Umberto Eco Pořadí knih (chronologicky)

Giovanni di Lorenzos Interviews mit prominenten Zeitgenossen sind immer wieder ein Ereignis. Wir erfahren, warum Daniel Cohn-Bendit kurz nach seinem fünfundsiebzigsten Geburtstag erstmals seine jüdische Familiengeschichte erzählt. Staunen, dass Telekomchef Timotheus Höttges für das bedingungslose Grundeinkommen plädiert und Udo Jürgens sich nach umjubelten Konzerten manchmal wie ein Nichts fühlte. Nehmen Anteil an den Glaubenszweifeln von Papst Franziskus; spüren die Angst, die ein Despot wie Recep Erdoğan verbreitet. Durch die Intensität der Begegnungen entstehen spannungsreiche Portraits, die zugleich ein Spiegelbild der großen politischen und gesellschaftlichen Themen des vergangenen Jahrzehnts sind – Flüchtlingskrise, Pandemie, Krieg, Fremdenfeindlichkeit oder Cancel-Culture-Debatten. Lesend tauchen wir ein in die Überzeugungen und Biografien von Menschen, die auf unterschiedliche Weise die Gegenwart geprägt haben. Giovanni di Lorenzo schafft dabei eine Atmosphäre seltener Nähe und Offenheit, scheut aber nie die Konfrontation. Und entlockt so auch ausgebufften Medienprofis Dinge, die sie vorher öffentlich nicht gesagt haben.

Umberto Ecos Bestseller "Der Name der Rose" als Graphic Novel: Milo Manara verwandelt die Geschichte des Franziskanermönchs William von Baskerville und seines Gefährten Adson in eine sinnliche Bilderwelt. Die Charaktere und die Kunstwerke der Abtei des 14. Jahrhunderts erwachen neu zum Leben.

Bibliotheken sind auratische Orte: Kathedralen des Wissens, Tempel der Weisheit, Oasen der Stille ... Auch die nüchternste, funktionalste Architektur durchweht noch ein Hauch sakraler Feierlichkeit, ganz zu schweigen von den prächtigen Klosterbibliotheken des Barock, den Bücherspeichern altehrwürdiger Universitäten oder den heiteren Bildungskabinetten aufgeklärter Fürsten. Candida Höfers Buch mit Aufnahmen berühmter Bibliotheksräume in Europa und den USA, das 2005 erstmals bei uns erschienen ist, wurde zu einem internationalen Bestseller. Begleitet von einem Essay des italienischen Schriftstellers und Philosophen Umberto Eco, ist es das ideale Buch zum 50. Jubiläum unseres Hauses - in Wort und Bild ein Fest für Bibliophile. Jetzt erstmals als broschierte Ausgabe!

Nowe wyjątkowe wydanie przedostatniej powieści Umberta Eco, która poruszyła miliony czytelników na całym świecie! Cmentarz w Pradze to powieść kryminalno- szpiegowska, której akcja rozgrywa się w XIX wieku. Umberto Eco przedstawia w niej genezę okrytych złą sławą tzw. Protokołów Mędrców Syjonu, które stanowiły dla Hitlera jedno ze źródeł jego obłąkańczej idei zagłady Żydów i były elementem nazistowskiej propagandy. Autor podkreśla, że oprócz głównego bohatera wszystkie postacie w książce są autentyczne. Cmentarz w Pradze ukazał się 30 lat po Imieniu róży - debiutanckiej powieści profesora semiotyki. Oparta na autentycznej historii tak niezwykłej, że nie trzeba zabarwiać jej wyobraźnią pisarza, by stworzyć porywającą opowieść Eco należy się podziw za przywrócenie życia prawdzie trudniejszej do uwierzenia niż fikcja. New York Times

Wie funktionieren Verschwörungstheorien? Umberto Eco über die historischen Wurzeln von Querdenkern und Co. Der Verschwörungskult um QAnon fabuliert von einer Elite, die das Blut gefolterter Kinder trinke. Selbsternannte Skeptiker wettern gegen vermeintliche Impfkartelle. Andere wähnen sich mitten in Deutschland in einer versteckten Diktatur. Auch wenn sie in immer neuer Gestalt daherkommen, Verschwörungstheorien durchziehen die Geschichte. Dabei verlaufen sie stets nach demselben Muster – das kaum jemand so treffend erkannt und brillant beschrieben hat wie Umberto Eco. In beständigem Ringen mit Antisemitismus, Esoterik und Pseudowissenschaft hat er schon lange vor der aktuellen Flut an Verschwörungstheorien deren überzeitliche Strukturen freigelegt. Eco fehlt – sein Werk ist gültig und aktuell wie nie.

Diese Anleitung für die Planung, Gliederung und Niederschrift wissenschaftlicher Arbeiten von Umberto Eco, Professor an der Universität Bologna, ist ebenso gründlich wie virtuos. Nach Ecos eigenen Worten (Einleitung) gibt sein Buch "Auskunft darüber, (1) was man unter einer Abschlussarbeit versteht, (2) wie man das Thema sucht und die Zeit für seine Bearbeitung einteilt, (3) wie man bei der Literatursuche vorgeht, (4) wie man das gefundene Material auswertet und (5) wie man die Ausarbeitung äußerlich gestaltet". Die autorisierte Übersetzung hat Professor Dr. Walter Schick erarbeitet. Eine "erfrischend unkonventionelle Handreichung" nennt er das Buch; es erlaube einen "Blick in die 'Werkstatt' Ecos; denn Beziehungen zu anderen Werken Ecos werden nicht nur durch jenen Abbé Vallet hergestellt, der im vorliegenden Buch wie in 'Der Name der Rose' eine Rolle spielt." Darin liegt freilich nur ein zusätzlicher Reiz und Gewinn der Lektüre. Wichtiger ist: Ecos Buch zeigt, wie man schreiben soll – auf den Leser konzentriert, dem Leser dienend.

We are here to remember what happened and to declare solemnly that 'they' must never do it again. But who are 'they'? HOW TO SPOT A FASCIST is a selection of three thought-provoking essays on freedom and fascism, censorship and tolerance - including Eco's iconic essay 'Ur-Fascism', which lists the fourteen essential characteristics of fascism, and draws on his own personal experiences growing up in the shadow of Mussolini. Umberto Eco remains one of the greatest writers and cultural commentators of the last century. In these pertinent pieces, he warns against prejudice and abuses of power and proves a wise and insightful guide for our times. If we strive to learn from our collective history and come together in challenging times, we can hope for a peaceful and tolerant future. Freedom and liberation are never-ending tasks. Let this be our motto: 'Do not forget.'

Nový svazek díla Umberta Eca je určen všem čtenářům, kteří chtějí poznat různé stránky televize jakožto svébytného jevu. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956–2015 – eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Úvahy v nich obsažené pokrývají rozsáhlé časové období od prvních vysílaných pořadů až do dnešních dob, kdy se k televizi přidružuje internet a sociální sítě. Masmédia nepřenášejí ideologie, ona sama jsou ideologiemi, shrnuje své poznatky autor.

Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.

Dvanáct textů uveřejněných v knize Na ramenech obrů bylo napsáno pro konferenci La Milanesiana v letech 2001–2015. Jednotlivé přednášky nejčastěji vycházejí z témat, která si La Milanesiana každoročně stanoví. Nacházíme tu tresť světa Umberta Eca – autor se ve svých přednáškách zabývá filozofií, literaturou, estetikou, etikou i médii. O tom všem píše vlídným jazykem, okořeněným ironií, tónem hravým i břitkým. Kořeny naší kultury, kánony krásy, lež měnící běh dějin, posedlost spiknutím, hrdinové velké prózy, formy umění, to jsou témata tohoto svazku, obohaceného ilustracemi, jimiž autor své přednášky doprovázel.

Čtenářská veřejnost chápe Umberta Eca jako romanopisce, obecně známá je jeho literárněhistorická i sémiotická tvorba. Tři příběhy vznikly v 60. letech minulého století ve spolupráci s přítelem, malířem Eugeniem Carmim. Autor se tímto obrátil především k dětskému čtenáři, kterému srozumitelně a přitom citlivě poskytl návod, jak nazírat zásadní problémy lidské společnosti. Rozsahem subtilní texty s tematikou atomové hrozby, objevování vesmíru a ohrožení životního prostředí se tak staly půdorysem pro půvabné příběhy, které vyplnily mezeru v pestré žánrové nabídce tohoto výjimečného italského tvůrce.

There are people you've never met and yet you miss them when they are gone... Eco's famously ironic voice is penetrating ... The issues Eco addresses are so enormous in their scale they seem insurmountable, yet his measured, erudite commentary assures you that they can be understood and therefore resolved Financial Times

Do tohoto svazku autor zařadil další novinové sloupky, které psal patnáct let pro list L’Espresso. Zde uveřejněné sloupky se vyznačují značnou rozmanitostí, a to nikoliv nedůsledností autora, ale v důsledku složitosti dnešní doby. Období „tekuté společnosti“, jak ji nazývá Zygmunt Bauman, začalo postmodernismem, který se vyznačoval krizí velkých vyprávění, s hravostí či ironií pojednával o historii a občas čelil výzvám nihilismu. Postmodernismus však byl jen přechodem od modernismu k dosud nijak nepojmenované současnosti. Tu charakterizuje krize státu, těsně spjatá s krizí ideologií, a tím i politických stran. Dnešní krajní individualismus opouští ideu společenství a druhé lidi vnímá jako rivaly.

Notre imaginaire abonde en territoires et en lieux n'ayant jamais existé, de la cabane des sept nains aux îles visitées par Gulliver, du temple des Thugs de Salgari à l'appartement de Sherlock Holmes. Mais on sait en général que ces lieux sont nés de l'imagination d'un narrateur ou d'un poète. D'un autre côté, et depuis les temps les plus reculés, l'humanité n'a cessé de rêver à des lieux qu'elle a cru réels, comme l'Atlantide, Mu, la Lémurie, le royaume de la reine de Saba, celui du Prêtre Jean, les lies Fortunées, l'Eldorado, Thulé, l'Hyperborée, le pays des Hespérides, le lieu où l'on conserve le saint Graal, la forteresse des assassins du Vieillard de la Montagne, les îles de l'utopie, celle de Salomon, la Terre australe, l'intérieur d'une Terre creuse et le mystérieux royaume souterrain d'Agarttha. Certains d'entre eux ont simplement donné naissance à de fascinantes légendes et inspiré quelques-unes des splendides représentations visuelles qui illustrent ce livre ; d'autres ont obsédé les esprits détraqués de chercheurs de mystères, d'autres encore ont stimulé des voyages et des explorations : partis à la poursuite d'une illusion, des voyageurs de tous les pays ont ainsi fini par découvrir de nouveaux territoires.

Kniha svým obsahem navazuje na myšlenky rozpracované ve Foucaultově kyvadle. Točí se tedy zejména okolo spikleneckých teorií. Ty nyní obohacuje o další témata spojená s naší moderní civilizací. „Zachycuje moc masových médií v současné době, výmysly, manipulace, falzifikace veřejného mínění,“ vysvětluje překladatelka Anežka Charvátová pracující na českém znění knihy. Děj je totiž situován do Milána roku 1992. Hlavním hrdinou je nepříliš úspěšný spisovatel Collona, který začíná pracovat v novinách po boku pětice stejně nevýrazných redaktorů. více: http://e-kultura.cz/umberto-ec-novy-roman-numero-zero/

Neue flammende Streichholzbriefe von Umberto Eco – immer am Nerv der Zeit und gleichzeitig in die Vergangenheit ältester Epochen wandernd. Ob der große italienische Schriftsteller über das in Mode gekommene Sammeln alter Druckwerke oder ein Plädoyer für die Langsamkeit des Lesens schreibt – stets feiert er die Wichtigkeit des Buches im Zeitalter des digitalen Wahns. Witzig, scharfsinnig wenn nicht bösartig sind Ecos Beobachtungen zum Zeitgeschehen – zwölf kurze Texte über eine rasende Gegenwart, der man am besten mit gesundem Menschenverstand und einem Blick auf das Alte begegnet, das sich immer wieder als prophetisch erweist.

Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájné země a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí příliš rušivě a vyzývavě. Po Dějinách krásy, Dějinách ošklivosti a Bludišti seznamů se Umberto Eco stává naším průvodcem na obrazově bohatě dokumentované cestě po oněch dalekých, neznámých zemích a ukazuje nám jejich obyvatele, vášně, hrdiny, ale především význam, který pro nás mají. Na cestě, jež je zasvěcená i zábavná, jak ji dokáže uspořádat jen Umberto Eco. Najdeme na ní starověké a středověké texty v bezprostředním sousedství dnešních příběhů, filmy vedle básní, komiksy vedle románů, které ovlivnily vnímavost i založení náš všech.

Umberto Eco erzählt in seinem Kinderbuch mit Wärme und Humor von ernsten Themen wie Abrüstung, Frieden und Umweltschutz. Die Geschichten handeln von Atomspaltung, intergalaktischen Begegnungen und der Wiederbegrünung der Erde, begleitet von künstlerischen Illustrationen von Eugenio Carmi.

V této knize předkládá Umberto Eco své studie o historii znakových teorií. Popisuje dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu (systematického větvení pojmů) a druhý z ideje labyrintu. V dalších kapitolách pak hledá sémiotickou reflexi ve filozofických systémech od Platóna a Aristotela přes Tomáše Akvinského či Viléma Ockhama ke Kantovi, ale nemenší pozornost věnuje rétorickým spisům (například barokním výkladům o metafoře) či kabalisticky založenému učení o „kombinatorickém umění“ (Raymondovi Lullovi a Picovidella Mirandola). Tato materiálově mimořádně bohatá kniha shrnuje Ecovy různorodé výzkumy z posledních desetiletí, autor jí však dokázal vtisknout přehlednou monografickou podobu.

Umberto Eco hovoří ve čtyřech poutavých přednáškách o své spisovatelské dráze. Svůj první – a nejslavnější – román Jméno růže vydal Umberto Eco, když mu bylo téměř padesát. Ve svých osmdesáti letech je tedy coby romanopisec vlastně mladíkem – a právě o tomto „romanopiseckém mládí“ pojednává jeho nová kniha. Se stylistickou elegancí sobě vlastní se v ní autor vyznává z celoživotní fascinace literaturou; ve čtyřech esejích nechává čtenáře nahlédnout do romanopiscovy kuchyně a zároveň předvádí svůj pověstný literárněteoretický a kritický um. S jeho použitím pak vysvětluje, proč nás literatura dokáže pohnout k slzám, v jakém smyslu „existují“ Anna Kareninová, Řehoř Samsa či paní Bovaryová, anebo proč musí být dobrá non-fiction vystavěna jako napínavá detektivka. Lze dodat, že podobně napínavě je vystavěna i jeho Zpověď. První vydání - překlad z angličtiny.

Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy, z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.

Přihlížíme právě soumraku knihy? Obstojí kniha jako nosič informací i do budoucna, nebo se stane jen luxusním dárkovým artefaktem? Na podobné otázky hledá odpověď Jean-Philippe de Tonnac, francouzský novinář a spisovatel, v rozhovoru, který vedl s proslulým italským medievalistou, sémiotikem a spisovatelem Umbertem Ecem a s francouzským scénáristou Jeanem-Claudem Carrierem. Oba myslitelé si nejprve kladou otázku, zda se změnou formy - to jest přechodem k e-bookům - změní i samotný pojem knihy, a rozvíjejí širší úvahy o archivaci dat, uchovávání osobních vzpomínek a funkcích knihy coby nositelky kultury. Na přetřes se však dostanou i nečekaně praktické otázky: dá se například číst e-book ve vaně?

Dagli ultimi atti del mandato di George W. Bush alle intemperanze del nostro presidente del consiglio, dalla crisi finanziaria che ha sconvolto i mercati occidentali alle polemiche su Guantànamo, dalla libertà limitata di Roberto Saviano ai recenti bombardamenti sulla Striscia di Gaza: "Il quaderno" raccoglie gli interventi pubblicati da Saramago sul suo blog tra il settembre 2008 e il marzo 2009, contributi fulminei e taglienti - al centro di polemiche tutte italiane - capaci di stilare una lucida, ironica e appassionata cartella diagnostica del nostro presente. E se a scandire il tempo e a dettare l'urgenza di queste cronache sono gli accadimenti del mondo, è la poesia più vera a ispirare le pagine dedicate alla notte in cui Obama ha vinto le elezioni americane, al ricordo di Fernando Pessoa o di Rosa Parks la sarta di Montgomery, Alabama, che viaggiando in autobus si rifiutò di cedere il posto a una persona di razza bianca -, come pure l'omaggio alla città di Lisbona o l'episodio del ritorno alla Torre di Belém della statua dell'elefante che dà il titolo al suo ultimo romanzo. Contributi vibranti, densi di acume e fervida immaginazione, che ci rivelano un Saramago, come scrive Umberto Eco nella prefazione, "impenitentemente irritato, e tenero".

Für Umberto Eco ist Büchersammeln ein Akt ökologischer Fürsorge: „Wir haben nicht nur die Wale, die Mönchsrobben und die Bären in den Abruzzen zu retten, sondern auch die Bücher.“ Wirkliche Leser möchten ihre Lieblingsbücher deshalb nicht nur lesen, sondern auch besitzen und zu Hause ins Regal stellen. Für sie hat Eco „Die Kunst des Bücherliebens“ geschrieben. Der Romancier, Wissenschaftler und Geschichtenerzähler aus Italien nähert sich darin der ewigen Frage „War Shakespeare zufällig Shakespeare?“, und er zeigt auch, dass mit Werken wie dem „Book of Lindisfarne“ oder den „Très Riches Heures“, welche die Geistesgeschichte seit Jahrhunderten prägen, eine ganze Kultur auf dem Spiel steht.

V historii západní kultury se často objevují sklony k enumerativnímu hromadění informací, ať už se jedná o seznamy svatých, výčty bájných zvířat či léčivých rostlin a popisy králem vlastněných pokladů. Závrať nad seznamy může být omamující jak pro čtenáře, tak pro autory. Poetika seznamů se objevuje napříč v celé historii literatury.Mezi autory, kteří výčty ve svých dílech používali, se řadí Homér, Joyce, Dickens a Kipling, jakož i autoři moderní či postmoderní, jako například Whitman, Pynchon či Calvino. Umberto Eco pojednává o fenoménu seznamů z literárně-vědného i historického hlediska a jednotlivé ukázkové výčty dokládá bohatým obrazovým doprovodem. „Tato kniha vychází u příležitosti cyklu kulturních pořadů nazvaných Vertiges de la liste pořádaných v Museé du Louvre v listopadu 2009 pod vedením Umberta Eca“ – – Preliminária

The 2000 to 2005, the years of neoconservatism, terrorism, the twenty-four-hour news cycle, the ascension of Bush, Blair, and Berlusconi, and the invasions of Afghanistan and Iraq. Umberto Eco’s response is a provocative, passionate, and witty series of essays—which originally appeared in the Italian newspapers La Repubblica and L’Espresso—that leaves no slogan unexamined, no innovation unexposed. What led us into this age of hot wars and media populism, and how was it sold to us as progress? Eco discusses such topics as racism, mythology, the European Union, rhetoric, the Middle East, technology, September 11, medieval Latin, television ads, globalization, Harry Potter, anti-Semitism, logic, the Tower of Babel, intelligent design, Italian street demonstrations, fundamentalism, The Da Vinci Code, and magic and magical thinking.The famous author and respected scholar shows his practical, engaged an intellectual involved in events both local and global, a man concerned about taste, politics, education, ethics, and where our troubled world is headed.

Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

Soll man eher auf die Philosophen hören oder auf die Philosophinnen? Soll man Bücher sammeln oder lesen? Oder soll man einfach nur noch ins Kino gehen? Umberto Eco, einer der markantesten und unterhaltsamsten Kommentatoren unserer Alltagswelt, betrachtet in diesen scharfzüngigen Essays und Glossen Politik, Kultur und die allgemeine Lage. Es geht um Romane, Filme und Romanverfilmungen, um neue und antiquarische Bücher, Katastrophennachrichten und um den alltäglichen Krieg. Ein Feuerwerk an Belesenheit und Witz.

Omonimi, omofoni e in questo libretto originale e divertente, i giochi linguistici del grande scrittore e semiologo. Un divertissement di Eco, che ha modificato radicalmente il senso dell'opera dantesca fino a portarlo all'opposto dell'originale.

'Turning Back the Clock' is a collection of essays by one of the leading intellectuals of our time. With his customary sharpness and wit, Eco explains the tragic steps backwards that have been taken since the end of the last millennium.

Eisnerovo líčení této podivuhodné historie začíná v Paříži devatenáctého století, kde agent ruské tajné služby narazí na starší francouzský politický pamflet a na jeho základě vytvoří nový dokument, který má židovské vůdce a bankéře namočit do spiknutí na ovládnutí světa. Během následujících let se z této účelové lži stala mezinárodně uznávaná pravda. Ani ctihodné londýnské Timesy, které toto falzum roku 1921 odhalily, již nedokázaly zabránit lavinovitému šíření Protokolů, jež byly záhy publikovány v desítkách zemí. Přisvojily si je četné rasistické organizace, strany a náboženství, ať už jde o nacisty, Ku-klux-klan či islámské fundamentalisty. A ačkoli byly od té doby opakovaně vyvráceny, nadále vycházejí v arabských, asijských i evropských zemích.

Exploring the evolution of Pop culture from the late 1950s to the late 1960s, this comprehensive survey examines its impact on art, film, photography, and architecture, highlighting the interplay between mass production and mass media. Unlike other works that focus solely on Pop art, it offers a holistic view of the movement's influence across America, Britain, and Europe, showcasing its diverse manifestations and cultural significance during this transformative era.

The book features a provocative exploration of literary interpretation, blending Eco's expertise as a novelist and literary theorist. With a humorous and insightful approach, he navigates a wide array of topics, drawing connections between influential figures like Dante, Chomsky, and Derrida. Eco's unique style shines through, making complex ideas accessible and engaging for readers interested in the nuances of literature and its interpretation.

Jako každý z Ecových románů, ani Tajemný plamen královny Loany nemá „klasickou“ stavbu. Je rozdělen do tří částí. První část – NEHODA Po těžkém úrazu a dlouhém kómatu se v nemocnici probouzí starý antikvář Yambo (Giambattista Bodoni). Ztratil paměť, ale zachoval si objektivní informace, zatímco osobní vzpomínky, emocionálně zabarvené, mu chybí. Nezná svou manželku, děti ani domov. Po neúspěšných pokusech o znovuvyvolání paměti mu žena, psycholožka, doporučí návrat do rodného domu v Solaře, kde strávil většinu dětství. Jeho vztah k tomuto místu byl v dospělosti negativní. Druhá část – PAMĚT Z PAPÍRU Druhá a nejobjemnější část se odehrává v Solaře, kde Yambo čte staré knihy, učebnice a časopisy, aby rekonstruoval svou paměť. S pomocí přítele z dětství konzultuje své „objevy“. Děj není podstatný, spíše se jedná o Yambovy úvahy a myšlenkové pochody. Zjistí, že se jako dítě účastnil partyzánské akce a byl svědkem smrti několika lidí, což vysvětluje jeho negativní vzpomínky na Solaru. Dále si uvědomuje svou platonickou lásku ke spolužačce, která ovlivnila jeho život. Třetí část – "OI NOΣTOI" Poslední část se zaměřuje na Yambovu smrt a rekapitulaci jeho života. Popisuje stav, který vnímá jako fyzickou neexistenci, formu čisté energetické substance. Tato reflexe mu přináší smíření se světem, Vesmírem a Bohem, než umírá.

Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.

Wie wählt man einen Präsidenten? Werden wir im allgemeinen Lärm bald paketweise Stille kaufen? Wird auf die großen Kriege mehr folgen als ein kleiner Frieden? Umberto Eco liefert hier gratis ein paar Prophezeiungen zum Stand der gegenwärtigen Dinge, wobei der scharfsinnigen Ironie dieses großen Schriftstellers und Polemikers natürlich keines der "Wunder" dieses wunderbaren Jahrtausends entgeht.

Based on a series of lectures on translation these essays are thought-provoking and compelling discussions on the difficulties of translating faithfully. Using examples from classic literary texts including his own bestselling novels Eco examines the rights and wrongs, the misunderstandings and the 'negotiations' needed in order to translate. He examines various problems in translation with great wit and humour. Pointing out the pitfalls of literal translation, he asks a machine to translate the beginning of the Bible into Spanish then back into English, then into German and then again back into English. The result is very funny but as Eco points out, it is still vaguely recognisable as a version of the Bible and obviously not the first adventure of Harry Potter. He discusses every form of interpretation and expression from poetry to film and music always demonstrating with vivid examples the disastrous but often hilarious outcome of mistranslation.The main point of all these essays is that translation is always a matter of negotiation; whether it be a loss or a gain on either side a translator's job is to decide what elements are vital and which may be neglected.

Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura a její funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.

Získávaje stále přízeň mocných, uměl Mazarin odstranit své nepřátele, dostat se na první místo a udržet si je během dvou vlád až do své smrti. Lze tedy v jeho breviáři najít několik pragmatických lekcí, které ještě dnes mohou být užitečné každému vlivnému člověku. Byť se prohnaný kardinál nezatěžuje morálkou ani spravedlností, staví na odiv udivující svěžest, a dokonce určitou naivitu.

Was haben Derrick und sexuelle Repression miteinander zu tun? Umberto Eco verknüpft sie zu einer provozierenden und unterhaltsamen Geschichte der Alltagskultur, die er hier in seinen gesammelten Glossen zum Besten gibt. Ein Buch, das stundenlanges Lesevergnügen verspricht ...§

In this book Umberto Eco argues that translation is not about comparing two languages, but about the interpretation of a text in two different languages, thus involving a shift between cultures.

Banální historka (Polední špička na lince S. Mladík zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snahao důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu. O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint-Lazare. Přítel říká: „Měl by sis nechat semhle přišít knoflík.“ Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.) napsaná 99 různými způsoby.

Where does our fascination with the Apocalypse come from? Is time cyclical or linear? Can society survive without ideology? Can children be philosophers? The contributors examine these questions and other of our preoccupations, cast back to the fears and hopes of previous generations and examine the challenges to come.

Gibt es etwas Deutscheres als Kommissar Derrick, die vollkommene Verkörperung von Durchschnittlichkeit, Phlegma und Beamtenkarriere? Phänomene wie den deutschen Geist im Streifenwagen, Ginger Rogers und Clintons Verfehlungen, Andreottis Mafiaprozess und die neue Computerkultur kann niemand besser erklären als Umberto Eco. Ein Band voll ironisch-intelligenter Parodien.

Das Schöne daran, es ist live! ruft die begeisterte Zuschauerin des Palio in Siena. Im Hintergrund schreibt Umberto Eco mit; der Zeichentheoretiker entziffert die Zeichen seines Landes. Eco beschreibt sein Italien in Geschichten: Die Irren auf der Autobahn. Das Tempo der kulturellen Moden. Mailänder Eingeborene. Italien als Mississippi-Dampfer. Der traurige Mangel an Feinden. Fußball als sexuelle Perversion. Wie man ein Mobiltelefon nicht benutzt. Das Behördengestrüpp bei Führerscheinverlust. Von der hemmungslosen Leidenschaft für Großmütter. Aber Eco macht auch Gegenvorschläge: Wie könnte ein ultimativer Film Viscontis aussehen? Wie ein künftiges Italien? Wie die Frauen, wenn sie Dante folgen würden? Ein intelligentes und zugleich kicherndes Vademecum!

Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.

V románu se autor slavného Jména růže opět vrací do středověku. Vesnický uličník Baudolino, rodák ze severní Itálie, se v lese setkává s Fridrichem Barbarossou. Netuší, s kým má tu čest, a prorokuje vítězství Barbarossy v nastávající bitvě. Král si Baudolina oblíbí, ujme se jej a posílá ho na studia do Francie, kde chlapec začíná spolu s dalšími spřádat své sny o tajemném křesťanském království Kněze Jana, ležícím kdesi daleko v Asii. Paděláním Janova dopisu zavdá podnět ke křížové výpravě, na níž Barbarossa umírá, ale Baudolino pokračuje v putování krajinou obydlenou monstry středověkých bestiářů. Přeložil Zdeněk Frýbort.

Studie over en beredeneerde catalogus bij een tentoonstelling over het verschijnsel 'tijd'.

Exploring this elusive and often controversial subject, Umberto Eco, Sir Ernst Gombrich, and others contributes essays and reflections on the meaning of time.

Hat die Kirche heute all ihre Glaubwürdigkeit verloren? Der Briefwechsel zwischen Carlo Martini, dem Mailänder Kardinal und aussichtsreichen Kandidaten für das Amt des Papstes, und Umberto Eco, dem klassischen Intellektuellen, ist das spannende Dokument eines Dialoges, wie er viel zu selten geführt wird. „Ein intelligenter Beitrag zur immer drängenderen Frage nach der Zukunft des Glaubens.“ (News)

V tomto svazku Eco shromažďuje sérii esejí (nepublikovaných nebo výrazně přepracovaných a propojených do kapitol), které byly napsány v posledních letech a představují přechod od semiotické reflexe k základním problémům filozofie všech dob, od Aristotela po Heideggera. Diskutují se zde otázky bytí, pravdy, lži, odkazu, reality, objektivity poznání a konjektury. Následují některé eseje historického nebo literárního charakteru, které se rovněž zaměřují na koncept historické pravdy, pravdy jako věrnosti textu, rozdíly mezi pravdou ve skutečném světě a pravdou ve světech narativní fikce.

Umberto Eco ist nicht erst seit seinem Namen der Rose als Spurenleser berühmt, denn schon in seinen Aufsätzen zu Literatur und Kultur zeigte er sich als Meister im Aufschlüsseln von Bildern, Texten und Zeichen. Vier auf den ersten Blick ganz unterschiedliche Themen stellt Eco in seinem neuen Band auf verblüffende Weise nebeneinander, und die Spannweite reicht von Manzonis Verlobten, dem berühmtesten Roman der italienischen Literatur, bis zu Corto Maltese, dem Kult-Comic von Hugo Pratt; von Cagliostro, dem falschen Grafen, der ganz Europa in Atem hielt, bis zu Campanile, dem Ironiker der Literatur unseres Jahrhunderts. »Daß jedoch gerade diese vier Schriften und keine anderen hier versammelt sind«, sagt Eco seinerseits ironisch, »läßt vermuten, daß sie etwas gemeinsam haben.« In allen geht es um Strategien der Lüge, der Verstellung, des Mißbrauchs der Sprache und der Umkehrung dieses Mißbrauchs durch Ironie. Und Umberto Eco zeigt, wie gerne die Leser sich belügen lassen - solange es nur mit der literarischen Phantasie geschieht, die er in seinen vier Lesarten so brillant analysiert.

The extraordinary historical consequences of errors and fictional inventions. SERENDIPITIES is an iconoclastic, dazzlingly erudite and witty demonstration, by one of the world's most brilliant thinkers, of how myths and lunacies can produce historical developments of no small significance. In Eco's words, 'even errors can produce interesting side effects'. Eco's book shows how: -- believers in a flat earth helped Columbus accidentally discover America -- the medieval myth of Prester John, the Christian king in Asia, assisted the European drive eastward -- the myth of the Rosicrucians affected the Masons, leading in turn to the widespread belief in a Jewish masonic plot to dominate the world and other forms of paranoid anti-Semitism in the nineteenth and twentieth centuries

Umfassende und unterhaltsame Reflexionen von Umberto Eco über Alltagsärgernisse und Zeitgeist-Phänomene. In "Streichholzbriefe" versammelt er 26 seiner besten Kolumnen aus "L' Espresso", die sowohl lehrreich als auch amüsant sind.