Eva Pilarová Pořadí knih (chronologicky)

V autobiografických vzpomínkách na dětství prožité v okupované Francii vypráví autor, původním povoláním holič, o strastiplné cestě, kdy jako desetiletý prchal se svým dvanáctiletým bratrem do dosud neobsazené zóny a po třech letech otřesných zážitků se opět shledává s rodinou.

Eva Pilarová, právem vysoce oceňovaná zpěvačka, našla další zdroj své neutuchající inspirace ve fotografování a v dalším zpracovávání snímků počítačovou technikou, které tak získávají poněkud jiný tvar, prostor, barevné kompozice a uměleckou hodnotu. Eva Pilarová si velmi skromně nechávala tuto zálibu zatím jen pro sebe. Byla by velká škoda pro veřejnost, aby její dílo nespatřila. V době, kdy se kniha připravuje, dostala Eva nabídku vystavovat svá díla ve Vídni. Její tvorba je umocněna verši Josefa Fouska, který se nechal každým jejím snímkem inspirovat k jejich vytvoření. Oba autoři, každý trochu jiný, našli formu vzájemného prolínání své individuální tvorby.

Předpisy na studené i teplé předkrmy, polévky a hlavní jídla z klokaního masa, které je mnohostranně použitelné, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, vysokým obsahem proteinů a minerálů.

Eva se přiznává, že ráda moc nevaří, ale nějaké recepty jí pomohl dát dohromady její manžel a ty jsou v této knize.

Eva Pilarová popsala životní příběh léčitele Jaroslava Doubravy. Formou rozhovorů se dozvídáme o jeho dětství stráveném u prarodičů, o jeho první lásce, se kterou si hrál na pana doktora, o tom, jak se seznámil se svojí ženou, ale především jak objevil své léčitelské schopnosti. Přibližuje čtenáři, jak funguje energie, kterou jako léčitel předává, a také odkud pramení. Upřímně mluví o jiných léčitelích a alternativních cestách, nezapomíná ani na klasickou medicínu a otevřeně líčí své zážitky a životní zkušenosti. Eva Pilarová v knize vyzpovídala i nejbližší rodinné příslušníky a také několik pacientů, které pan Doubrava úspěšně vyléčil z těžké nemoci (včetně Miloše Macourka, známého dramatika, básníka a scenáristu). Jednoznačně se postavila na stranu spolehlivých léčitelů, kteří znají svoje schopnosti i svoje hranice a mají zájem spolupracovat s lékaři. A jako bonus paní Doubravová prozrazuje recept na vynikající vepřový guláš Doubrava.

Ranní povídání Evy Pilarové v pořadu Dobré jitro na stanici Praha.

Láska prochází žaludkem,říká jedno staré přísloví.

Murphy – v tomhle hrdinovi doznívají ještě „bláznivá dvacátá léta“, vystopujeme tu i prvky dadaismu a surrealismu.

Románové zpracování skutečné události. Kašpar Hauser – člověk, jenž 12 let svého života strávil připoután jako vězeň v podzemní kobce, bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Ve svých šestnácti letech byl doslova „vypuštěn“ do ulic Norimberku jako zcela neschopný tvor, jenž neuměl mluvit ani chodit, aby ho o pět let později v Ansbachu zavraždil neznámý pachatel. Kdo byl Kašpar Hauser? Proč musel zemřít?

Stručná kuchařka pracující s drůbeží jako výchozí surovinou s inspirací a vtipem.

Dramatický psychologický příběh líčí časově ohraničené drama dvou mužů, kteří se proti své vůli octnou na alpské skalní stěně a musí podstoupit obtížný horolezecký výstup. V průběhu tří vypjatých dnů představuje autor s mistrovskou úsporností dva diametrálně odlišné lidskéživoty a komplikovaný vzájemný vztah obou protagonistů, který v dramatických zvratech krystalizuje do podoby skutečného přátelství a nepatetického hrdinství.

Dvě lásky Filipa Marcenata jsou poměrně útlou knížkou, která je ale plná moudrých slov inspirujících k zamyšlení. Jedná se o román naplněný porozuměním lidské duši a především lásce.

Novela z roku 1964, vydaná česky pouze v roce 1967, překračuje svou dobu. Autorka líčí poslední týdny života své matky, přičemž naturalistické zobrazení fyzického a mentálního chátrání je spojeno s bilancováním vztahu matky a dcery. Péče, kterou Simone poskytuje, svědčí o její lidskosti a touze připravit matce snesitelný odchod, zatímco se stává duchovním cvičením. Autorka je upřímná, což jí umožňuje vymanit se z rodinných stereotypů a toxických vztahů. Vystupuje za všechny dcery, které se snaží emancipovat z pod vlivu matek, přičemž si zachovává něhu, láskyplnost a soucit. Novela Velice lehká smrt promlouvá po téměř šedesáti letech možná silněji než v době svého vzniku. Je to nejen reportáž o posledních dnech života, ale také analýza technických a medicínských aspektů procesu umírání. Autorka bez sentimentu odhaluje patologické rysy a manipulace ve vztazích, ilustruje tak mnohé, co je dnes běžně známo. Cílem není pouze kritika, ale zachování důstojnosti člověka. Nesmířenost se smrtí a boj za život, vyplývající z filozofického přesvědčení autorky, představuje inspirativní úsilí o svobodu v životě, osvobozeném od patologických vlivů společnosti a mezilidských vztahů.

Kronika špicla je kniha o životě, kariéře a násilné smrti agenta gestapa Harro Wulfdietera Teuta. Nositel tohoto pragermánského jména byl neduživý mladý muž, ducha poněkud mdlého. Měl však mimořádně jemný sluch, takže mohl v skrytu vyslechnout mnohý soukromý rozhovor. úctu k uniformám apotřebu plnit jejich rozkazy. Když přišel v Německu k moci Adolf Hitler, náš hrdina brzo pochopil, že zde kyne uplatnění pro jeho vlastnosti. A tak se stal neocenitelným pomocníkem, poddajným nástrojem a nakonec i obětí masových vrahů, povýšených v Německu na držitele státní moci. Kniha někdy nutí k úsměvu, je to ale smích při kterém běží mráz po zádech...

Román Malé město (1909) byl napsán po spisovatelově několikátém pobytu v Itálii. V očích německé literární historie i v očích autorova bratra Thomase je právě Malé město umělecky nezdařilejším dílkem z jeho prvního období. Je to dílo klasicky sevřené, mistrovsky komponované a hluboce domyšlené, i když je čtenář čte jako lehkou, rozmarnou idylu z malého italského městečka. Do svazku je dále zařazen výbor jedenácti nejlepších z dosud vydaných Mannových novel a jako ukázka autorovy četné, ale u nás neznámé dramatické tvorby drama Madame Legros.

Úvodní svazek rozsáhlého románového cyklu, ve kterém spisovatel zachytil celou složitou a proměnlivou odezvu čtyř let první světové války v životě a v duši německého národa. Autor líčí osud vzdělané a samostatné Lenory Wahlové, dcery bohatého obchodníka a jejího milence, chudéhospisovatele. Proti vůli rodičů prosadí hrdinka válečný sňatek s milencem, který po utrpení na frontě rychle vyzrává v člověka s pevnou vírou v budoucnost a spolu hledají nový vztah ke vzrušené době a válečným událostem.

Humor je vzácné koření a autoři, kteří ho umějí rozdávat, by měli patřit k nejváženějším. Tím odvážnější je pak záměr vystavět humorný příběh na skrumáži vražd, které poskytly látku k celé řadě proslulých řeckých tragédií. Trojská válka vypukla, jak známo, protože Paris unesl do Tróje Helenu, manželku spartského krále Meneláa. Zuřila deset let, na obou stranách padlo mnoho hrdinů, a když bylo po všem, Meneláos si svou ženu odvezl zpátky do Sparty a začali dávat dohromady porouchanou domácnost. Nebylo to lehké, neboť v příbuzenstvu se neustále vraždilo, dceruška Hermiona se rodičům poněkud vymkla z ruky a mezi Helenou a Meneláem to neklapalo – což není koneckonců divu. Americký spisovatel John Erskine nehodlal znovu, už po tolikáté, interpretovat tento neblahý úsek řeckých dějin. Šlo mu spíš o to, postavit proti sobě dvě životní filozofie. Jedna – reprezentovaná bezradným a vždy znovu trapným Meneláem – se pokouší vtěsnat život do zkostnatělých konvencí, druhá – Helenina – je naplněna láskou k životu. Dvě neslučitelné koncepce, kdysi stejně jako dnes. A zároveň dva báječné prototypy, mužský a ženský. Knížka plná jemné ironie, duchaplných dialogů, bystrých filozofických postřehů. Nepatetická oslava života a lásky.