Dramatická báseň Manfréd (1817) patří k nejpozoruhodnějším básnickým skladbám evropského romantismu. V Manfrédově konfliktu se spojují dvě báje: báj o učenci, pro nějž se magie stala klíčem k poznání základních problémů lidské existence, a stará báj o polobohu, dárci ohně, umění, kultury a řemesel.
Vrcholné Dantovo dílo, v němž hlavní postava prochází postupně Peklem, Očistcem, provázený Vergilliem, i Rájem, kde je mu průvodkyní jeho zesnulá drahá Beatrice, aby se nakonec navrátil na zemi. Epos se skládá celkem ze stovky zpěvů, první zpěv Pekla je úvodem k celému eposu, dále pak obsahuje každá část třicet tři zpěvů. Celkem má Komedie 14 233 veršů. Zpěvy jsou napsány tercinami, tj. trojveršovými strofami: tercína je druh strofy (neboli sloky) sestávající ze tří deseti-, v případě tzv. ženského zakončení jedenáctislabičných veršů, pocházející z Itálie (poprvé se objevuje právě v Komedii) s důmyslným rýmovým schématem aba-bcb-cdc-ded. Triadická struktura umožňuje výstavbu děje ve schématu teze - antiteze - synteze. Je možné, že trojveršové schéma vzniklo po vzoru Nejsvětější trojice. Po Dantově vzoru jí začali užívat i Petrarca a Boccaccio. Navazuje na provensálský sirventés.
