Vladimir Vladimirovič Nabokov Knihy

Dvaadvacet próz, jež tvoří druhý ze tří svazků souborného vydání Nabokovovy povídkové tvorby, přesvědčivě dokládá rychlý rozvoj autorova prozaického nadání i schopnost vracet se v nových a nápaditých variacích ke klíčovým tématům a motivům. Vstup do druhého desetiletí berlínského pobytu přináší v Nabokovově díle nové obrazy života v emigraci a reminiscence dětství v předrevolučním Rusku, spolu s nimi však i rostoucí pozornost vůči zostřující se atmosféře nacistického Německa. Přes mimořádnou vnímavost k podrobnostem a proměnám okolního světa ale Nabokov zůstává i v prózách ze třicátých let především tvůrcem bytostně zaujatým obecnými tématy lidské existence a formálním a estetickým potenciálem literárního textu. Čtrnáct z textů svazku vychází česky vůbec poprvé, překlady ostatních byly pro nové vydání revidovány nebo nahrazeny dosud nepublikovanými.

První ze tří svazků shrnujících česky poprvé Nabokovovo povídkové dílo přináší v chronologickém pořadí devětadvacet próz, které autor napsal během svého pobytu v berlínském exilu v letech 1921–29. Již v nich lze rozeznat výjimečné vypravěčské umění, bohatou obraznost a metaforičnost, smysl pro humor i přesné a zároveň neotřelé vidění okolního světa, jež se později staly charakteristickými znaky Nabokovova stylu. Čtrnáct z povídek obsažených ve svazku vychází v českém překladu poprvé.

Vybrané básně z let 1918-1973. Výběr z Nabokovovy poezie, který souzní s lyrismem jeho tvorby prozaické.

Závěrečnou část souborného vydání povídkového díla Vladimira Nabokova tvoří šestnáct próz z let 1938–1952, z větší části spadajících již do americké etapy autorovy literární dráhy. Svazek doplňují autorské a editorské komentáře a doslov k celému souboru, nabízejícímu českým čtenářům poprvé možnost seznámit se s významnou částí Nabokovovy beletristické tvorby v úplnosti. Doslov napsala Kamila Chlupáčová.

Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně. Tak jako se Edelweiss utkává se svou sebezničující, nostalgickou touhou po minulosti, svádíi Nabokov dramatickou a efektní partii s výrazovými možnostmi ruštiny, kterou si lze naplno vychutnat díky překladu Pavla Dominika. „Vysokohorský turista šplhající po Escherových schodištích, který se tiskne ke skalní stěně vysoko nad propastí.“ Tak charakterizuje hlavního hrdinu Nabokovova poprvé česky vycházejícího románu Jan Němec v doslovu. Vypjatý milostný cit a spalující vášeň se tu ve větách, jež připomínají popínavé rostliny, splétají s motivy, které vycházejí z napětí mezi imaginací a realitou protagonisty knihy Martina Edelweisse. Jeho „hrdinský čin“ je jediným možným, byť na první pohled ironickým vyvrcholením vnitřního boje o stvrzení vlastní identity.

Po tragické smrti amerického básníka Johna Shadea se jeho posledního díla, básně "Bledý oheň", ujímá Shadeův přítel a kolega na univerzitě Charles Kinbote, aby je připravil k vydání a doprovodil předmluvou a komentářem. Jeho svérázný přístup k editorské práci a interpretaci textu básně však od prvních stránek vyvolává nespočet otázek, počínaje samotnou Kinboteovou identitou. Samozvaný editor odbočuje v obsáhlých poznámkách od Shadeových veršů k čím dál osobnějším výlevům a kolem díla postupně rozprostírá excentrický výklad, vypovídající o jeho osobě, vzájemném vztahu obou mužů a snad i o samotném básníkovi mnohé - nalezne-li čtenář správný klíč k Nabokovově mistrné literární hře, v níž nic není tak, jak se na první pohled zdá.

Příběh jednoho z Nabokovových nejhlubších i nejhravějších románů sleduje peripetie vztahu jeho protagonistů, psychologa a profesora filozofie Vana Veena a jeho sestřenice (ve skutečnosti, jak se ukáže, sestry) Ady, od prvního vzájemného milostného okouzlení přes sérii odloučení a opětovných setkání až do doby, kdy Van v pokročilém věku rekapituluje vlastní život a osudové pouto mezi oběma sourozenci. Jazykově brilantní a myšlenkově ambiciózní próza, rozklenutá mezi polovinou 19. a 20. století v geograficky i historicky pozměněném protějšku světa, jak jej známe, je parodickým i pohádkovým příběhem lásky, zamyšlením nad povahou času a v neposlední řadě svrchovaným intelektuálním dobrodružstvím. Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a firmy Kolektory Praha, a. s.

Protagonisty Nabokovova druhého rusky psaného (a pro pozdější anglické vydání revidovaného) románu, zasazeného do prostředí Berlína dvacátých let minulého století, jsou úspěšný podnikatel Kurt Dreyer, jeho pohledná žena Marta a Franz, mladý syn Dreyerovy sestřenice, jehož se Dreyer uvolí zaměstnat ve svém obchodním domě. Marta, postrádající k manželovi vřelejší citový vztah, využije Franzova nepřehlédnutelného okouzlení jejím půvabem, začne se s mladíkem tajně scházet a po čase jej přiměje, aby spolu s ní přichystal plán, jak odstranit překážku jejich společného štěstí v podobě nenáviděného manžela. Franzova láska k Martě postupně ochabuje, mladík se však ženině vůli nedokáže vzepřít a oba pokračují v přípravě zamýšleného činu, aniž by tušili, jak překvapivě jejich troufalá hra skončí.

Nabokovův první publikovaný román, vycházející zčásti z autorových vlastních zážitků, se točí kolem milostného vztahu mezi emigrantem Lvem Glebovičem Ganinem a Mášeňkou, jeho někdejší první láskou. Když se Ganin, bezcílně se protloukající v polovině dvacátých let životem ruského emigranta v Berlíně, náhle dozví, že Mášeňka, nyní manželka Alfjorova, jeho spolubydlícího z penzionu, dostala po letech povolení opustit Sovětský svaz a přicestovat za mužem do Německa, rozhodne se, že dívku získá zpět a radikálně změní vlastní truchlivou existenci. Zatímco se však Ganin loučí s ostatními nájemníky penzionu a Alfjorov netrpělivě vyhlíží blížící se ženin příjezd, sílící konfrontace neuspokojivé skutečnosti exilu a podmanivého světa vzpomínek v Ganinově mysli postupně zakládá zcela jiné, nečekané vyústění celého příběhu.

Návrat je sbírka Nabokových raných povídek, vydaných v roce 1930 v Berlíně ještě pod pseudonymem Sirin. Povídky jsou mistrně fabulovány, většinou mají překvapující pointu. Již zde se projevuje Nabokovo vynikající vypravěčské umění a neotřelá fantazie, schopnost vidět obyčejné věci jako neobyčejné, humor i určitý sklon k morbidnosti. Škála povídek sahá od poetických pozorování deníkového typu přes příběhy bizarních postav (šílený pianista, cirkusový lilipután) až k velmi nevšedním příhodám jinak obyčejných obyvatel Berlína.... celý text

„Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností." Tak charakterizuje memoárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o 15 let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity.

Výrazně autobiografický román z konce třicátých let, vrcholné dílo Nabokovova prvního tvůrčího období stráveného především v berlínském exilu, je portrétem nekompromisního ruského literáta, jenž se vnitřně i navenek rozchází s pseudokulturním světem ruské emigrace. V paralelní rovině je román beletristickou (a výrazně kritickou) biografií revolučního demokrata N. G. Černyševského, předznamenávající Nabokovovu celoživotní polemiku s "tendenčním uměním" jakéhokoli druhu.

Opět je nám zde předkládána láska zcela rozdílných lidí – zralého může a mladičké „femme fatale“, ovšem ve zcela jiné rovině. Zde se stává obětí a pouhou hračkou právě Albinus a Margot se snaží jen dostat na pomyslném společenském žebříčku co nejvýše...

Lužinova obrana (1930) je příběhem zázračného hráče šachu, který ztratil schopnost reflektovat proměny každodenního světa. Nabokov zde analyzuje psychický stres ruského exulanta neschopného kulturní a mentální adaptace. Pozvání na popravu (1935) je kafkovský román, v němž se odsouzený domáhá základního lidského práva, tj. informace, kdy dojde k jeho popravě. Děj se odehrává ve familiárně absurdním prostředí věznice, kde úředníci a dozorci připomínají svou nicotností Gogolovy postavy.

Prvním anglicky psaným románem Vladimira Nabokova je životopis fiktivního anglického spisovatele s ruskými kořeny (jehož osud se na mnoha místech zřetelně protíná s osudem autora). Jeho vypravěčem je hrdinův nevlastní bratr, který se po letech odloučení vydává po stopách předčasně zemřelého sourozence, mimo jiné proto, aby se - jak naznačuje titul - vypořádal s dříve vydaným svědectvím Knightova bývalého sekretáře. Polemiku s veskrze hloupou a tendenční Tragédií Sebastiana Knighta lze číst jako Nabokovův potměšilý komentář k soudobému literárnímu životu a především k senzacechtivému, rutinérskému či moralizujícímu psaní. Hravě ironický a mnohovrstevný text, jež díky analýzám neexistujících knih a rozsáhlým citátům získává až mystifikační potenciál, je zároveň biografií literáta, tragickým milostným příběhem s prvky detektivky i jemnou parodií na všechny tyto žánry. Dvojice osudových žen v hrdinově životě se dotýká autorova návratného tématu sváru kulturních identit člověka v exilu - přestože hrdina touží stát se Angličanem, nakonec miluje a umírá jako Rus. A prostřednictvím rafinované hry s prolínáním vypravěče a jeho hrdiny svědčí román o nepoznatelnosti a nepopsatelnosti "skutečného života" kohokoli v jeho celistvosti.

Třináct Nabokovových kratších próz, jež vycházejí pod názvem Třináct do tuctu, dokazuje nejen spisovatelovu schopnost vystavět ucelený příběh na omezené ploše povídky, ale i jeho suverénní zacházení s jazykem (kromě autorovy rodné ruštiny byly některé napsány anglicky, a jedna dokonce francouzsky). Naplno se v nich zračí celá šíře spisovatelova talentu: od elegicky jímavých próz, evokujících nezachytitelnost vzpomínky a touhu po ztraceném bezpečí dětství, až po texty využívající bizarní obraznost a rušící tradiční chápání času. Přestože zahrnuté texty často nesou alegorický, mnohdy až groteskní ráz, společného jmenovatele všech těchto próz lze vidět v citlivém zájmu o neopakovatelnost lidské existence – tedy v motivu, který je pro autorovu tvorbu typický.... celý text

Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text

„Vladimir Nabokov, který celý život stavěl Tádž Mahal, se ve svých třiasedmdesáti letech rozhodl – pro své vlastní pobavení i pro naše potěšení – postavit jeho malou maketu.“ Těmito slovy přivítala v roce 1972 recenze v The New York Times Book Review vydání Nabokovovy elegantní novely Průzračné věci. V příběhu redaktora Hugha Persona, který během dvaceti let navštěvuje jedno švýcarské městečko, se tvůrčí genialita potkává s tématem paměti, zločinu, lásky i šílenství. Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století tak zpřítomňuje erbovní motivy a postupy, které známe z jeho předcházejícího díla. Doslov napsal Jiří Pelán.

Rané autorovy povídky, ještě psané v ruštině, jsou motivované vzpomínkami na léta dětství a období berlínského exilu. Povídky jsou zřetelným dokladem Nabokovovy schopnosti jemné analýzy lidských osudů, které dokáže vyjádřit na malé dějové ploše. Jsou naplněny nostalgií, melancholií i intenzivními prožitky drobných událostí, které barvitě evokují ztracenou minulost.

Pilgram obsahuje soubor tří povídek – „Jaro ve Fialtě“, „Pilgram“ a „Oblak, jezero, věž“, které tvoří součást autorského povídkového souboru „Třináct do tuctu“. Tyto tři povídky však byly původně napsané Vladimirem Nabokovem v ruštině, proto se je nakladatelství Volvox Globator rozhodlo vydat samostatně (v překladu Ludmily Duškové).

Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Román je prvním z volné řady, jež v příštích letech přinese základní Nabokovova díla v jednotné grafické úpravě.

Nabokovův druhý anglicky psaný román je originálně pojatým příběhem svobodného člověka v diktatuře. Jeho hlavní hrdina Adam Krug, největší filosof fiktivní země ovládané vzmáhajícím se totalitním režimem, je přesvědčen, že mezinárodní věhlas a mravní odvaha jej ochrání před krutostmi policejního státu, v jehož čele stojí jeho dávný nepřítel ze školních let. Nabokov se i v tomto jízlivém antiutopickém vyprávění projevuje jako mistr vědomí i podvědomí, svébytného stylu plného tajemství a přesného detailu, přistupující k obtížnému tématu jinak než Arthur Koestler či George Orwell a překvapující čtenáře nečekanými triky.

Novela z ruského období Nabokovovy tvorby, zasazená do prostředí ruské emigrace v Berlíně poloviny dvacátých let, je svéráznou fraškou na detektivní téma i noetickým textem odrážejícím touhu jeho protagonisty a vypravěče dobrat se v chaotickém a nesmyslném okolním světě alespoň náznaku řádu. Poté co je láskou trýzněný a ponížený mladík dohnán k sebevraždě, zjišťuje, že v nové fázi existence jej čeká jen cesta „peklem zrcadel“ a další porce nedůstojného bytí.

Novela z raného období Nabokovovy tvorby, zasazená do prostředí ruské emigrace v Berlíně poloviny dvacátých let, představuje rafinovaně komponovaný text uvádějící na scénu řadu významných motivů a témat autorova celoživotního díla. Příběh titulního hrdiny, který je nejprve ponížením dohnán k sebevraždě a pak zjišťuje, že v nové fázi existence jej čeká cesta "peklem zrcadel" a trýzeň neopětované lásky, Nabokovovi slouží jako prostředek k parodii literárních stereotypů a experimentu s tradičními tématy dvojnictví a rozkolísanosti lidského vědomí, zároveň však míří k základním otázkám nepostižitelnosti lidské identity a umělecké tvorby jako negace lidské smrtelnosti.

Krátká próza z konce třicátých let, jež završuje ruské období Nabokovovy tvůrčí dráhy a řadu let byla pokládána za nenávratně ztracenou, si získala věhlas především jako text vzniklý z impulsu, jímž jeho autorem „poprvé chvějivě projelo“ téma pozdější slavné Lolity. Bezejmenný hrdina Čaroděje, vydaného poprvé z Nabokovovy pozůstalosti až v polovině osmdesátých let, sdílí osudovou obsesi svého následovníka Humberta Humberta a podobným způsobem se i zmocňuje předmětu své touhy; na omezené ploše povídky jej však na rozdíl od široce se rozbíhající látky románu Nabokov vede přímočařejším způsobem od prvního okouzlení dětským půvabem jeho oběti až k vyvrcholení jeho promyšleného ďábelského plánu

„Rozsudek smrti byl v souladu se zákonem oznámen Cincinnatovi C. šeptem.“ V žádné jiné ze svých próz se Nabokov nepřiblížil literárnímu světu Franze Kafky tak jako v Pozvání na popravu. Zjitřené vnímání společenské látky se tu spojuje s pocitem hlubokého existenciálního traumatu, jež má obecný charakter a o to více promlouvá k současnému čtenáři. Mladý hrdina čeká na svou popravu, přičemž není zcela zřejmá ani povaha jeho skutečného provinění, ani bližší okolnosti chystané exekuce. V tomto svíravém rámci jde odsouzenci o jediné – vymezit se vůči netečnosti světa prostřednictvím vlastního psaní. Román pochází z Nabokovova „ruského“ období, tedy z doby, kdy autor již nežil ve své vlasti, ale byl součástí široké ruské diaspory v Evropě. Přestože se příběh odehrává ve fiktivním prostředí, odkaz k mašinérii stalinské hrůzovlády je nepopiratelný. Kniha je tak považována za stěžejní dílo ruské literatury 20. století. Román doprovází doslov literárního vědce Richarda Müllera.

After a brilliant literary career in Russian, Vladimir Nabokov came to the United States and went on to an even more brilliant one in English-earning a place as one of the greatest writers of his adopted home. This second volume begins with the controversial novel, Lolita, the satiric and poignant "confession" of a middle-aged European's passionate obsession with a 12-year-old American "nymphet," and the story of their wanderings across late 1940s America. Nabokov's original film adaptation is also included. Pnin is a comic masterpiece about an emigré professor in an American college town who never quite masters its language, politics, or train schedule. Pale Fire is an ostensibly autobiographical poem with wildly digressive commentary by an unbalanced academic. All texts have been corrected based on the author's own copies. Two companion volumes collect The Real Life of Sebastian Knight; Bend Sinister; Speak, Memory; and Ada; Transparent Things; and Look at the Harlequins!

Many think Pale Fire Vladimir Nabokov's greatest novel. At its heart beats the 999-line poem, "Pale Fire," penned by the distinguished American poet John Shade. This first-ever facsimile edition of the poem shows it to be not just a fictional device but a masterpiece of American poetry, albeit by an invented persona -- "the greatest of invented poets," according to Nabokov's own accurate evaluation. This attractive box contains two booklets, the poem "Pale Fire" in a handsome pocket edition and the book of essays by renowned Nabokov authority Brian Boyd and poet R.S. Gwynn, as well as facsimiles of the index cards that John Shade (like his maker, Nabokov) used for composing his poem, printed exactly as Vladimir Nabokov described them. Artist Jean Holabird, who conceived the project, illustrates key details of the poem's pattern and pathos. 40 Pages in Book 1 "Pale Fire," 48 Pages in Book 2 "Pale Fire" Reflections, 80 Index Cards 2 Paperback Books in a deluxe box

For two decades, first at Wellesley and then at Cornell, Nabokov introduced undergraduates to the delights of great fiction. Here, collected for the first time, are his famous lectures, which include Mansfield Park, Bleak House, and Ulysses. Edited and with a Foreword by Fredson Bowers; Introduction by John Updike; illustrations.

Includes sixty-five stories of magic and melancholy that display a range of inventiveness, with fairy tales, intellectual games and glimpses into lives of ambiguity and loss.

Over four hundred letters chronicle the author's career, recording his struggles in the publishing world, the battles over "Lolita," and his relationship with his wife.

The illegible signature of teetering disaster' Three great stories - The Aurelian, Signs and Symbols and Lance - the last both a derisive attack on science-fiction and an attempt to imagine the real pain and horror that would accompany space travel.

Nikolai Gogol was one of the great geniuses of nineteenth century Russian literature, with a command of the irrational unmatched by any writer before or since. His strange tales, though often read as forceful demands for social change, were displays of the fantasies of the human spirit. This book tells his story.

Významný americký spisovatel, mistr filozoficky laděné prózy s hluboce humanistickým podtextem, vypráví v povídkové knize z r. 1953 na pozadí válečných prožitků a deziluzí o světě dětí a dospívajících mladých lidí v konfrontaci se světem dospělých.

'You are lovely . . . And all your letters, too, are lovely, like the white nights' Nabokov's passion for his wife spanned over half a century, from the first poem he wrote for her in 1923, after only hours in her company, to when he dedicated his last book 'To Véra'. Though they were rarely apart, he wrote countless letters to Véra, now published for the first time and revealing in Nabokov the man what he valued most in art: 'curiosity, tenderness, kindness, ecstasy'. Edited and translated by Olga Voronina and Brian Boyd 'Revelatory . . . here is Nabokov with his guard down.' William Boyd, Guardian, Books of the Year 'Sentences of pure magic.' Philip Hensher, Spectator 'Tinged with a sensuous immediacy of detail, Letters to Vérais a record of rapture.' Ian Thomson, Observer

The last major collection of Nabokov's published material, Think, Write, Speak brings together a treasure trove of previously uncollected texts from across the author's extraordinary career. Each phase of his wandering life is included, from a precocious essay written while still at Cambridge in 1921, through his fame in the aftermath of the publication of Lolita to the final, fascinating interviews given shortly before his death in 1977. Introduced and edited by his biographer Brian Boyd, this is an essential work for anyone who has been drawn into Nabokov's literary orbit. Here he is at his most inspirational, curious, misleading and caustic. The seriousness of his aesthetic credo, his passion for great writing and his mix of delight and dismay at his own, sudden global fame in the 1950s are all brilliantly delineated here.

Details of a sunset --Bad day --Orache --Return of Chorb --Passenger --Letter that never reached Russia --Guide to Berlin --Doorbell --Thunderstorm --Reunion --Slice of life --Christmas --Busy man.

"Simon Karlinsky has substantially expanded and revised the first edition of Vladimir Nabokov and Edmund Wilson's correspondence to include fifty-nine letters discovered subsequent to the book's original publication in 1979. Since then five volumes of Edmund Wilson's diaries have been published, as well as a volume of Nabokov's correspondence with other people and Brian Boyd's definitive two-volume biography of Nabokov. The additional letters and a considerable body of new annotations clarify the correspondence, tracing in greater detail the two decades of close friendship between the writers. This expanded edition also reveals their growing animosity, perceptible in repeated disagreements on such subjects as Russian history and revolution and the value of certain authors. The decades of friendship and mutual appreciation came to a dramatic end in 1965, with Wilson's vehement attack in print on Nabokov's annotated edition of Pushkin's novel Eugene Onegin. These letters outline the mutual affection and closeness of the two writers, but also reveal the slow crescendo of mutual resentment, mistrust and rejection."--BOOK JACKET.

This volume complements the widely praised Lectures on Literature, which the Washington Post Book World ranked with "with Flaubert's letters, James' prefaces and Woolf's diaries as privileged, nourishing, irreplaceable meditations on the art of fiction." If Nabokov sparkled in those lectures on European authors, here in his commentaries on the great 19th-century Russian writers - Gogol, Turgenev, Gorki, Dostoevski, Tolstoy, Chekhov - he is completely in his element. "Not only did these writers represent to him the absolute height of Russian literature (with Pushkin, of course)," Fredson Bowers notes, "but they also flourished counter to the utilitarianism that he despised both in the social critics of the time and, more bitingly, in its later Soviet development." They were the last unfettered voices of his lost homeland. As Nabokov guides readers through intricacies of plot and character, meticulously supplemented with facts about 19th-century Russian, he again demonstrates his brilliance as a teacher and his ability to enchant. Thirty-eight illustrations give evidence of the care with which he prepared these celebrated lectures.

In five linked episodes, Lermontov builds up the portrait of a man caught up in and expressing the sickness of his times. A marvelous novel and an early landmark in Russian literature, A Hero of Our Time served as an inspiration for many later Russian authors, including Tolstoy and Dostoyevsky.

Tyrants Destroyed and Other Stories, is a collection of 13 short stories by Vladimir Nabokov written between 1924 and 1939. The first 12 stories were written while the author was living abroad in Berlin, Paris and Menton. (Originally from Saint Petersburg the Nabokov family emigrated in exil to Europe in 1919 following the Russian Revolutions of 1917). The thirteenth story alone was composed originally in English (written in Ithaca Up-state New York 1951). The other titles in the collection have been translated into English by Dmitri Nabokov in collaboration with the author. Contents: Foreword by Vladimir Nabokov, 31 December 1974. 1. Tyrants Destroyed 2. A Nursery Tale 3. Music 4. Lik 5. Recruiting 6. Terror 7. The Admiralty Spire 8. A Matter of Chance 9. In Memory of L. I. Shigaev 10. Bachmann 11. Perfection 12. Vasiliy Shishkov 13. The Vane SIsters.

'Masterly, hilarious, truly insightful' - Philip Hensher, The Spectator A Times Literary Supplement Book of the Year 2019 The last major collection of Nabokov's published material, Think, Write, Speak brings together a treasure trove of previously uncollected texts from across the author's extraordinary career. Each phase of his wandering life is included, from a precocious essay written while still at Cambridge in 1921, through his fame in the aftermath of the publication of Lolita to the final, fascinating interviews given shortly before his death in 1977. Introduced and edited by his biographer Brian Boyd, this is an essential work for anyone who has been drawn into Nabokov's literary orbit. Here he is at his most inspirational, curious, playful, misleading and caustic. The seriousness of his aesthetic credo, his passion for great writing and his mix of delight and dismay at his own, sudden global fame in the 1950s are all brilliantly delineated.

In this collection of interviews, articles, and editorials, Vladimir Nabokov ranges over his life, art, education, politics, literature, movies, and modern times, among other subjects. Strong Opinions offers his trenchant, witty, and always engaging views on everything from the Russian Revolution to the correct pronunciation of Lolita.

All the yearning, the passion, and the wantonness of lust are explored in this broad-ranging anthology of sensual stories, poems, and fables on a perennially hot topic. From Italo Calvino's humorous observations in The Loves of the Tortoises and Simone de Beauvoir's bittersweet reflections in The Prime of Life to the dark desires of The Vampire Lestat and the taboo obsession of Lolita, Lust offers an uncensored collection by some of the world's most respected writers, both classic and contemporary. With an elegant, two-color design as alluring as its contents are captivating, Lust makes a thoroughly pleasurable gift for a lover, or a perfect literary bedside companion.

The narrative centers on Luzhin, a chess prodigy whose extraordinary talent transforms his perception of reality. As he ascends to become an International Grandmaster, his intense love for chess isolates him from the world around him. The story culminates in a dramatic confrontation with the Italian Grandmaster Turati, showcasing Luzhin's strategic brilliance. Rich in metaphor and imagery, this early work by Nabokov captures the emotional depth and complexity of its protagonist, reflecting the warmth that the author cherished in this novel.

In "Invitation to a Beheading," Cincinnatus C. faces execution for an undefined crime in a surreal world reminiscent of Kafka's works. As he navigates absurdity in prison, interacting with bizarre characters, he ultimately wills away his executioners and the reality around him, challenging the nature of existence itself.

Próza je sedmým beletristickým dílem ruskoamerického spisovatele, autora proslulé Lolity. Kniha vyšla v r. 1936 v ruštině a už o rok později byla přeložena do angličtiny. Příběh setkání hrdiny s dvojníkem je Nabokovovi záminkou k příznačným postřehům, ironickým pozorováním a jedovatým sarkasmům, které rozhodně nejsou pouhým pozadím kriminální zápletky.

In May 2005 Penguin will publish 70 unique titles to celebrate the company's 70th birthday. The titles in the Pocket Penguins series are emblematic of the renowned breadth of quality of the Penguin list and will hark back to Penguin founder Allen Lane's vision of good books for all'. shocked a generation when Putnam, now a part of the Penguin group, published Lolita the account of one man's longing for a very young girl in 1955. Stylish, intricate and sensuous, these wickedly inventive stories are a rich combination of humour and horror: exploring questions of literature, love, madness and memory.

At age 82, Clifton Fadiman continues his prolific publishing career, here presenting 62 of the world's best short stories from 16 countries. His criteria? "Each story had to be both interesting and of high literary merit." Fadiman fulfills both requirements and much more, offering a cornucopia of superior 20th-century writers that includes Franz Kafka, D. H. Lawrence, Isaac Babel, F. Scott Fitzgerald, William Faulkner, Ernest Hemingway, John Cheever, Sean O'Faolain, Graham Greene, Robert Penn Warren, Colette, John Updike, Donald Barthelme, and James Thurber. (Regrettably, J. D. Salinger is not included due to lack of permission.) Here is a truly remarkable collection of this century's short stories that readers from all over the world will read with delight.

Cincinnatus, unable to fit into the world around him, has been reported to the authorities and sentenced to death for his strange, unrecognizable nature. Exploring the prison cell as he counts down his final days, Cincinnatus cannot even find out when his execution will occur and is troubled by the lack of control a condemned man has over his own life. Witty, satirical and nightmarish, Invitation to a Beheading creates a dystopian and fantastical world of political punishment, identity and the unusual hope of a man may carry to his death.

Focusing on the central figures of his life--his four wives, his books, and his muse, Dementia--the book leads us to suspect that the fictions Vadim has created as an author have crossed the line between his life's work and his life itself, as the worlds of reality and literary invention grow increasingly indistinguishable.

Features a collection of Nabokov's poems span the decades of his career, from 'Music', written in 1914, to the short, playful 'To Vera', composed in 1974. this title also includes verse written on America, lepidoptery, sport, and love.

This Penguin 60, from the Biography collection, is an excerpt taken from his autobiographical work Speak, Memory.

Nabokov's amazing records of his dreams are priceless, and their publication will create a much-deserved critical buzz. They show Nabokov at his most vulnerable, raw, and genuine, giving us rare glimpses into his past, his feelings about his parents, his relationship with his wife and son, and his anxieties and hopes. This is a very important book.--Galya Diment, University of Washington

Vladimir Nabokov wird am 22. April 1899 in St. Petersburg geboren. Nach der Oktoberrevolution flieht die Familie 1919 nach Westeuropa. 1919 –1922 in Cambridge Studium der russischen und französischen Literatur. 1922 – 1937 in Berlin, erste Veröffentlichungen unter dem Pseudonym W. Sirin. 1937–1940 nach der Flucht aus Nazideutschland in Südfrankreich und Paris, seit 1940 in den USA. 1961–1977 wohnte Nabokov im Palace Hotel in Montreux. Er starb am 2. Juli 1977.

"Wer liest, sollte liebevoll auf Einzelheiten achten. Gegen den Mondschein der Verallgemeinerung ist nichts einzuwenden, vorausgesetzt, er zeigt sich, nachdem die sonnigen Kleinigkeiten des Buches liebevoll zusammengetragen wurden." - In seinen legendären Vorträgen zur Weltliteratur geht es Vladimir Nabokov immer wieder um das sprechende Detail und die Liebe zum Text, der sich unseren Verallgemeinerungen auf wunderbare Weise entzieht und gerade dadurch neue Horizonte öffnet.Mit Texten über Fjodor Dostojewskij, Jane Austen, Gustave Flaubert und andere.

"Русское детство Набокова" - так можно было бы назвать этот оригинальный сборник, в который кроме автобиографии "Другие берега" вошли рассказы "Письмо в Россию", "Обида", "Лебеда", "Адмиралтейская игла", а также стихотворения разных лет. Сборник снабжен обширным комментарием.

Роман полон светлого оптимизма, потому что всемирные гуманитарные ценности, независимые от идеологии общества - добротерпение, порядочность, сострадание к людям - остаются с героями, несмотря ни на какие обстоятельства

В книгу включены два романа классика литературы русского зарубежья Владимира Набокова, написанные в русскоязычный, «сиринский» период его творчества. «Машенька» (1925–1926, опубл. 1926) – первый и наиболее автобиографичный роман писателя, книга о «странностях воспоминанья», о прихотливом переплетении узоров русского прошлого и берлинского настоящего в жизни эмигранта Льва Ганина, воскрешающего в памяти историю своей первой любви. «Подвиг» (1930, опубл. 1931–1932) повествует о судьбе Мартына Эдельвейса – молодого русского эмигранта со швейцарскими корнями, чей жизненный путь пролегает едва ли не через всю Европу, отчасти совпадая с эмигрантскими маршрутами автора и заставляя вспомнить старинное значение слова "подвиг" – путешествие, странствие, движение. Мартын упорно ищет себя – в творчестве, в труде, в любви, в спорте, в разнообразных проверках собственной смелости, – а в финале романа вступает на стезю истинного подвига: отвергая возможность легального возвращения в Россию, он тайно, с риском для жизни, переходит русскую границу и исчезает в таинственном сумраке лесной тропы…

Рассказы Набокова прославлены в принципе значительно меньше, чем его романы. Однако `малые` произведения этого писателя занимают в его творчестве совершенно особое, самостоятельное место, и каждый из них, по справедливому замечанию критиков, стилистически`выполняет собственные и несколько иные задачи` (иные – конечно же, по отношению к `крупным` набоковским произведениям). Итак, `реалистическое письмо` - или `лабораторное творчество`? А может быть, просто новое `возвращение в утраченное время`? Каждый читатель решит это для себя сам…

Это первая публикация русского перевода знаменитого `Комментария` В. В. Набокова к пушкинскому роману. Издание на английском языке увидело свет еще в 1964 г. и с тех пор неоднократно переиздавалось. Набоков выступает здесь как филолог и литературовед, человек огромной эрудиции, великолепный знаток быта и культуры пушкинской эпохи. Набоков - комментатор полон неожиданностей: он то язвительно - насмешлив, то восторженно - эмоционален, то рассудителен и предельно точен. В качестве приложения в книгу включеныстатьи Набокова `Абрам Ганнибал`, `Заметки о просодии` и `Заметки переводчика`. В книге представлено факсимильное воспроизведение прижизненного пушкинского издания `Евгения Онегина` (1837) с примечаниями самого поэта. Издание представляет интерес для специалистов - филологов, литературоведов, переводчиков, преподавателей, а также всех почитателей творчества Пушкина и Набокова.

"Der neue Nachbar" enthält die Erzählungen aus den Jahren 1925-1934, in denen Vladimir Nabokov in Berlin lebte. "Tschorbs Rückkehr" und "Berlin, ein Stadtführer" entstehen 1925 und weisen auf das hin, was kommen sollte: Fortan wird Nabokov seine Leser aus ihrer gewohnten Welt-Perspektive herausreißen, wird "Kunst" für ihn gleichbedeutend sein mit der Bereitschaft, die Welt mit einem Sinn für das Wahrnehmbare zu betrachten, wie durch ein Teleskop oder Mikroskop.

Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším románům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Próza Zúfalstvo je sedmým beletristickým dílem ruskoamerického spisovatele, autora proslulé Lolity. Kniha vyšla v r. 1936 v ruštině a už o rok později byla přeložena do angličtiny. Příběh setkání hrdiny s dvojníkem je Nabokovovi záminkou k příznačným postřehům, ironickým pozorováním a jedovatým sarkasmům, které rozhodně nejsou pouhým pozadím kriminální zápletky.

Die Jahre zwischen 1935 und 1951, der Zeitraum, den der zweite Band der "Erzählungen" dieser Werkausgabe umfasst - bergen für Nabokov und seine Familie unter anderem die entscheidenden Ereignisse der wiederholten Flucht vor den Nationalsozialisten. Die Erzählungen, die in jener Zeit entstanden, sind in drei Sprachen geschrieben. Die Mehrheit noch in russisch, eine in französisch, von 1943 an dann alle in englisch. Der Autor hat einen Großteil der russischen später selbst, oft zusammen mit seinem Sohn Dimitri, ins Englische übertragen, und nach diesen definitiven Textfassungen wurden sie in ihrer Mehrzahl zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt. Der vorliegende zweite Band enthält, in chronologischer Reihenfolge wie der erste, die reifen Erzählungen Nabokovs, darunter die im Herbst 1939 in Paris geschriebene Novelle "Der Zauberer", "eine Art Prä-Lolita", in der der Autor, sechzehn Jahre vor Erscheinen seines berühmtesten Romans, das Lolita-Thema findet und darstellt.

One of the best-loved of Nabokov’s novels, Pnin features his funniest and most heart-rending character. Professor Timofey Pnin is a haplessly disoriented Russian émigré precariously employed on an American college campus in the 1950s. Pnin struggles to maintain his dignity through a series of comic and sad misunderstandings, all the while falling victim both to subtle academic conspiracies and to the manipulations of a deliberately unreliable narrator. Initially an almost grotesquely comic figure, Pnin gradually grows in stature by contrast with those who laugh at him. Whether taking the wrong train to deliver a lecture in a language he has not mastered or throwing a faculty party during which he learns he is losing his job, the gently preposterous hero of this enchanting novel evokes the reader’s deepest protective instinct. Serialized in The New Yorker and published in book form in 1957, Pnin brought Nabokov both his first National Book Award nomination and hitherto unprecedented popularity.

255pages. poche. broché.

"La méprise, dans un esprit de parenté absolu avec le reste de mes livres, n'a aucun commentaire social à faire, ni aucun message à accrocher entre ses dents. Ce livre n'exalte pas l'organe spirituel de l'homme et n'indique pas à l'humanité quelle est la porte de sortie. Il contient bien moins "d'idées" que tous ces plantureux et vulgaires romans que l'on acclame si hystériquement dans la petite allée des rumeurs entre les balivernes et les huées. [...]Hermann et Humbert sont identiques comme deux dragons peints par le même artiste à différentes périodes de sa vie peuvent se ressembler. Tous deux sont des vauriens névrosés ; cependant il existe une verte allée du Paradis où Humbert a le droit de se promener à la nuit tombée une fois dans l'année ; mais l'Enfer ne mettra jamais Hermann en liberté surveillée."Vladimir Nabokov.

Der im vorrevolutionären Russland geborene Autor Vadim Vadimowitsch N. hat lebenslang an den Folgen seiner nicht ganz geklärten, aber hohen Abkunft und seiner künstlerischen Seele zu tragen. Ein Linksrechts-Tick, der in seiner Vorstellung jede Kehrtwendung vereitelt, bringt ihm die Orientierung so sehr durcheinander, dass er sich für verrückt halten muss. Vielleicht hängt seine «geistige Krankheit, mit der Mahnung seiner Großtante Baronin Bredow, geborene Tolstoi, zusammen, bei der er aufwuchs: «Sieh doch die Harlekins!» — «Was für Harlekins? Wo?» — «Oh, überall. Rings um dich herum. Bäume und Wörter sind Harlekins. Erfinde die Welt! Erfinde Wirklichkeit!» Dies nun befolgt unser Autor bis zum Exzess...

Mit «Gelächter im Dunkel» und «Verzweiflung», den beiden Romanen dieses Bandes, geht Nabokovs erste russische Phase zu Ende. Sie entstanden, kurz bevor er erzählerisch neu ansetzte: «Gelächter im Dunkel» 1931, «Verzweiflung» 1932. Beide spielen Ende der zwanziger Jahre in Berlin, aber nur der erste ganz unter Deutschen. Mit dem früheren Roman «König Dame Bube» zusammen sind sie Nabokovs kinohafteste Werke, und beide wurden sie viel später tatsächlich verfilmt, «Gelächter im Dunkel» von Tony Richardson und «Verzweiflung» von Rainer Werner Fassbinder. Nabokov hatte es sich zum Prinzip gemacht, niemandem einen Blick in seine Werkstatt zu gewähren. Als er seinen russischen Roman «Camera obscura» unter dem Titel «Gelächter im Dunkel» 1937 selbst ins Englische übersetzte, bearbeitete er ihn so stark, daß in gewisser Hinsicht ein neuer Roman entstand. Dieser Band enthält im Anhang auch die erste Übersetzung der Urfassung und erlaubt dem neugierigen Leser erstmals einen Vergleich beider Textfassungen – er gewährt ihm damit mittelbar doch einen Blick in Nabokovs Werkstatt.