Martin Wihoda Knihy

Rakousko před Rakouskem-Půltisíciletí římské moci-Stěhování národů-Od pohraniční marky k vévodství Bábenberků-Mýtus jménem Ostarrichi-Pod přemyslovským žezlem-První pokus o habsburskou hegemonii-Ve stínu Lucemburků-Habsburkové na cestě za císařskou korunou-Vstup Ferdinanda I. na scénu a vytvoření podunajské monarchie-Turecké nebezpečí-Koho vláda,toho náboženství-Třicetiletá válka a její následky-Habsburská monarchie v době barokní a osvícenské-Války s Francií-Rakousko v "dlouhém" 19.století-Rozpad habsburské monarchie-Rakouská republika-Fenomén Haider

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Publikace vychází k šedesátinám historika a muže mnoha zájmů a dovedností, profesora Masarykovy univerzity Libora Jana. Vedle tří osobních vzpomínek dokreslujících osobní profil jubilanta a soupisu bibliografie jeho odborných prací kniha nabízí více než šedesát studií z pera českých i zahraničních autorů. Většina textů je věnována problémům středověkých dějin a tvoří čtyři tematické celky: Čas knížat, Dlouhé 13. století, Stárnoucí středověk a Duchovní a rytířské řády. Poslední dva oddíly, nazvané Mezi Prahou a Vídní a Minulost jako argument a důkaz, dávají prostor také reflexi problematiky novějších a nejnovějších dějin stejně jako otázkám rezonance dějin ve společnosti (Matice moravská).

Sborník věnovný problematice geneze české a polské šlechty v raném a vrcholném středověku a problematice sociální reprezentace šlechty ve středověku pozdním. Příspěvky jsou v českém a polském jazyce.

Brožura o historii a přítomnosti chrámu na Hoře Uhlířské. V publikaci jsou dobové kresby a fotografie, jakožto doklad o vývoji a změnách tohoto kostela, ale rovněž lidské společnosti zde žijící.

První díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématy jsou historie jako věda, historický čas, problematika pramenů, metody historické vědy, heuristika, knihovny, odborné časopisy, informační technologie, muzea a galerie, archivy.

Tradice a zvyklosti jsou svorníkem státotvorného vývoje. Stačí si připomenout volby knížat, nalézání práva na sněmech Čechů i samo pojetí přemyslovské mytologie, jež definovala domácí pořádky a vztah vládnoucí dynastie k obci Čechů. Právě důraz na tradice a zemské zvyklosti ovlivnil veřejné mínění, které se stavělo ke královské hodnosti buď lhostejně, nebo ji vnímalo jako cizí, dílem přímo škodlivou novotu. Možná i proto dosud nebylo zcela zřejmé, jaká byla ideová a programová náplň prvních českých království, totiž Vratislavova a Vladislavova, a proč uspěl teprve koncept Přemysla Otakara I. Tento na komparaci hodnot knížecích a královských Čech založený výklad nabízí neotřelý pohled na dlouhý a obtížný zrod české státnosti v širším středoevropském kontextu.

Druhý díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématem jsou specifika výzkumu jednotlivých historických období (středověku, raného novověku, 19. století a 20. století) a dějiny dějepisectví.

Autor se zabývá moravskými dějinami v knížecím období, od zániku Staré Moravy po konec 12. století, kdy vymřely moravské větve přemyslovské dynastie. Novou interpretací pramenů vykládá moravské dějiny v temném 10. století, několikeré připojení země k přemyslovskému státu, osudy olomouckého biskupství, snahy moravských knížat (většinou neúspěšné) zasednout na pražský knížecí stolec a později získat větší nezávislost, což nakonec vyvrcholilo vznikem markrabství.

Autor stírá nános národní mytologie spojené se Zlatou bulou sicilskou a přináší řadu informací a faktů, které o ní nejsou všeobecně známy. Zlatá bula sicilská je dnes vnímána jako nesporný doklad hlubokých kořenů české státnosti. Nebylo tomu tak ale vždy a kupříkladu ještě redakce Ottova slovníku nepovažovala za nutné přidělit tomuto privilegiu samostatné heslo. Přinejmenším rozpaky budí rovněž skutečnost, že Zlatou bulu sicilskou nepoužil jediný z vládnoucích Přemyslovců a že tato listina musela být „objevena“ českými stavy v roce 1306 a poprvé byla kodifikována teprve Karlem IV. Zlatá bula sicilská sama o sobě dokumentuje proměnu říše a říšských struktur na přelomu 12. a 13. století. Odtud také plyne soubor řešených otázek, které směřují k objasnění jejího vzniku, skutečného obsahu a jejímu místu v českých a středoevropských dějinách.