Vladimir Vladimirovič Nabokov Knihy

Dvaadvacet próz, jež tvoří druhý ze tří svazků souborného vydání Nabokovovy povídkové tvorby, přesvědčivě dokládá rychlý rozvoj autorova prozaického nadání i schopnost vracet se v nových a nápaditých variacích ke klíčovým tématům a motivům. Vstup do druhého desetiletí berlínského pobytu přináší v Nabokovově díle nové obrazy života v emigraci a reminiscence dětství v předrevolučním Rusku, spolu s nimi však i rostoucí pozornost vůči zostřující se atmosféře nacistického Německa. Přes mimořádnou vnímavost k podrobnostem a proměnám okolního světa ale Nabokov zůstává i v prózách ze třicátých let především tvůrcem bytostně zaujatým obecnými tématy lidské existence a formálním a estetickým potenciálem literárního textu. Čtrnáct z textů svazku vychází česky vůbec poprvé, překlady ostatních byly pro nové vydání revidovány nebo nahrazeny dosud nepublikovanými.

První ze tří svazků shrnujících česky poprvé Nabokovovo povídkové dílo přináší v chronologickém pořadí devětadvacet próz, které autor napsal během svého pobytu v berlínském exilu v letech 1921–29. Již v nich lze rozeznat výjimečné vypravěčské umění, bohatou obraznost a metaforičnost, smysl pro humor i přesné a zároveň neotřelé vidění okolního světa, jež se později staly charakteristickými znaky Nabokovova stylu. Čtrnáct z povídek obsažených ve svazku vychází v českém překladu poprvé.

Vybrané básně z let 1918-1973. Výběr z Nabokovovy poezie, který souzní s lyrismem jeho tvorby prozaické.

Závěrečnou část souborného vydání povídkového díla Vladimira Nabokova tvoří šestnáct próz z let 1938–1952, z větší části spadajících již do americké etapy autorovy literární dráhy. Svazek doplňují autorské a editorské komentáře a doslov k celému souboru, nabízejícímu českým čtenářům poprvé možnost seznámit se s významnou částí Nabokovovy beletristické tvorby v úplnosti. Doslov napsala Kamila Chlupáčová.

Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně. Tak jako se Edelweiss utkává se svou sebezničující, nostalgickou touhou po minulosti, svádíi Nabokov dramatickou a efektní partii s výrazovými možnostmi ruštiny, kterou si lze naplno vychutnat díky překladu Pavla Dominika. „Vysokohorský turista šplhající po Escherových schodištích, který se tiskne ke skalní stěně vysoko nad propastí.“ Tak charakterizuje hlavního hrdinu Nabokovova poprvé česky vycházejícího románu Jan Němec v doslovu. Vypjatý milostný cit a spalující vášeň se tu ve větách, jež připomínají popínavé rostliny, splétají s motivy, které vycházejí z napětí mezi imaginací a realitou protagonisty knihy Martina Edelweisse. Jeho „hrdinský čin“ je jediným možným, byť na první pohled ironickým vyvrcholením vnitřního boje o stvrzení vlastní identity.

Po tragické smrti amerického básníka Johna Shadea se jeho posledního díla, básně "Bledý oheň", ujímá Shadeův přítel a kolega na univerzitě Charles Kinbote, aby je připravil k vydání a doprovodil předmluvou a komentářem. Jeho svérázný přístup k editorské práci a interpretaci textu básně však od prvních stránek vyvolává nespočet otázek, počínaje samotnou Kinboteovou identitou. Samozvaný editor odbočuje v obsáhlých poznámkách od Shadeových veršů k čím dál osobnějším výlevům a kolem díla postupně rozprostírá excentrický výklad, vypovídající o jeho osobě, vzájemném vztahu obou mužů a snad i o samotném básníkovi mnohé - nalezne-li čtenář správný klíč k Nabokovově mistrné literární hře, v níž nic není tak, jak se na první pohled zdá.

Příběh jednoho z Nabokovových nejhlubších i nejhravějších románů sleduje peripetie vztahu jeho protagonistů, psychologa a profesora filozofie Vana Veena a jeho sestřenice (ve skutečnosti, jak se ukáže, sestry) Ady, od prvního vzájemného milostného okouzlení přes sérii odloučení a opětovných setkání až do doby, kdy Van v pokročilém věku rekapituluje vlastní život a osudové pouto mezi oběma sourozenci. Jazykově brilantní a myšlenkově ambiciózní próza, rozklenutá mezi polovinou 19. a 20. století v geograficky i historicky pozměněném protějšku světa, jak jej známe, je parodickým i pohádkovým příběhem lásky, zamyšlením nad povahou času a v neposlední řadě svrchovaným intelektuálním dobrodružstvím. Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a firmy Kolektory Praha, a. s.

Protagonisty Nabokovova druhého rusky psaného (a pro pozdější anglické vydání revidovaného) románu, zasazeného do prostředí Berlína dvacátých let minulého století, jsou úspěšný podnikatel Kurt Dreyer, jeho pohledná žena Marta a Franz, mladý syn Dreyerovy sestřenice, jehož se Dreyer uvolí zaměstnat ve svém obchodním domě. Marta, postrádající k manželovi vřelejší citový vztah, využije Franzova nepřehlédnutelného okouzlení jejím půvabem, začne se s mladíkem tajně scházet a po čase jej přiměje, aby spolu s ní přichystal plán, jak odstranit překážku jejich společného štěstí v podobě nenáviděného manžela. Franzova láska k Martě postupně ochabuje, mladík se však ženině vůli nedokáže vzepřít a oba pokračují v přípravě zamýšleného činu, aniž by tušili, jak překvapivě jejich troufalá hra skončí.

Nabokovův první publikovaný román, vycházející zčásti z autorových vlastních zážitků, se točí kolem milostného vztahu mezi emigrantem Lvem Glebovičem Ganinem a Mášeňkou, jeho někdejší první láskou. Když se Ganin, bezcílně se protloukající v polovině dvacátých let životem ruského emigranta v Berlíně, náhle dozví, že Mášeňka, nyní manželka Alfjorova, jeho spolubydlícího z penzionu, dostala po letech povolení opustit Sovětský svaz a přicestovat za mužem do Německa, rozhodne se, že dívku získá zpět a radikálně změní vlastní truchlivou existenci. Zatímco se však Ganin loučí s ostatními nájemníky penzionu a Alfjorov netrpělivě vyhlíží blížící se ženin příjezd, sílící konfrontace neuspokojivé skutečnosti exilu a podmanivého světa vzpomínek v Ganinově mysli postupně zakládá zcela jiné, nečekané vyústění celého příběhu.