Aldous Huxley Knihy

Vrány z Hruškovic jsou jedinou dětskou knížkou Aldouse Huxleyho, známého anglického romanopisce, esejisty a kritika a její první vydání ve 20 zemích světa na podzim roku 2005 je velkou událostí v literárním světě. Napsal ji o vánočních prázdninách r. 1944 své pětileté neteři Olivii de Haulleville, která jezdívala do jeho domu v Mojavské poušti v Kalifornii. Rukopis téměř zapomenuté knížky byl teprve nedávno nalezen na půdě domu sousedů Yostových, o nichž se v knížce také píše. Bylo velké štěstí, že Yostovi tehdy také dostali jednu kopii, protože původní rukopis vrátila Olivia strýčkovi s prosbou, aby ho také ilustroval. K tomu se však slavný spisovatel už bohužel nedostal a po požáru, který zničil jeho dům o pár let později, a po autorově smrti v r. 1963, upadl rukopis v zapomnění na dlouhou řadu let.... celý text

Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností.

Dvě eseje kultovního autora, jež ovlivnila celá 60. léta nejen v Americe. Brány vnímání se zabývají bez předsudků halucinogeny a jejich vlivem na lidské vědomí. Huxley se v ní snaží o docenění psychologického a spirituálního efektu, který pro člověka mohou drogy představovat. V práci se projevuje autorův zájem o biologii a přírodní vědy. V eseji Nebe a peklo se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti.

Román z intelektuálského prostředí, který je prostoupen pocity zbytečnosti, zmaru a bezvýchodnosti.

Kniha nás seznamuje formou citátů s pravdami, které po několik desetiletí ukazovaly cesty spirituality, podle kulturní oblasti vzniku rozdílné, které však všechny směřují jakoby z obvodu kruhu do jednoho bodu v centru, do ohniska, kterým prochází světlo duchovního poznání. Věčná filozofie ukazuje, že buddhismus, hinduismus, křesťanství, taoismus, islám či třeba myšlení primitivních národů obsahují v zásadě totožnou tresť, která je pravým poznáním Boha. Ostatní názory, příkazy, zvyklosti především těch náboženství, jejichž život organizují církve, jsou mnohdy jen pozemským" balastem.

Všechno začalo v květnu 1953, kdy si Aldous Huexley vzal poprvé čtyři desetiny gramu meskalinu. Mystická a transcendentní zkušenost, která poté následovala, jej donutila k vlastnímu bádání s psychedeliky, které vytvořilo revoluční práci o vnitřních hranicích lidské mysli. Mókša, což v sanskrtu znamená "osvobození", představuje sérií esejů, sbírku prorockých a vizionářských spisů, které odpovídají na otázku, proč se Huxley obrátil k psychedelikům jako nástroji duchovního zkoumání a současně vytvářejí experimentální záznam drogové zkušenosti. Mókša poskytuje zdařilý popis šířky a hloubky Huexleyho vnímání psychedelik a je vynikajícím místem pro začátek výzkumu následků, které vytvářejí psychedelika. Součástí knihy jsou dopisy a přednášky, které nebyly nikde jinde publikovány.Sestavili Michael Horowitz a Cynthia Palmerová, úvodní slovo Albert Hofmann.

Esej navazujicí na práci Brány vnímání, jež u nás vyšla v roce 1996. Zatímco ve své eseji Brány vnímání se Huxley zaměřuje na otevření „bran vnímání“ účinkem halucinogenních drog, v eseji Nebe a peklo se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mysltici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí". Z odkazů na stavby církevní architektury, zlatnická, kamenická, sochařská a malířská díla, divadelní a filmová představení pak skládá mozaiku způsobů, jakými byla — u dosud je — zprostředkovávána zkušenost s novým. Jiným světem obyvatelům světa starého, světa „reálného".... celý text

Hlavním hrdinou románu Raněný slepotou je Anthony Beavis. Ten je typickým představitelem své doby. Libuje si v povrchnosti, v sobeckosti. K ničemu není vázán, vše sleduje a hodnotí s odstupem. Do ničeho se nechce nechat příliš vtáhnout, neboť má pocit, že by tak ztratil svoji svobodu. Postupemčasu a vlivem okolností se však mění, prohlédne a pochopí, že lidi je třeba mít rád a svoji náklonnost jim dávat najevo.

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem.“ O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší“ – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. Vydání třetí, v nakladatelství Maťa první.

Románové zpracování životních osudů mystika a diplomata kapucínského pátera Josepha Tremblay, zvaného "šedá eminence", jenž proslul jako rádce kardinála Richelieu.