Dramatická báseň Manfréd (1817) patří k nejpozoruhodnějším básnickým skladbám evropského romantismu. V Manfrédově konfliktu se spojují dvě báje: báj o učenci, pro nějž se magie stala klíčem k poznání základních problémů lidské existence, a stará báj o polobohu, dárci ohně, umění, kultury a řemesel.
Velkoryse rozvržená Božská komedie, jedno ze základních literárních děl světové literatury, už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265-1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Báseň je postavena na základním principu čísla tři: skládá se ze tří částí Pekla, Očistce a Ráje, je napsána v sugestivních tercínách.
