Umberto Eco Knihy

Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

V historii západní kultury se často objevují sklony k enumerativnímu hromadění informací, ať už se jedná o seznamy svatých, výčty bájných zvířat či léčivých rostlin a popisy králem vlastněných pokladů. Závrať nad seznamy může být omamující jak pro čtenáře, tak pro autory. Poetika seznamů se objevuje napříč v celé historii literatury.Mezi autory, kteří výčty ve svých dílech používali, se řadí Homér, Joyce, Dickens a Kipling, jakož i autoři moderní či postmoderní, jako například Whitman, Pynchon či Calvino. Umberto Eco pojednává o fenoménu seznamů z literárně-vědného i historického hlediska a jednotlivé ukázkové výčty dokládá bohatým obrazovým doprovodem. „Tato kniha vychází u příležitosti cyklu kulturních pořadů nazvaných Vertiges de la liste pořádaných v Museé du Louvre v listopadu 2009 pod vedením Umberta Eca“ – – Preliminária

Přihlížíme právě soumraku knihy? Obstojí kniha jako nosič informací i do budoucna, nebo se stane jen luxusním dárkovým artefaktem? Na podobné otázky hledá odpověď Jean-Philippe de Tonnac, francouzský novinář a spisovatel, v rozhovoru, který vedl s proslulým italským medievalistou, sémiotikem a spisovatelem Umbertem Ecem a s francouzským scénáristou Jeanem-Claudem Carrierem. Oba myslitelé si nejprve kladou otázku, zda se změnou formy - to jest přechodem k e-bookům - změní i samotný pojem knihy, a rozvíjejí širší úvahy o archivaci dat, uchovávání osobních vzpomínek a funkcích knihy coby nositelky kultury. Na přetřes se však dostanou i nečekaně praktické otázky: dá se například číst e-book ve vaně?

V této knize předkládá Umberto Eco své studie o historii znakových teorií. Popisuje dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu (systematického větvení pojmů) a druhý z ideje labyrintu. V dalších kapitolách pak hledá sémiotickou reflexi ve filozofických systémech od Platóna a Aristotela přes Tomáše Akvinského či Viléma Ockhama ke Kantovi, ale nemenší pozornost věnuje rétorickým spisům (například barokním výkladům o metafoře) či kabalisticky založenému učení o „kombinatorickém umění“ (Raymondovi Lullovi a Picovidella Mirandola). Tato materiálově mimořádně bohatá kniha shrnuje Ecovy různorodé výzkumy z posledních desetiletí, autor jí však dokázal vtisknout přehlednou monografickou podobu.

Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.

Čtenářská veřejnost chápe Umberta Eca jako romanopisce, obecně známá je jeho literárněhistorická i sémiotická tvorba. Tři příběhy vznikly v 60. letech minulého století ve spolupráci s přítelem, malířem Eugeniem Carmim. Autor se tímto obrátil především k dětskému čtenáři, kterému srozumitelně a přitom citlivě poskytl návod, jak nazírat zásadní problémy lidské společnosti. Rozsahem subtilní texty s tematikou atomové hrozby, objevování vesmíru a ohrožení životního prostředí se tak staly půdorysem pro půvabné příběhy, které vyplnily mezeru v pestré žánrové nabídce tohoto výjimečného italského tvůrce.

Římská říše představuje poslední pokus o sjednocení velké části světa, a ta jak po stránce správně organizační, kulturní tak také jazykové. Latina se stala komunikační osou celé říše. Postupně se z ní stával jazyk vzdělanců v kontrastu vůči huhlajícím barbarům. Středověk však posléze přinesl legitimizaci národních jazyků, jak v mluvené tak i psané podobě. Jednota řeči v obsáhlejším regionu tak byla na dlouho ztracena. Jazyk je však jen jedním znakem komunikace, takové obrazy mohou být daleko lépe srozumitelnější lidskému vědomí se stejnou historickou zkušeností a nebo jsou ještě další možnosti, jak si porozumět bez znalostí řeči a kódů? Začtěte se do nové práce Umberta Eca.

Nový svazek díla Umberta Eca je určen všem čtenářům, kteří chtějí poznat různé stránky televize jakožto svébytného jevu. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956–2015 – eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Úvahy v nich obsažené pokrývají rozsáhlé časové období od prvních vysílaných pořadů až do dnešních dob, kdy se k televizi přidružuje internet a sociální sítě. Masmédia nepřenášejí ideologie, ona sama jsou ideologiemi, shrnuje své poznatky autor.

Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.