zesnulými přáteli. To vše koření svým typickým černým humorem, jenž mu umožňuje psát jedním dechem o náboženství, sexuální revoluci i vzpomínkách na válku, aniž by pobuřoval více, než je bezprostředně nutné.