Eva Pilarová Pořadí knih (chronologicky)

Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají. Joseph Joffo sepsal dojemný a prostý příběh své rodiny v roce 1971, od té doby byl přeložen do desítek jazyků a dvakrát zfilmován.

Eva Pilarová, právem vysoce oceňovaná zpěvačka, našla další zdroj své neutuchající inspirace ve fotografování a v dalším zpracovávání snímků počítačovou technikou, které tak získávají poněkud jiný tvar, prostor, barevné kompozice a uměleckou hodnotu. Eva Pilarová si velmi skromně nechávala tuto zálibu zatím jen pro sebe. Byla by velká škoda pro veřejnost, aby její dílo nespatřila. V době, kdy se kniha připravuje, dostala Eva nabídku vystavovat svá díla ve Vídni. Její tvorba je umocněna verši Josefa Fouska, který se nechal každým jejím snímkem inspirovat k jejich vytvoření. Oba autoři, každý trochu jiný, našli formu vzájemného prolínání své individuální tvorby.

Předpisy na studené i teplé předkrmy, polévky a hlavní jídla z klokaního masa, které je mnohostranně použitelné, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, vysokým obsahem proteinů a minerálů.

Eva se přiznává, že ráda moc nevaří, ale nějaké recepty jí pomohl dát dohromady její manžel a ty jsou v této knize.

Diskuze o tom, jestli léčitelé mají právo využívat svoje léčebné schopnosti ve prospěch nemocných v posledních letech nebere konce. Zkušenosti s působením léčitelů jsou velmi dobré i úplně špatné. Eva Pilarová popsala životní příběh léčitele Jaroslava Doubravy a vyzpovídala několik pacientů, které úspěšně vyléčil z těžké nemoci. Jednoznačně se postavila na stranu spolehlivých léčitelů, kteří znají svoje schopnosti i svoje hranice a mají zájem spolupracovat s lékaři. Na závěr uvádí i kontaktní adresu na léčitele.

Ranní povídání Evy Pilarové v pořadu Dobré jitro na stanici Praha.

Láska prochází žaludkem,říká jedno staré přísloví.

Hrdinou je vzdělaný mladík, který se marně potýká s problémem vlastního zapojení do života kolem sebe. Prožije jen letmo započatý a nikdy nezavršený milostný příběh a odchází z tohoto světa absurdním způsobem, hodným pozdějších Beckettových dramat.

Románové zpracování skutečné události. Kašpar Hauser – člověk, jenž 12 let svého života strávil připoután jako vězeň v podzemní kobce, bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Ve svých šestnácti letech byl doslova „vypuštěn“ do ulic Norimberku jako zcela neschopný tvor, jenž neuměl mluvit ani chodit, aby ho o pět let později v Ansbachu zavraždil neznámý pachatel. Kdo byl Kašpar Hauser? Proč musel zemřít?

Stručná kuchařka pracující s drůbeží jako výchozí surovinou s inspirací a vtipem.

Dramatický psychologický příběh líčí časově ohraničené drama dvou mužů, kteří se proti své vůli octnou na alpské skalní stěně a musí podstoupit obtížný horolezecký výstup. V průběhu tří vypjatých dnů představuje autor s mistrovskou úsporností dva diametrálně odlišné lidskéživoty a komplikovaný vzájemný vztah obou protagonistů, který v dramatických zvratech krystalizuje do podoby skutečného přátelství a nepatetického hrdinství.

Dvě lásky Filipa Marcenata, druhý román francouzského prozaika, dramatika a esejisty André Mauroise, je nejčastěji vydávaným románem autorovým. Subtilní psycholog a mistrovský prozaik v něm podal podivuhodně pronikavou analýzu vztahu lidí ve zdánlivě obyčejném manželství. Dvě lásky FilipaMarcenata jsou zároveň jedinou knihou, v níž autor opustil tradiční techniku neosobního vypravěče a pohrál si s vyprávěčskými rovinami. Obě části románu jsou napsány v první osobě. 2. vydání

Novela z roku 1964, vydaná česky pouze v roce 1967, překračuje svou dobu. Autorka líčí poslední týdny života své matky, přičemž naturalistické zobrazení fyzického a mentálního chátrání je spojeno s bilancováním vztahu matky a dcery. Péče, kterou Simone poskytuje, svědčí o její lidskosti a touze připravit matce snesitelný odchod, zatímco se stává duchovním cvičením. Autorka je upřímná, což jí umožňuje vymanit se z rodinných stereotypů a toxických vztahů. Vystupuje za všechny dcery, které se snaží emancipovat z pod vlivu matek, přičemž si zachovává něhu, láskyplnost a soucit. Novela Velice lehká smrt promlouvá po téměř šedesáti letech možná silněji než v době svého vzniku. Je to nejen reportáž o posledních dnech života, ale také analýza technických a medicínských aspektů procesu umírání. Autorka bez sentimentu odhaluje patologické rysy a manipulace ve vztazích, ilustruje tak mnohé, co je dnes běžně známo. Cílem není pouze kritika, ale zachování důstojnosti člověka. Nesmířenost se smrtí a boj za život, vyplývající z filozofického přesvědčení autorky, představuje inspirativní úsilí o svobodu v životě, osvobozeném od patologických vlivů společnosti a mezilidských vztahů.

Kronika špicla je kniha o životě, kariéře a násilné smrti agenta gestapa Harro Wulfdietera Teuta. Nositel tohoto pragermánského jména byl neduživý mladý muž, ducha poněkud mdlého. Měl však mimořádně jemný sluch, takže mohl v skrytu vyslechnout mnohý soukromý rozhovor. úctu k uniformám apotřebu plnit jejich rozkazy. Když přišel v Německu k moci Adolf Hitler, náš hrdina brzo pochopil, že zde kyne uplatnění pro jeho vlastnosti. A tak se stal neocenitelným pomocníkem, poddajným nástrojem a nakonec i obětí masových vrahů, povýšených v Německu na držitele státní moci. Kniha někdy nutí k úsměvu, je to ale smích při kterém běží mráz po zádech...

Román Malé město (1909) byl napsán po spisovatelově několikátém pobytu v Itálii. V očích německé literární historie i v očích autorova bratra Thomase je právě Malé město umělecky nezdařilejším dílkem z jeho prvního období. Je to dílo klasicky sevřené, mistrovsky komponované a hluboce domyšlené, i když je čtenář čte jako lehkou, rozmarnou idylu z malého italského městečka. Do svazku je dále zařazen výbor jedenácti nejlepších z dosud vydaných Mannových novel a jako ukázka autorovy četné, ale u nás neznámé dramatické tvorby drama Madame Legros.

Zahajovací svazek spisů velkého německého spisovatele, jejichž jádrem je mohutný románový cyklus Velká válka bílých mužů. V tomto úvodním díle (Mladá žena z roku 1914) zachycuje autor složitou odezvu čtyř let první světové války v životě německého národa. Na osudu dvou mladých snoubenců (dcery bohatého obchodníka a chudého spisovatele) ukazuje autor především těžké postavení mladé ženy v kruhu ziskuchtivé a vypočítavé rodiny, která nesmí vědět o její lásce. Chytrá dívka nachází však cestu k osamostatnění a i odvahu prosadit (proti vůli své rodiny) válečný sňatek, je rozhodnuta pracovat a věrně očekávat návrat milovaného muže.

Humor je vzácné koření a autoři, kteří ho umějí rozdávat, by měli patřit k nejváženějším. Tím odvážnější je pak záměr vystavět humorný příběh na skrumáži vražd, které poskytly látku k celé řadě proslulých řeckých tragédií. Trojská válka vypukla, jak známo, protože Paris unesl do Tróje Helenu, manželku spartského krále Meneláa. Zuřila deset let, na obou stranách padlo mnoho hrdinů, a když bylo po všem, Meneláos si svou ženu odvezl zpátky do Sparty a začali dávat dohromady porouchanou domácnost. Nebylo to lehké, neboť v příbuzenstvu se neustále vraždilo, dceruška Hermiona se rodičům poněkud vymkla z ruky a mezi Helenou a Meneláem to neklapalo – což není koneckonců divu. Americký spisovatel John Erskine nehodlal znovu, už po tolikáté, interpretovat tento neblahý úsek řeckých dějin. Šlo mu spíš o to, postavit proti sobě dvě životní filozofie. Jedna – reprezentovaná bezradným a vždy znovu trapným Meneláem – se pokouší vtěsnat život do zkostnatělých konvencí, druhá – Helenina – je naplněna láskou k životu. Dvě neslučitelné koncepce, kdysi stejně jako dnes. A zároveň dva báječné prototypy, mužský a ženský. Knížka plná jemné ironie, duchaplných dialogů, bystrých filozofických postřehů. Nepatetická oslava života a lásky.