Ve třetím, závěrečném a nejobsáhlejším svazku Dějin německé literatury jsou představeny literární dějiny období realismu, naturalismu, impresionismu, secese, expresionismu, literatura v době fašismu a literatura současná až do 90. let. Bibliografie je doplněna o seznam českých překladů.
Bahrovy třísvazkové Dějiny německé literatury zahrnující období od raného středověku po současnost patří dnes již ke klasickým pracím literární historie. Dějiny vyšly poprvé koncem 80. let jako zhuštěný přehled literatury a literární vědy pro studenty v Americe. Především díky vysoké uživatelské hodnotě se poté ujaly také mezi studenty germanistiky i laiky v Německu. Celý text byl pro vydání, ze kterého vychází náš překlad, aktualizován a upraven. Ve druhém svazku Dějin německé literatury jsou představeny literární dějiny období osvícenství a klasicismu, literární vědou dosud přesně nezařazení autoři Jean Paul, Friedrich Hölderlin a Heinrich von Kleist, epocha romantismu a dobu biedrmaieru. Přehled končí německou literaturou před revolučním rokem 1848.
Bahrovy třísvazkové Dějiny německé literatury, zahrnující období od raného středověku po současnost, patří dnes již ke klasickým pracím literární historie. První svazek se zabývá obdobím středověku, renesance a baroka. Jednotlivá témata jsou pojednána v ucelených oddílech specialisty na dané období a jejich základ tvoří interpretace stěžejních děl. Věnují se také vývoji žánrů typických pro jednotlivá období, jako jsou například minnesang, dvorský epos, bajky, knížky lidového čtení jezuitské drama či román. Zařazují literaturu do širšího kontextu dějin nejen německých, ale především evropských. Publikaci doplňují výběrové bibliografie k dějinám německé literatury pro zájemce o další studium.
Oder die Entsagenden
Dem Bildungsroman Wilhelm Meisters Lehrjahre lässt Goethe 1821 eine in ihrem Reichtum an literarischen Formen und Reflexionen bis heute nicht ausgedeutete Fortsetzung folgen, in der er seinen Protagonisten gemeinsam mit dessen Sohn Felix auf Wanderschaft schickt. Die ereignisreiche Bildungsreise endet mit dem Entschluss Wilhelms, eine praktische Ausbildung zum Arzt zu machen und dem Wohl der Gesellschaft zu dienen. Der Band bietet den Text der 1829 erschienenen vom Autor stark überarbeiteten Fassung sowie die einleitenden Gedichte und Sprüche der ersten Fassung.
An authoritative English translation of one of the most important works in the history of the novel Wilhelm Meister’s Apprenticeship (1795–1796), Goethe’s second novel, is a foundational work in the history of the genre—perhaps the first Bildungsroman, a coming-of-age story focusing on the growth and self-realization of the main character. The story centers on Wilhelm, a young man living in the mid-1700s who strives to break free from the restrictive bourgeois world of his upbringing and seek fulfillment as an actor and playwright. Goethe’s novel had a huge impact on the Romantics. Hegel, Schelling, Novalis, and Schopenhauer considered it one of the most important novels yet written. Schlegel famously called it one of the “three tendencies of the age,” along with the French Revolution and the philosophy of Fichte. And Beethoven, Schubert, and Schumann set poems from the novel to music. It also had a major influence on nineteenth-century British writers, including Thomas Carlyle, who was its first English translator, and George Eliot. Drawn from Princeton’s authoritative collected works of Goethe, and featuring a new introduction by David Wellbery, this is the definitive English version of a landmark of world literature.
Erläuterungen und Dokumente. Der Tod in Venedig ist eine Novelle von Thomas Mann (1912), entstanden zwischen Juli 1911 und Juli 1912.
Vom Mittelalter bis zum Barock
Der erste Band umfaßt die Perioden Mittelalter, Renaissance, Reformation und Barock. Jede einzelne Periode ist mit dem geschlossenen Beitrag eines Spezialisten vertreten. Historische Interpretationen der Hauptwerke jeder Periode bilden die Grundlage. Zielsetzung aller Beiträge ist nicht nur die Darstellung der 'Systeme literarischer Gattungen und Formen' (H. R. Jauß), sondern auch ihre gesellschaftliche Funktion und politisch-historische Wirkung. In diesem Rahmen wird auch die Individualbiographie des einzelnen Schriftstellers berücksichtigt.
