Jan Mukařovský Knihy

První ze dvou svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Studie dají k dispozici klasické práce vybrané z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy.

Druhý díl Studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných. Studie byly pečlivě vybrány z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy. Autentické znění je zajištěno srovnáním s rukopisy i všemi otisky. Na mnoha místech tak byly opraveny omyly předchozích souborů, což je registrováno v komentáři, který kromě toho v krátkých anotacích jednotlivé studie zařazuje do celkového kontextu Mukařovského názorového světa jeho vývoje.

Studie Vančurův vypravěč je pravděpodobně poslední dosud nevydanou prací Jana Mukařovského. Vznikla ve druhé polovině 40. let a patrně se měla stát základem jedné z kapitol monografie o Vladislavu Vančurovi, autorovi, ke kterému se Jan Mukařovský opakovaně vracel. Jednou z částí zmíněné monografie se měla stát stať věnovaná významové výstavbě Vančurových próz, uveřejněná už ve výboru Cestami poetiky a estetiky z roku 1971. Do stejného svazku, na jehož uspořádání ještě Mukařovský spolupracoval, měla původně vejít i nyní předkládaná analýza úlohy vypravěče ve Vančurových románech i kratších textech. Východiskem této analýzy je konstatování o výlučném postavení Vančurova vypravěče v textu; ve svém rozboru pak Mukařovský dokládá, jak autor nejrůznějšími způsoby a všech rovinách textu tuto výlučnost konstruuje a podtrhuje. Ediční doslov Bohumil Svozil.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.

Výbor z prózy Karla Čapka napříč jeho povídkovou tvorbou (z každé povídkové knihy to nejlepší) s úvodem Jana Mukařovského.

Karel Hynek Mácha (1810 - 1936) předznamenal hned na počátku vývoje novočeské poezie její nejvyšší možnosti. Pro estetika a teoretika umění Jana Mukařovského (1891 - 1975) se Máchova tvorba stala příkladem poezie vůbec. Návraty k Máchovi byly pro Mukařovského vždy něčím zásadním, osvětlovaly nezastupitelnou hodnotu originálního tvůrčího činu. V pozůstalosti tohoto badatele byly později nalezeny dosud nepublikované máchovské příspěvky, vesměs příležitostné projevy pronesené v roce stého výročí Máchovy smrti. Jsou natolik zajímavé, že jsme se je rozhodli zveřejnit souborně v této edici.

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.

Kniha zahrnuje tři dosud nepublikované univerzitní přednášky Jana Mukařovského proslovené na Karlově univerzitě v letech 1936-1939. První z nich, stěžejní Sémiologie umění, představuje neautorizovaný zápis přednášky ze zimního semestru 1936/1937. Další dva texty - Estetika dramatu a filmu a Estetika architektury -, zjevně neukončené, Sémiologii umění doplňují. Studie obsažené v tomto souboru dokládají nejen ranou podobu sémiotického uměnovědného směřování Jana Mukařovského, ale také životnost jeho strukturalistického myšlení.