William Golding Pořadí knih

Ztroskotání Christophera Martina je v pořadí třetí Goldingovo dílo, v němž autor využil své válečné zkušenosti ze služby na křižnících, minolovkách a torpédoborcích (účastnil se i operace proti německému křižníku Bismarck). Tak jako Pán much či Dědicové, ani tato kniha není běžným románem, ale symbolickým podobenstvím, bájí, mýtickým příběhem. V tomto případě Golding téma smrti, hříchu a konečného soudu zpracovává na prostém příběhu námořníka, který na nehostinném skalnatém útesu „přežil“ torpédování své lodi německou ponorkou. Jako všechny Goldingovy romány i Ztroskotání Christophera Martina nabízí více otázek než odpovědí. Zde navíc originální „Goldingův trik“ v závěru knihy narušuje již tak nejednoznačné vyznění příběhu a nutí nás opakovaně se zamýšlet nad Martinovým osudem a zároveň podrobit důkladnému zkoumání i náš vlastní život.

Životní příběh mladičké, nehezké venkovské dívky, kterou – protože není schopna najít ženicha – rodiče dají do Delf, kde se stane nejdříve služkou a společnicí věštkyň a nakonec se sama stává Pythií. Líčení duševního stavu, který předchází samotnému věštění, mluvení „druhým jazykem“ – to jsou podstatné části románu, kde se autor zamýšlí nad věšteckou rutinou, kterou Delfy představovaly. Pokrytectví i naivní čistá víra jsou tu dvě strany téže mince.... celý text

V románu Dědicové se poslední exempláře člověka neandrtálského setkávají s bytostmi na vyššími vývoji a setkání pro ně zákonitě dopadá tragicky.

Román „Věž“ se odehrává ve středověku, zřejmě ve 14. století, a dějištěm je podle všeho Salisbury, kde Golding sám dosti dlouho působil jako učitel. Jedním z podnětů k napsání tohoto románu byla zřejmě stará legenda o stavbě salisburské katedrály. Podle ní se biskupu Poorovi někdy okolo roku 1200, když jednou stál na výšině a pohlížel na soutok dvou řek, zjevila Matka Boží a řekla mu, aby vystřelil z luku a aby jí na tom místě, kam padne šíp, postavil kostel. Šíp padl doprostřed močálů a tam byla také katedrála postavena, bez ohledu na nezdravý terén a obtíže všeho druhu. Asi za osmdesát let po tom byla na tuto stavbu přistavěna nejvyšší věž v celé zemi, velmi těžká, která se naklání a chvěje, přesto ale dosud stojí.... celý text

Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.