Sönke Neitzel Pořadí knih

Jak vnímali průběh druhé světové války samotní vojáci wehrmachtu? To odkrývají autoři na základě několika stovek tisíc stran odposlechových protokolů z archivů v Londýně a Washingtonu. Po celou válku byli totiž němečtí váleční zajatci tajně odposloucháváni v britských a amerických zajateckých táborech. Na rozdíl od výslechů se jedná o nepřikrášlená sdělení bezprostředních účastníků války. Tvůrci vyhodnotili jednotlivé výpovědi, dali je do souvislosti s referenčními rámci čili s tím, co vnímání vojáků ovlivňovalo, vyjádřili se k jednotlivým tématům, jež se v rozhovorech vyskytují, a navíc se snažili poukázat, jak velkou roli zde hrála nacistická ideologie.

Co německá generalita za druhé světové války skutečně věděla a co si myslela o Hitlerovi, válečné situaci a německých válečných zločinech, bylo dosud téměř neznámé. Po válce šířila přikrášlený obraz sama sebe: armáda vedla čestný boj, o válečných zločinech větších rozměrů její vedení nic nevědělo, vojenskou porážku je nutno připsat na vrub Hitlerovým diletantským zásahům. Odposlechové protokoly německých štábních důstojníků v britském zajetí, které historik Sönke Neitzel objevil v britském národním archivu, nám poprvé nabízejí možnost bezprostředního, autentického pohledu do myšlení vedení wehrmachtu. Zajatci, kteří nevěděli, že jsou odposloucháváni, se otevřeně vyjadřovali o svých válečných zkušenostech, o dalších vyhlídkách války, o nacismu, o válečných zločinech a atentátu z 20. července 1944. Autorův zevrubný a fundovaný komentář zřetelně ukazuje, nakolik si byla vojenská elita vědoma katastrofální válečné situace a kolik toho věděla o válečných zločinech spáchaných především na východní frontě.