Jan Mukařovský Knihy

První ze dvou svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Studie dají k dispozici klasické práce vybrané z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy.

Druhý díl Studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných. Studie byly pečlivě vybrány z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy. Autentické znění je zajištěno srovnáním s rukopisy i všemi otisky. Na mnoha místech tak byly opraveny omyly předchozích souborů, což je registrováno v komentáři, který kromě toho v krátkých anotacích jednotlivé studie zařazuje do celkového kontextu Mukařovského názorového světa jeho vývoje.

Studie Vančurův vypravěč je pravděpodobně poslední dosud nevydanou prací Jana Mukařovského. Vznikla ve druhé polovině 40. let a patrně se měla stát základem jedné z kapitol monografie o Vladislavu Vančurovi, autorovi, ke kterému se Jan Mukařovský opakovaně vracel. Jednou z částí zmíněné monografie se měla stát stať věnovaná významové výstavbě Vančurových próz, uveřejněná už ve výboru Cestami poetiky a estetiky z roku 1971. Do stejného svazku, na jehož uspořádání ještě Mukařovský spolupracoval, měla původně vejít i nyní předkládaná analýza úlohy vypravěče ve Vančurových románech i kratších textech. Východiskem této analýzy je konstatování o výlučném postavení Vančurova vypravěče v textu; ve svém rozboru pak Mukařovský dokládá, jak autor nejrůznějšími způsoby a všech rovinách textu tuto výlučnost konstruuje a podtrhuje. Ediční doslov Bohumil Svozil.

Detektivní povídky končící vždy zajímavou pointou, ale ne vždy jsou vyřešené. Příkladem může být povídka Modrá chryzanténa. Zahradník Fulinis dostane od bláznivé Kláry vzácnou modrou chryzanténu, ale nemůže se dopátrat, kde ji našla. Pátrají spolu s knížetem a pořád se jim to nedaří. Nakonec ji najde růst u kolejí. Povídka Básník. Básník vidí, jak auto přejede starou babičku a ujede. Napíše o tom báseň a druhý den si nic nepamatuje. Společně s policejním inspektorem z té básně rozluští důležité informace.

Výbor z prózy Karla Čapka napříč jeho povídkovou tvorbou (z každé povídkové knihy to nejlepší) s úvodem Jana Mukařovského.

Karel Hynek Mácha (1810 - 1936) předznamenal hned na počátku vývoje novočeské poezie její nejvyšší možnosti. Pro estetika a teoretika umění Jana Mukařovského (1891 - 1975) se Máchova tvorba stala příkladem poezie vůbec. Návraty k Máchovi byly pro Mukařovského vždy něčím zásadním, osvětlovaly nezastupitelnou hodnotu originálního tvůrčího činu. V pozůstalosti tohoto badatele byly později nalezeny dosud nepublikované máchovské příspěvky, vesměs příležitostné projevy pronesené v roce stého výročí Máchovy smrti. Jsou natolik zajímavé, že jsme se je rozhodli zveřejnit souborně v této edici.

Soubor povídek z Podkarpatska, jejichž děj se odehrává v izolovaném prostředí židovské obce, kde lidé žijí po staletí neměnným způsobem uprostřed pověr a zaostalosti.

Kniha zahrnuje tři dosud nepublikované univerzitní přednášky Jana Mukařovského proslovené na Karlově univerzitě v letech 1936-1939. První z nich, stěžejní Sémiologie umění, představuje neautorizovaný zápis přednášky ze zimního semestru 1936/1937. Další dva texty - Estetika dramatu a filmu a Estetika architektury -, zjevně neukončené, Sémiologii umění doplňují. Studie obsažené v tomto souboru dokládají nejen ranou podobu sémiotického uměnovědného směřování Jana Mukařovského, ale také životnost jeho strukturalistického myšlení.

Základní, téměř 200 stránková estetická studie strukturalistická Máchův Máj z r. 1928 a 3 studie z let 1936 až 1938: Příspěvek k dnešní problematice bás. zjevu Máchova, Dílo K.H.M. jako torso a tajemství, Genetika smyslu v Máchově poesii. - Připojen soupis věd. prací Mukařovského do r.1948.

Výbor přináší práce, otištěné z rukopisů nebo z dřívějších časopiseckých publikací. Pocházejí z doby od konce dvacátých do závěru čtyřicátých let . Čtyři přednášky křižují sféry obecné estetiky a teorie umění, dalších sedm

Soubor zahrnuje nejpodstatnější stati a časopisecké i rukopisné studie věnované otázkám obecné estetiky a srovnávací teorie umění jednotlivým oborům a problémům umění i jednotlivým českým moderním umělcům. Kniha tvoří organický, vnitřně spojený názorový celek, o kterém autor říká, že je "výsledkem práce určované od etapy k etapě jednotným směřováním noetickým". Doslov Květoslava Chvatíka hodnotí Mukařovského dílo lingvistické i obecně estetické, jeho přínos k teorii a historii českého strukturalismu a jeho otevřený dynamický systém, s kterým přistupuje k současným problémům.

Dějiny starší české literatury od literatury staroslověnské v období velkomoravském do pobělohorské exulanstkéé literatury a ústní lidové slovesnosti té doby

Výbor studií z poetiky v novém a úplnějším uspořádání, jehož jádro tvoří zásadní studie z Kapitol z české poetiky.

Kniha vznikla z části autorových vysokoškolských přednášek po posluchače estetiky, bohemistiky a slovakistiky na filosofických fakultách v Praze a Bratislavě v meziválečném období. Ústřední osu přednášek tvoří literární otázky: estetika literatury, teorie literatury, poetická a stylistická problematika, verzologie a genologie. Nejde však o uzavřené tématické okruhy. Jejich společným jmenovatelem je znakové chápání literárních artefaktů, uměleckého díla jako struktury, podmíněnost literárního díla vývojem a zaměřenost na posluchače.

Druhý svazek Estetických přednášek Jana Mukařovského zahrnuje tři autorovy uměnovědné přednášky z třicátých let 20. století, které byly dosud otištěny pouze časopisecky. První z nich, raná univerzitní přednáška „Úvod do estetiky“ (1931-1932), dokládá, jak bezpečně Mukařovský nalézal svou vlastní cestu od podnětů ruského formalismu ke strukturnímu pojetí uměleckého díla. V přednášce „K sémantice lyriky“ (1931-1932) je usoustavněn pohled na lyriku jako básnický druh, v němž spolu s aktualizací jazykových prvků vystupuje do popředí důležitost rytmu a sémantiky. V přednášce „Estetika výtvarného umění. Malířství“ (1938-1939) Mukařovský shrnul a na příkladech malířských výtvorů představil (byť často jen ve stručném náznaku) svůj přístup k uměleckému dílu a k možnostem jeho rozboru. Nad malířským dílem vystoupilo ještě nápadněji, co pro něj znamenal pojem „význam“, co měl na mysli, když ve své estetické přednášce o malířství opakovaně tvrdil, že i téma je význam. Publikace vychází ze starších edic přednášek Jana Mukařovského, které připravili Miroslav Procházka, Ludmila Lantová a Karel Srp. Komentář „Několik poznámek k nevydaným přednáškám Jana Mukařovského“ napsal Karel Srp. Autorem doslovu k celé knize je Milan Jankovič.

Kniha zahrnuje dvě dosud nepublikované univerzitní přednášky významného českého literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (1891-1975). První z nich, Estetické studie z moderní české lyriky, proslovil v Praze v letním semestru 1928-1929. Mukařovský zde objasňuje a na příkladech z novodobé české poezie dokládá podstatné rysy lyrického básnictví. Druhou je torzo univerzitní přednášky Sociologie básnictví ze zimního semestru 1934-1935 (Praha, Bratislava). V opozici k tradiční literární historii Mukařovský zdůrazňuje potřebu zkoumat vedle vnějších souvislostí literárního dění též a především jeho zákonitosti vlastní, imanentní. Knihu edičně připravili M. Havránková a M. Jankovič, který je také autorem doslovu.