Aldous Huxley Pořadí knih

Dvě eseje kultovního autora, jež ovlivnila celá 60. léta nejen v Americe. Brány vnímání se zabývají bez předsudků halucinogeny a jejich vlivem na lidské vědomí. Huxley se v ní snaží o docenění psychologického a spirituálního efektu, který pro člověka mohou drogy představovat. V práci se projevuje autorův zájem o biologii a přírodní vědy. V eseji Nebe a peklo se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti.

Vrány z Hruškovic jsou jedinou dětskou knížkou Aldouse Huxleyho, známého anglického romanopisce, esejisty a kritika a její první vydání ve 20 zemích světa na podzim roku 2005 je velkou událostí v literárním světě. Napsal ji o vánočních prázdninách r. 1944 své pětileté neteři Olivii de Haulleville, která jezdívala do jeho domu v Mojavské poušti v Kalifornii. Rukopis téměř zapomenuté knížky byl teprve nedávno nalezen na půdě domu sousedů Yostových, o nichž se v knížce také píše. Bylo velké štěstí, že Yostovi tehdy také dostali jednu kopii, protože původní rukopis vrátila Olivia strýčkovi s prosbou, aby ho také ilustroval. K tomu se však slavný spisovatel už bohužel nedostal a po požáru, který zničil jeho dům o pár let později, a po autorově smrti v r. 1963, upadl rukopis v zapomnění na dlouhou řadu let.... celý text

Kniha nás seznamuje formou citátů s pravdami, které po několik desetiletí ukazovaly cesty spirituality, podle kulturní oblasti vzniku rozdílné, které však všechny směřují jakoby z obvodu kruhu do jednoho bodu v centru, do ohniska, kterým prochází světlo duchovního poznání. Věčná filozofie ukazuje, že buddhismus, hinduismus, křesťanství, taoismus, islám či třeba myšlení primitivních národů obsahují v zásadě totožnou tresť, která je pravým poznáním Boha. Ostatní názory, příkazy, zvyklosti především těch náboženství, jejichž život organizují církve, jsou mnohdy jen pozemským" balastem.

Všechno začalo v květnu 1953, kdy si Aldous Huexley vzal poprvé čtyři desetiny gramu meskalinu. Mystická a transcendentní zkušenost, která poté následovala, jej donutila k vlastnímu bádání s psychedeliky, které vytvořilo revoluční práci o vnitřních hranicích lidské mysli. Mókša, což v sanskrtu znamená "osvobození", představuje sérií esejů, sbírku prorockých a vizionářských spisů, které odpovídají na otázku, proč se Huxley obrátil k psychedelikům jako nástroji duchovního zkoumání a současně vytvářejí experimentální záznam drogové zkušenosti. Mókša poskytuje zdařilý popis šířky a hloubky Huexleyho vnímání psychedelik a je vynikajícím místem pro začátek výzkumu následků, které vytvářejí psychedelika. Součástí knihy jsou dopisy a přednášky, které nebyly nikde jinde publikovány.Sestavili Michael Horowitz a Cynthia Palmerová, úvodní slovo Albert Hofmann.

Autorova optimistická vize spravedlivého uspořádání společnosti, která svým občanům dává ideální podmínky pro rozvoj osobnosti. Huxley vydal tento protipól ke své negativní vizi Konec civilizace v roce 1962 po "dvaceti letech přemýšlení a pěti letech psaní".

Esej navazujicí na práci Brány vnímání, jež u nás vyšla v roce 1996. Zatímco ve své eseji Brány vnímání se Huxley zaměřuje na otevření „bran vnímání“ účinkem halucinogenních drog, v eseji Nebe a peklo se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mysltici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí". Z odkazů na stavby církevní architektury, zlatnická, kamenická, sochařská a malířská díla, divadelní a filmová představení pak skládá mozaiku způsobů, jakými byla — u dosud je — zprostředkovávána zkušenost s novým. Jiným světem obyvatelům světa starého, světa „reálného".... celý text