Václav Hons
14. červen 1938
Básník a autor písňových textů Narodil se v rolnické rodině. Roku 1956 maturoval na jedenáctileté střední škole v Kolíně, v témže roce byl přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale po jednom roce přestoupil na FF UK, kde do roku 1962 studoval dějepis a češtinu (diplomová práce Čechy a Bílá hora. Pavel Ješín). Po základní vojenské službě absolvované v severomoravském kraji zůstal několik let (1964–1967) v Ostravě a pracoval v redakci časopisu Červený květ. V letech 1968–1969 působil na ministerstvu kultury a informací jako vedoucí literárního oddělení a tiskový tajemník a roku 1969 v Tvorbě. Poté v Československém rozhlase v Praze, nejdřív jako šéfredaktor hlavní redakce literárně-dramatického vysílání, později jako dramaturg rozhlasové stanice Vltava. Od roku 1990 je ve svobodném povolání. Časopisecky debutoval koncem 50. let v týdeníku Kultura, dále přispíval do Literárních novin, Tváře, Plamene, Hosta do domu, Československého vojáka, Světa práce, Tvorby, Kulturní tvorby, Červeného květu, Nové svobody (obě Ostrava), Rudého práva, Literárního měsíčníku, Mladé fronty, Práce, Obrysu – Kmene aj. Od roku 1973 napsal několik stovek písňových textů, zvláště šansonů (např. pro Hanu Zagorovou, Lucii Bílou, Karla Gotta). Jeho verše doprovázely Spartakiádu v roce 1980. Hons vstoupil do literatury impresionisticky laděnými verši mladistvého okouzlení životem (Co je před očima) a poezií blízkou tvorbě Josefa Hanzlíka (Chodec). V 70. letech si pak v řadě básnických knížek ověřoval různorodé podněty stále nových žánrů a poetik. Lyriku citových reflexí (Černé milosti, Noční souboje) střídaly rozsáhlé skladby, v nichž se prolínala metaforizovaná apoteóza historických mezníků režimního kalendária s dokumentem (Únor, Byl tenkrát v zemi máj, Lenin). Milostná poema Eva, příběh lásky na pozadí severomoravské krajiny a jejího životního rytmu, vytváří svou vážností protějšek rozverným sbírkám Něha na klíček a Za kloboukem déšť, které sahají až k morfologickým kořenům řeči. Převažujícím rysem Honsova básnického postoje se postupně stává improvizační lehkost, se kterou spojuje protichůdné básnické i myšlenkové světy: dětskou říkanku, historický obraz, baladické evokace folklorního světa, později i oslavnou ódu na 17. listopad 1989. V pozdějších letech ovšem zaujal k polistopadovému politickému vývoji kritický postoj a začal na stránkách Obrysu–Kmene publikovat ostře satirické básnické komentáře k akutálním politickým událostem.