Eva Pilarová Knihy

Eva Pilarová popsala životní příběh léčitele Jaroslava Doubravy. Formou rozhovorů se dozvídáme o jeho dětství stráveném u prarodičů, o jeho první lásce, se kterou si hrál na pana doktora, o tom, jak se seznámil se svojí ženou, ale především jak objevil své léčitelské schopnosti. Přibližuje čtenáři, jak funguje energie, kterou jako léčitel předává, a také odkud pramení. Upřímně mluví o jiných léčitelích a alternativních cestách, nezapomíná ani na klasickou medicínu a otevřeně líčí své zážitky a životní zkušenosti. Eva Pilarová v knize vyzpovídala i nejbližší rodinné příslušníky a také několik pacientů, které pan Doubrava úspěšně vyléčil z těžké nemoci (včetně Miloše Macourka, známého dramatika, básníka a scenáristu). Jednoznačně se postavila na stranu spolehlivých léčitelů, kteří znají svoje schopnosti i svoje hranice a mají zájem spolupracovat s lékaři. A jako bonus paní Doubravová prozrazuje recept na vynikající vepřový guláš Doubrava.

Novela z roku 1964, vydaná česky pouze v roce 1967, překračuje svou dobu. Autorka líčí poslední týdny života své matky, přičemž naturalistické zobrazení fyzického a mentálního chátrání je spojeno s bilancováním vztahu matky a dcery. Péče, kterou Simone poskytuje, svědčí o její lidskosti a touze připravit matce snesitelný odchod, zatímco se stává duchovním cvičením. Autorka je upřímná, což jí umožňuje vymanit se z rodinných stereotypů a toxických vztahů. Vystupuje za všechny dcery, které se snaží emancipovat z pod vlivu matek, přičemž si zachovává něhu, láskyplnost a soucit. Novela Velice lehká smrt promlouvá po téměř šedesáti letech možná silněji než v době svého vzniku. Je to nejen reportáž o posledních dnech života, ale také analýza technických a medicínských aspektů procesu umírání. Autorka bez sentimentu odhaluje patologické rysy a manipulace ve vztazích, ilustruje tak mnohé, co je dnes běžně známo. Cílem není pouze kritika, ale zachování důstojnosti člověka. Nesmířenost se smrtí a boj za život, vyplývající z filozofického přesvědčení autorky, představuje inspirativní úsilí o svobodu v životě, osvobozeném od patologických vlivů společnosti a mezilidských vztahů.

Eva se přiznává, že ráda moc nevaří, ale nějaké recepty jí pomohl dát dohromady její manžel a ty jsou v této knize.

Stručná kuchařka pracující s drůbeží jako výchozí surovinou s inspirací a vtipem.

Románové zpracování skutečné události. Kašpar Hauser – člověk, jenž 12 let svého života strávil připoután jako vězeň v podzemní kobce, bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Ve svých šestnácti letech byl doslova „vypuštěn“ do ulic Norimberku jako zcela neschopný tvor, jenž neuměl mluvit ani chodit, aby ho o pět let později v Ansbachu zavraždil neznámý pachatel. Kdo byl Kašpar Hauser? Proč musel zemřít?

Eva Pilarová, právem vysoce oceňovaná zpěvačka, našla další zdroj své neutuchající inspirace ve fotografování a v dalším zpracovávání snímků počítačovou technikou, které tak získávají poněkud jiný tvar, prostor, barevné kompozice a uměleckou hodnotu. Eva Pilarová si velmi skromně nechávala tuto zálibu zatím jen pro sebe. Byla by velká škoda pro veřejnost, aby její dílo nespatřila. V době, kdy se kniha připravuje, dostala Eva nabídku vystavovat svá díla ve Vídni. Její tvorba je umocněna verši Josefa Fouska, který se nechal každým jejím snímkem inspirovat k jejich vytvoření. Oba autoři, každý trochu jiný, našli formu vzájemného prolínání své individuální tvorby.

Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají. Joseph Joffo sepsal dojemný a prostý příběh své rodiny v roce 1971, od té doby byl přeložen do desítek jazyků a dvakrát zfilmován.

Předpisy na studené i teplé předkrmy, polévky a hlavní jídla z klokaního masa, které je mnohostranně použitelné, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, vysokým obsahem proteinů a minerálů.