André Gide Životopis
André Gide byl francouzský autor, jehož dílo se vyvinulo od symbolismu k antukolonialismu. Jeho fikce i autobiografické práce odhalují vnitřní konflikt mezi vychováním a společenskými normami. Gide zkoumá svobodu a sílu tváří v tvář puritánským omezením a usiluje o intelektuální poctivost. Jeho texty odrážejí hledání autenticity a sebepřijetí, včetně sexuality, aniž by zradil vlastní hodnoty.
André Paul Guillaume Gide (22.11.1869 – 19.2.1951) byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se v Paříži do měšťanské protestantské rodiny. Jeho otec Paul Gide byl významným profesorem práva na univerzitě v Paříži a jeho matka – Juliette Rondeaux – byla dcerou obchodníka z Rouenu. André Gide vyrůstal v puritánské atmosféře. Když mu bylo 11, jeho otec zemřel a mladý chlapec záhy našel útočiště v literatuře. Začal si psát deník, do něhož si psal celý život poznámky. Jako student se zapojil do pařížských literárních kruhů, kde se seznámil s Paulem Valérym, Stéphanem Mallarmém a Paulem Claudelem.
Po cestě do severní Afriky (v letech 1893 až 1895) vydává knihu Les Nourritures terrestres (Pozemské živiny). V Alžíru se setkal s Oscarem Wildem a stali se dobrými přáteli. Roku 1902 vyšla jeho nová kniha L’Immoraliste (Imoralista), v roce 1909 pak román La Porte étroite (Těsná brána), roku 1914 Les Caves du Vatican (Vatikánské kobky) a v roce 1919 další román La Symphonie pastorale (Pastorální symfonie). Také se podílel na vzniku literárního časopisu Nouvelle Revue Française. Roku 1926 mu vyšel další román Les Faux-monnayeurs (Pěnězokazi). Angažoval se v boji proti kolonialismu, poté, co v letech 1925 až 1926 navštívil Kongo. Upnul se k myšlenkám o světovém míru a konečně k idejím komunismu, od nichž bolestně ustoupil po své návštěvě Sovětského svazu (1936).
Roku 1947 obržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v únoru 1951 v Paříži.