Vladimir Vladimirovič Nabokov Pořadí knih

„Vladimir Nabokov, který celý život stavěl Tádž Mahal, se ve svých třiasedmdesáti letech rozhodl – pro své vlastní pobavení i pro naše potěšení – postavit jeho malou maketu.“ Těmito slovy přivítala v roce 1972 recenze v The New York Times Book Review vydání Nabokovovy elegantní novely Průzračné věci. V příběhu redaktora Hugha Persona, který během dvaceti let navštěvuje jedno švýcarské městečko, se tvůrčí genialita potkává s tématem paměti, zločinu, lásky i šílenství. Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století tak zpřítomňuje erbovní motivy a postupy, které známe z jeho předcházejícího díla. Doslov napsal Jiří Pelán.

Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně. Tak jako se Edelweiss utkává se svou sebezničující, nostalgickou touhou po minulosti, svádíi Nabokov dramatickou a efektní partii s výrazovými možnostmi ruštiny, kterou si lze naplno vychutnat díky překladu Pavla Dominika. „Vysokohorský turista šplhající po Escherových schodištích, který se tiskne ke skalní stěně vysoko nad propastí.“ Tak charakterizuje hlavního hrdinu Nabokovova poprvé česky vycházejícího románu Jan Němec v doslovu. Vypjatý milostný cit a spalující vášeň se tu ve větách, jež připomínají popínavé rostliny, splétají s motivy, které vycházejí z napětí mezi imaginací a realitou protagonisty knihy Martina Edelweisse. Jeho „hrdinský čin“ je jediným možným, byť na první pohled ironickým vyvrcholením vnitřního boje o stvrzení vlastní identity.

Prvním anglicky psaným románem Vladimira Nabokova je životopis fiktivního anglického spisovatele s ruskými kořeny (jehož osud se na mnoha místech zřetelně protíná s osudem autora). Jeho vypravěčem je hrdinův nevlastní bratr, který se po letech odloučení vydává po stopách předčasně zemřelého sourozence, mimo jiné proto, aby se - jak naznačuje titul - vypořádal s dříve vydaným svědectvím Knightova bývalého sekretáře. Polemiku s veskrze hloupou a tendenční Tragédií Sebastiana Knighta lze číst jako Nabokovův potměšilý komentář k soudobému literárnímu životu a především k senzacechtivému, rutinérskému či moralizujícímu psaní. Hravě ironický a mnohovrstevný text, jež díky analýzám neexistujících knih a rozsáhlým citátům získává až mystifikační potenciál, je zároveň biografií literáta, tragickým milostným příběhem s prvky detektivky i jemnou parodií na všechny tyto žánry. Dvojice osudových žen v hrdinově životě se dotýká autorova návratného tématu sváru kulturních identit člověka v exilu - přestože hrdina touží stát se Angličanem, nakonec miluje a umírá jako Rus. A prostřednictvím rafinované hry s prolínáním vypravěče a jeho hrdiny svědčí román o nepoznatelnosti a nepopsatelnosti "skutečného života" kohokoli v jeho celistvosti.

Příběh jednoho z Nabokovových nejhlubších i nejhravějších románů sleduje peripetie vztahu jeho protagonistů, psychologa a profesora filozofie Vana Veena a jeho sestřenice (ve skutečnosti, jak se ukáže, sestry) Ady, od prvního vzájemného milostného okouzlení přes sérii odloučení a opětovných setkání až do doby, kdy Van v pokročilém věku rekapituluje vlastní život a osudové pouto mezi oběma sourozenci. Jazykově brilantní a myšlenkově ambiciózní próza, rozklenutá mezi polovinou 19. a 20. století v geograficky i historicky pozměněném protějšku světa, jak jej známe, je parodickým i pohádkovým příběhem lásky, zamyšlením nad povahou času a v neposlední řadě svrchovaným intelektuálním dobrodružstvím. Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a firmy Kolektory Praha, a. s.

Novela z ruského období Nabokovovy tvorby, zasazená do prostředí ruské emigrace v Berlíně poloviny dvacátých let, je svéráznou fraškou na detektivní téma i noetickým textem odrážejícím touhu jeho protagonisty a vypravěče dobrat se v chaotickém a nesmyslném okolním světě alespoň náznaku řádu. Poté co je láskou trýzněný a ponížený mladík dohnán k sebevraždě, zjišťuje, že v nové fázi existence jej čeká jen cesta „peklem zrcadel“ a další porce nedůstojného bytí.

Po tragické smrti amerického básníka Johna Shadea se jeho posledního díla, básně "Bledý oheň", ujímá Shadeův přítel a kolega na univerzitě Charles Kinbote, aby je připravil k vydání a doprovodil předmluvou a komentářem. Jeho svérázný přístup k editorské práci a interpretaci textu básně však od prvních stránek vyvolává nespočet otázek, počínaje samotnou Kinboteovou identitou. Samozvaný editor odbočuje v obsáhlých poznámkách od Shadeových veršů k čím dál osobnějším výlevům a kolem díla postupně rozprostírá excentrický výklad, vypovídající o jeho osobě, vzájemném vztahu obou mužů a snad i o samotném básníkovi mnohé - nalezne-li čtenář správný klíč k Nabokovově mistrné literární hře, v níž nic není tak, jak se na první pohled zdá.

Krátká próza z konce třicátých let, jež završuje ruské období Nabokovovy tvůrčí dráhy a řadu let byla pokládána za nenávratně ztracenou, si získala věhlas především jako text vzniklý z impulsu, jímž jeho autorem „poprvé chvějivě projelo“ téma pozdější slavné Lolity. Bezejmenný hrdina Čaroděje, vydaného poprvé z Nabokovovy pozůstalosti až v polovině osmdesátých let, sdílí osudovou obsesi svého následovníka Humberta Humberta a podobným způsobem se i zmocňuje předmětu své touhy; na omezené ploše povídky jej však na rozdíl od široce se rozbíhající látky románu Nabokov vede přímočařejším způsobem od prvního okouzlení dětským půvabem jeho oběti až k vyvrcholení jeho promyšleného ďábelského plánu

Nabokovův první publikovaný román, vycházející zčásti z autorových vlastních zážitků, se točí kolem milostného vztahu mezi emigrantem Lvem Glebovičem Ganinem a Mášeňkou, jeho někdejší první láskou. Když se Ganin, bezcílně se protloukající v polovině dvacátých let životem ruského emigranta v Berlíně, náhle dozví, že Mášeňka, nyní manželka Alfjorova, jeho spolubydlícího z penzionu, dostala po letech povolení opustit Sovětský svaz a přicestovat za mužem do Německa, rozhodne se, že dívku získá zpět a radikálně změní vlastní truchlivou existenci. Zatímco se však Ganin loučí s ostatními nájemníky penzionu a Alfjorov netrpělivě vyhlíží blížící se ženin příjezd, sílící konfrontace neuspokojivé skutečnosti exilu a podmanivého světa vzpomínek v Ganinově mysli postupně zakládá zcela jiné, nečekané vyústění celého příběhu.

Výrazně autobiografický román z konce třicátých let, vrcholné dílo Nabokovova prvního tvůrčího období stráveného především v berlínském exilu, je portrétem nekompromisního ruského literáta, jenž se vnitřně i navenek rozchází s pseudokulturním světem ruské emigrace. V paralelní rovině je román beletristickou (a výrazně kritickou) biografií revolučního demokrata N. G. Černyševského, předznamenávající Nabokovovu celoživotní polemiku s "tendenčním uměním" jakéhokoli druhu.

Závěrečnou část souborného vydání povídkového díla Vladimira Nabokova tvoří šestnáct próz z let 1938–1952, z větší části spadajících již do americké etapy autorovy literární dráhy. Svazek doplňují autorské a editorské komentáře a doslov k celému souboru, nabízejícímu českým čtenářům poprvé možnost seznámit se s významnou částí Nabokovovy beletristické tvorby v úplnosti. Doslov napsala Kamila Chlupáčová.