Jan Mukařovský Pořadí knih

Druhý svazek Estetických přednášek Jana Mukařovského zahrnuje tři autorovy uměnovědné přednášky z třicátých let 20. století, které byly dosud otištěny pouze časopisecky. První z nich, raná univerzitní přednáška „Úvod do estetiky“ (1931-1932), dokládá, jak bezpečně Mukařovský nalézal svou vlastní cestu od podnětů ruského formalismu ke strukturnímu pojetí uměleckého díla. V přednášce „K sémantice lyriky“ (1931-1932) je usoustavněn pohled na lyriku jako básnický druh, v němž spolu s aktualizací jazykových prvků vystupuje do popředí důležitost rytmu a sémantiky. V přednášce „Estetika výtvarného umění. Malířství“ (1938-1939) Mukařovský shrnul a na příkladech malířských výtvorů představil (byť často jen ve stručném náznaku) svůj přístup k uměleckému dílu a k možnostem jeho rozboru. Nad malířským dílem vystoupilo ještě nápadněji, co pro něj znamenal pojem „význam“, co měl na mysli, když ve své estetické přednášce o malířství opakovaně tvrdil, že i téma je význam. Publikace vychází ze starších edic přednášek Jana Mukařovského, které připravili Miroslav Procházka, Ludmila Lantová a Karel Srp. Komentář „Několik poznámek k nevydaným přednáškám Jana Mukařovského“ napsal Karel Srp. Autorem doslovu k celé knize je Milan Jankovič.

Kniha zahrnuje dvě dosud nepublikované univerzitní přednášky významného českého literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (1891-1975). První z nich, Estetické studie z moderní české lyriky, proslovil v Praze v letním semestru 1928-1929. Mukařovský zde objasňuje a na příkladech z novodobé české poezie dokládá podstatné rysy lyrického básnictví. Druhou je torzo univerzitní přednášky Sociologie básnictví ze zimního semestru 1934-1935 (Praha, Bratislava). V opozici k tradiční literární historii Mukařovský zdůrazňuje potřebu zkoumat vedle vnějších souvislostí literárního dění též a především jeho zákonitosti vlastní, imanentní. Knihu edičně připravili M. Havránková a M. Jankovič, který je také autorem doslovu.

Kniha zahrnuje tři dosud nepublikované univerzitní přednášky Jana Mukařovského proslovené na Karlově univerzitě v letech 1936-1939. První z nich, stěžejní Sémiologie umění, představuje neautorizovaný zápis přednášky ze zimního semestru 1936/1937. Další dva texty - Estetika dramatu a filmu a Estetika architektury -, zjevně neukončené, Sémiologii umění doplňují. Studie obsažené v tomto souboru dokládají nejen ranou podobu sémiotického uměnovědného směřování Jana Mukařovského, ale také životnost jeho strukturalistického myšlení.

Studie Vančurův vypravěč je pravděpodobně poslední dosud nevydanou prací Jana Mukařovského. Vznikla ve druhé polovině 40. let a patrně se měla stát základem jedné z kapitol monografie o Vladislavu Vančurovi, autorovi, ke kterému se Jan Mukařovský opakovaně vracel. Jednou z částí zmíněné monografie se měla stát stať věnovaná významové výstavbě Vančurových próz, uveřejněná už ve výboru Cestami poetiky a estetiky z roku 1971. Do stejného svazku, na jehož uspořádání ještě Mukařovský spolupracoval, měla původně vejít i nyní předkládaná analýza úlohy vypravěče ve Vančurových románech i kratších textech. Východiskem této analýzy je konstatování o výlučném postavení Vančurova vypravěče v textu; ve svém rozboru pak Mukařovský dokládá, jak autor nejrůznějšími způsoby a všech rovinách textu tuto výlučnost konstruuje a podtrhuje. Ediční doslov Bohumil Svozil.

Druhý díl Studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných. Studie byly pečlivě vybrány z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy. Autentické znění je zajištěno srovnáním s rukopisy i všemi otisky. Na mnoha místech tak byly opraveny omyly předchozích souborů, což je registrováno v komentáři, který kromě toho v krátkých anotacích jednotlivé studie zařazuje do celkového kontextu Mukařovského názorového světa jeho vývoje.

První ze dvou svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Studie dají k dispozici klasické práce vybrané z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy.

Kniha vznikla z části autorových vysokoškolských přednášek po posluchače estetiky, bohemistiky a slovakistiky na filosofických fakultách v Praze a Bratislavě v meziválečném období. Ústřední osu přednášek tvoří literární otázky: estetika literatury, teorie literatury, poetická a stylistická problematika, verzologie a genologie. Nejde však o uzavřené tématické okruhy. Jejich společným jmenovatelem je znakové chápání literárních artefaktů, uměleckého díla jako struktury, podmíněnost literárního díla vývojem a zaměřenost na posluchače.

Karel Hynek Mácha (1810 - 1936) předznamenal hned na počátku vývoje novočeské poezie její nejvyšší možnosti. Pro estetika a teoretika umění Jana Mukařovského (1891 - 1975) se Máchova tvorba stala příkladem poezie vůbec. Návraty k Máchovi byly pro Mukařovského vždy něčím zásadním, osvětlovaly nezastupitelnou hodnotu originálního tvůrčího činu. V pozůstalosti tohoto badatele byly později nalezeny dosud nepublikované máchovské příspěvky, vesměs příležitostné projevy pronesené v roce stého výročí Máchovy smrti. Jsou natolik zajímavé, že jsme se je rozhodli zveřejnit souborně v této edici.

Výbor studií z poetiky v novém a úplnějším uspořádání, jehož jádro tvoří zásadní studie z Kapitol z české poetiky.