Vladimir Vladimirovič Nabokov
10. duben 1899 – 2. červenec 1977
Také znám/a jako: Vladimir Sirin | ვლადიმერ სირინი | Владимир Сирин
Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, (10. dubnajul./ 22. dubna 1899greg. Petrohrad, Rusko – 2. července 1977 Montreux, Švýcarsko), byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin.
Vladimir Nabokov se narodil 10. (22.) dubna 1899 v Petrohradu do zámožné rodiny. Jeho otec, Vladimir Dmitrijevič Nabokov (1869–1922), byl právník, známý politik a jeden z hlavních představitelů Konstitučně demokratické strany (tzv. Kadetů). Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu Nabokovů. Jeho matka, Jelena Ivanovna (rozená Rukavišnikovová; 1876–1939), byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem. Vladimir Nabokov měl dva bratry a dvě sestry. Dědeček z otcovy strany, Dmitrij Nikolajevič Nabokov, byl ministrem spravedlnosti za vlády cara Alexandra II. a Alexandra III. Babička z otcovy strany, baronka Maria Ferdinandovna von Korf (1842–1926), byla dcerou barona Ferdinanda Nikolaje Viktora von Korf (1805–1869), německého generála ruské armády. Dědeček z matčiny strany, Ivan Vasiljevič Rukavišnikov (1843–1901), byl obchodník se zlatem a mecenáš. Babička z matčiny strany, Olga Nikolajevna Rukavišnikovová (rozená Kozlovová; 1845–1901), byla dcerou tajemníka Nikolaje Illarionoviče Kozlova (1814–1889), který pocházel z kupeckého rodu a stal se lékařem, biologem, profesorem a ředitelem imperátorské lékařské akademie a stál v čele lékařské služby ruské armády. V rodině Nabokovových se denně hovořilo třemi jazyky: rusky, anglicky a francouzsky. Díky tomu ovládal budoucí spisovatel tyto jazyky již od dětství. Jak říkal sám spisovatel, číst anglicky uměl dříve než rusky. První roky svého života strávil Nabokov v pohodlí a blahobytu domu rodičů na ulici Bolšoj Morskoj v Petrohradu a na venkovském sídle Vyra v Gatčinské oblasti nedaleko Petrohradu. Nabokov začal studoval na Těniševské akademii v Petrohradu, kde se několik let před ním vzdělával spisovatel Osip Mandelštam. Mezi jeho hlavní koníčky patřily literatura a entomologie, resp. lepidopterologie. Na podzim 1916 (rok před Říjnovou revolucí) zdědil Nabokov nemovitost v Rožděstvu a milión rublů od matčina strýce Vasilije Ivanoviče Rukavišnikova. Ještě jako student Těniševské akademie vydal pod svým jménem v roce 1916 v Petrohradu svou první básnickou sbírku Verše (obsahuje 68 básní, které byly napsány v období od srpna 1915 do května 1916). V té době působil jako veselý mladý muž, který uměl „okouzlit svým šarmem a neobyčejnou vnímavostí.“ (podle slov spisovatelky Zinaidy Šachovské). Nabokov nikdy básně ze své první sbírky nereeditoval. Říjnová revoluce donutila rodinu Nabokovových přestěhovat se na Krym, kde se Vladimiru dostalo prvního literárního úspěchu. Jeho díla byla publikována v časopise Jaltský hlas a ve svých inscenacích se jimi nechaly inspirovat místní divadelní spolky, které na Krym utekly před hrozbami revoluce. V lednu 1918 vyšla v Petrohradě sbírka Dvě cesty, jež obsahovala 12 básní Nabokova a 8 básní jeho spolužáka Andreje Balašova. Když se občas Nabokov zmiňoval o této knize, nikdy svého spoluautora neuváděl. Měl strach uvádět jména lidí, kteří zůstali v Sovětském svazu. Sbírka Dvě cesty je jedinou knihou Nabokova, kterou nenapsal sám. Při pobytu na Jaltě ve městě Livadija se autor seznámil s Maximem Vološinem, který ho zasvětil do metrické teorie Andreje Bělého. V krymské sbírce Básně a jejich schémata přiřadil Nabokov svým básním grafické náčrtky (včetně šachových úloh a jiných poznámek). Teorii rytmiky Andreje Bělého použil ve své básni Velká Medvědice napsané v září 1918. Jedná se o schéma polopřízvuků, jež opakují formu tohoto souhvězdí. Rodina Nabokovova navždy opustila Rusko v dubnu 1919, rok před tím, než Krym ovládli bolševici. Některé rodinné poklady si rodina vzala s sebou a z peněz získaných jejich prodejem žila v Berlíně. V té době Vladimir studoval na Trinity College univerzity v Cambridgi, kde i nadále psal ruské básně a přeložil do ruštiny Alenku v říši divů Lewise Carrolla. Na této univerzitě Nabokov založil Slovanský spolek, ze kterého později vznikl Ruský spolek Univerzity v Cambridgi. Otec Vladimira Nabokova, Vladimir Dmitrijevič Nabokov, byl zabit v březnu 1922. K vraždě došlo v berlínské filharmonii na přednášce o Americe a obnově Ruska P. N. Miljukova. V. D. Nabokov se pokusil zabránit atentátu černosotněnce na Miljukova, ale byl zastřelen jeho spolupachatelem. Berlín (1922–1937) V roce 1922 se Nabokov vrátil do Berlína a živil se výukou anglického jazyka. Jeho povídky se vydávaly v berlínských novinách a vydavatelstvích ruských emigrantů. V roce 1922 se Nabokov zasnoubil se Světlanou Zivert, ale již počátkem roku 1923 byly zásnuby rodinou nevěsty zrušeny, protože si Nabokov nemohl najít stálou práci. V roce 1925 se Nabokov oženil s Věrou Slonimovou, která pocházela z rusko-židovské rodiny z Petrohradu. Jejich jediný syn Dmitrij (1934–2012) překládal a vydával knihy svého otce, a zejména v Rusku zpopularizoval jeho dílo. Nedlouho po svatbě dokončil svůj první román Mášeňka (1926). Do roku 1937 vydal v ruštině osm románů a jeho styl byl čím dál tím více složitější a stále více experimentoval s formou díla. Jeho knihy vycházely pod pseudonymem V. Sirin v časopise Sovremennyje zapisky v Paříži. Nabokovovy romány se v Sovětském svazu netiskly, ale měly úspěch u ruských emigrantů žijících na západě. V současné době jsou považovány za klenoty ruské literatury (především romány Lužinova obrana, Dar a Pozvání na popravu). Francie a odjezd do USA (1937–1940) V roce 1936 byla Nabokovova žena propuštěna z práce v důsledku narůstající antisemitské propagandy v Německu. V roce 1937 Nabokovovi odjeli do Francie a usídlili se v Paříži. Kromě Paříže navštěvovali ve Francii také města Cannes, Menton a další. V květnu 1940 Nabokovovi utekli z Paříže před blížící se německou armádou. Vydali se do USA posledním dostupným osobním parníkem společnosti Champlain, který si pronajala židovská společnost HIAS, aby zachránila židovské uprchlíky. Na památku Nabokovova otce, který vystupoval proti pogromům v Kišiněvě a Bejlisově aféře, dostala rodina místo v luxusní kajutě první třídy USA Ve Spojených státech si Nabokov mezi roky 1940–1958 vydělával na živobytí jako učitel ruské a světové literatury na univerzitách. Svůj první román napsaný v angličtině (Skutečný život Sebastiana Knighta) napsal Nabokov ještě v Evropě, chvíli před odjezdem do USA. Od roku 1938 do konce svého života nenapsal Nabokov ani jeden román v ruštině (pomineme-li autobiografii Druhý břeh a autorský překlad Lolity). Jeho první romány v angličtině (Skutečný život Sebastiana Knighta a Ve znamení levobočka) neměly, nehledě na svou vysokou uměleckou hodnotu, komerční úspěch. V té době se Nabokov sešel s Edmundem Wilsonem a jinými literárními vědci a na profesionální úrovni se věnoval etymologii. Když Nabokov cestoval po Spojených státech, začal pracovat na svém románu Lolita. Téma románu bylo v té době naprosté tabu, díky čemuž měl Nabokov malé naděje na jeho publikaci. Jedná se o vyprávění o dospělém muži, který se vášnivě zamiloval do dvanáctileté dívky. Román byl i přesto vydán (nejdříve v Evropě, poté v USA) a rychle přinesl autorovi světovou slávu a finanční zajištění. Román byl poprvé vydán v nakladatelství Olympia Press a jak sám Nabokov později pochopil, toto nakladatelství vydávalo zejména napůl pornografické a k tomuto žánru blízké romány. Znovu v Evropě Nabokov se vrátil do Evropy v roce 1960 a bydlel v Montreux ve Švýcarsku, kde psal své poslední romány. Nejznámější z nich jsou Bledý oheň a Ada aneb Žár (1969). Poslední, nedokončený román Laura a její originál vyšel v angličtině v listopadu 2009. V tomto roce byl román vydán i v ruštině nakladatelstvím Azbuka. (překlad G. Barabtarlo, redakce A. Babikov) Nabokov zemřel 2. června 1977 a byl pohřben na hřbitově v Clarens, nedaleko Montreuxu ve Švýcarsku. Sourozenci Sergej Vladimirovič Nabokov (1900–1945) – překladatel, novinář, zemřel v koncentračním táboře Neuengamme. Olga Vladimirovna Nabokovova (1903–1978) – v prvním manželství Šachovská, ve druhém manželství Petkevič. Jelena Vladimirovna Nabokovova (1906–2000) – v prvním manželství Skuliari, ve druhém manželství Sikorská. Její korespondence s bratrem Vladimirem byla vydána knižně. Cyril Vladimirovič Nabokov (1912–1964) – básník, kmotřenec svého bratra Vladimira.