Václav Hons Pořadí knih

Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě. Básník hledá absolutní výšku a absolutní dno noci. Je třeba stále šlapat na vrchol, na kterém nikdy nestaneme. A tak praví básník, že všechno se přežije, i to, že už člověk nežije. Básník však nekončí, neboť – slovy z jeho předchozí sbírky – bůh spí a šílenec píše a píše…

Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek. Některé jeho verše jsou náplní i mnoha písňových textů, které autor napsal pro desítky našich zpěváků (Lucie Bílá – Neposlušné tenisky, Karel Gott, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Vítězslav Vávra aj.). Básník miluje hudbu všech žánrů, zejména tzv. vážnou hudbu (Händel, Mozart, Mahler). Ta je i námětem některých jeho básnických děl, např. Vodní hudba na počest G. F. Händela. Tato nejnovější sbírka zahrnuje opět širokou lyricko-epickou škálu témat, charakterizovanou neobvyklými obraty a spojeními. Jednotlivé básně se vyznačují plnou laskavostí, rytmickou jasností a hravostí, která básníka stále neopouští… i smrt přece kdesi komusi řekla, že fandí životu…

Básnická sbírka Bůh spí a šílenec píše je dalším krokem do autorových myšlenek a zdůrazňování básnických point. Nechybí zde i nadále humor, bourání sebeklamů a ironická metafora. Václav Hons (*1938) touto sbírkou představuje svůj dvaadvacátý básnický počin za posledních několik let. Kromě překladatelské činnosti z němčiny a bulharštiny se dříve věnoval i písňové tvorbě, např. Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. K této zatím poslední sbírce autor říká: I spící bůh přece ví, že šílenec píše, píše... Svět mu věří a je mu svěřen, letí andělé... Co na tom, jestli zítra zemřem.

Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí. Současně je to dvacátá sbírka vydaná od roku 2015 v nakladatelství Radix. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce 50. let však přispíval do různých kulturních a literárních periodik (Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu aj.). Ve své tvorbě nezapře svůj vztah k češtině a historii, které vystudoval na FF UK, ale i k hudbě – životu a dílu W. A. Mozarta a G. F. Händela jsou věnovány sbírky Malá noční hudba (1976) a Vodní hudba (2015). Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. V posledních sedmi letech vydal Václav Hons v krátkém časovém odstupu dvacet sbírek, převážně lyrického charakteru. Všechny jeho básně se vyznačují užíváním neotřelých obratů a spojení, někdy i novotvarů, nečekanými konotacemi či asociacemi apod. Společným jmenovatelem jsou jeho oblíbená témata – vzpomínky na dětství a mládí, včetně lehkých erotických fabulací, láska k hudbě, pomíjivost lidského života, ale i některé aktuální ohlasy. Dle básníka jsou jeho verše „oscilací mezi životem a smrtí, hodinou mezi psem a vlkem“.

Sbírka Klíček od azuru je již devatenáctou básnickou sbírkou, kterou autor (*1938) vydal v nakladatelství Radix po své několikaleté tvůrčí odmlce. Před ní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Tematický rozsah básní Václava Honse je nesmírně široký – od milostné lyriky se vzpomínkami na dětství prožité ve středních Čechách, přes básně, které odrážejí básníkův vřelý vztah k vážné hudbě, ale i historii, až k životnímu bilancování tvůrce zralého věku.

Václav Hons (*1938) vydal přes 30 básnických sbírek, z nichž posledních 18 vyšlo v nakladatelství Radix. Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Jeho básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství i mládí, lehkou erotiku, ale též některé aktuální konotace a asociace. Sám básník k tomu dodává: Hodně přemýšlím o smrti. Přesto jsem dosti veselý. Nu co, je to pryč, z té závrati už se nic nevrátí…

Václav Hons (*1938) vydal více než třicet básnických knih. Jeho knižní debut vyšel v roce 1962 (Co je před očima). Vzápětí byl přijat do tehdejšího Svazu československých spisovatelů (spolu s Josefem Hanzlíkem, Ivanem Wernischem, Václavem Havlem, Jiřím Grušou). O dva roky později byl zařazen do proslulého „modrého“ Slovníku českých spisovatelů od Kosmy až po výše zmíněnou nejmladší literární vlnu. Hons vydal na pětatřicet básnických knih (např. Chodec, Černé milosti, Za kloboukem déšť, Zkapalněná křídla, Pohyb pochyb, Nu co, Zádrhel krásných bel, Ústraní neklidu, Mlčiny, Chození po alenkách a další). V nejnovější Honsově sbírce se jeho verše pohybují od milostného vzdechu a lyrické satiry, až po dobře obydlené metafory, které se nebojí zatnout pěst do koktavé reality…

Václav Hons (*1938) vydal přes třicet knih poezie, několik překladů, na dvě stě padesát písňových textů. Jeho poezie (např. Chodec, Černé milosti, Za kloboukem déšť, Zkapalněná křídla, Pohyb pochyb, Nu co, Zádrhel krásných bel, Ústraní neklidu, Mlčiny, Chození po alenkách a další) vyniká silnou metaforikou, překvapivými pointami. Má rád zajímavou muziku všech žánrů, ale nejraději tu tzv. vážnou (Mahler, Bach, Šostakovič, Mozart). Básník miluje dobrá vína a řecký koňak. Jeho první kniha (1962) se jmenuje „Co je před očima“, jeho poslední určí vesmírný bůh. Těší se i na něho…

Václav Hons (*1938) vydal na třicet básnických knih, z nichž posledních třináct vyšlo v nakladatelství Radix. Autor si prožil nezaviněnou patnáctiletou tvůrčí pauzu, zdá se tedy, že si to v posledních letech snaží vynahradit, i když vše bývá někdy složitější… Nyní máte před sebou tedy již třináctou (po oné pauze) knihu, ve které se znovu, a snad i hlouběji, snaží pochopit kvas (či kvasnice) naší doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i pláči, jsou ze života i o životě. Básník obdržel v roce 2018 od Unie českých spisovatelů Cenu za celoživotní tvůrčí úsilí. Vedle písňových textů (Zagorová, Bílá, Vávra, Gott aj.) překládal i poezii z bulharštiny a němčiny.

Kniha poezie českého básníka opět přináší osobité reflexe, zamýšlející se převážně nad intimními, mezilidskými a společenskými vztahy. Básnické dílo Václava Honse (*1938) zahrnuje přes třicet sbírek, z nichž patnáct vyšlo v posledních pěti letech. Pohyb pochyb je právě onou patnáctou sbírkou, v níž autor opět výraznými básnickými prostředky glosuje současnost i minulost, včetně svého mládí a vzpomínek na skutečné či snové zážitky. Pomocí metafor či novotvarů nutí čtenáře zamýšlet se hlouběji nad smyslem či poselstvím svých básní. Nakladatelská anotace. Kráceno.