Josef Krása Knihy

Kniha vynikajícího německo-amerického historika umění Erwina Panofského obsahuje kromě autorova úvodu a epilogu sedm statí. V instruktivní Ikonografii a ikonologii (1939) nás Panofsky seznamuje s hlavními zásadami své převratné uměleckohistorické metody, tzv. ikonologie, která skrze výzkum ikonografických námětů uměleckých děl odhaluje jejich „vnitřní význam neboli obsah“, tj. zkoumá způsob, „jakým byly za různících se historických podmínek prostřednictvím specifických témat a pojmů vyjadřovány podstatné tendence lidského myšlení“. S ikonologickou metodou tu Panofsky dále pracuje ve studiích o ideovém tvůrci gotického slohu opatu Sugerovi (1946), o Tizianově Alegorii Moudrosti (1926, 1930) a o Poussinově obrazu Et in Arcadia ego (1936). V dalších pracích, které autor zařadil do tohoto svazku, se věnuje dějinám teorií lidských proporcí (1921), vztahu italské renesance ke gotickému slohu (1930: problematika stati, doplněné exkursem o manýrismu v architektuře, se dotýká i českého tzv. gotizujícího baroka) a Dürerovu poměru ke klasickému starověku (1921 až 1922). Významem Erwina Panofského ve vývoji moderního dějepisu umění a souvislosmi jeho podnětných metod s uměnovědou u nás se zabývá doslov Josefa Krásy. Kniha je doprovázena 104 černobílými fotografiemi.

Reprezentační publikace přináší studii o vzniku, postupném budování, úpravách a výtvarné výzdobě kaple kolem hrobu zemského patrona ve svatovítské katedrále a sérii zdařilých barevných fotografií z jejího interiéru. Studie sezabývá zejména úpravami za Karla IV., kdy kaple získává opukovou sochu sv. Václava, věžový relikviář, mřížku niky a nový náhrobek světce a kdy malířská dekorace má spirituální ráz, a úpravami za Vladislava Jagellonského, kdydekorace provedená Mistrem litoměřického oltáře je pojata v raně renesančním naturalismu. Z pozdějších období vývoje si všímá zejména druhé čtvrtiny 16. stol., kdy přibývá figurální svícen se sochou sv. Václava a deska seZavražděním sv. Václava, a 17. stol., kdy dochází ke zkreslující přemalbě Daniela Alexia z Květné.

V knize je 48 barevných a 167 černobílých vyobrazení.

Obsah: - hlediska dosavadního hodnocení středověké nástěnné malby na Slovensku - zapojení tvorby do širších geografickokulturních vazeb - aktivizující faktory uměleckého vývoje - hierarchie ikonografických systémů románských - specifikum ikonografie městského prostředí - nejčastější témata gotická a poměr jejich univerzálnosti k místní specifičnosti - charakter slohového vývoje románské malby - spišská skupina a její geneze - malby západogotiského směru - vrstva italských mistrů 3. čtvrtiny 14. století - první vlna furlanských putovních malířů - transformace a odnože furlanského základu - proces lokální syntézy - internacionální krásný sloh - období pozdní gotiky - zlidovělá skupina maleb liptovských - mapa Slovenska s vyznačením lokalit a s rozlišením slohového charakteru středověkých nástěnných maleb 249 černobílých a 38 barevných reprodukcí

Reprezentativní publikace o architektuře, sochařství, nástěnné a deskové malbě a knižním malířství českého pozdně gotického umění se soustřeďuje na dobu vlády Jagellonců. Prvořadý zájem věnuje stavbám a uměleckým dílům, jenž vznikala při královském dvoře, sídlech hlavních představitelů panské a patricijské vrstvy blízké dvoru. Výklad je doplněn mnoha reprodukcemi staveb a uměleckých děl.

Druhé vydání bohatě ilustrované publikace o rukopisech z doby Václava IV. bylo doplněno jak o výsledky posledních autorových výzkumů, tak i o nové pohledy na některé otázky dvorského václavského umění, jež do uměleckohistorické literatury přinesli zejména R. Chadraba a K. Stejskal. Rovněž byl rozšířen soupis literatury.

Kapitoly z českého dějepisu umění I a II. Předchůdci a zakladatelé. Dvacáté století je soubor dvou svazků, které se zaměřují na klíčové momenty a osobnosti českého umění ve 20. století. První svazek se věnuje předchůdcům moderního umění v českém kontextu, zkoumá vlivy a trendy, které formovaly uměleckou scénu v období před první světovou válkou. Druhý svazek se soustředí na zakladatele a významné postavy českého umění během 20. století, analyzuje jejich přínos a vliv na vývoj uměleckých směrů a institucí. Autoři se zabývají širokým spektrem uměleckých disciplín, včetně malířství, sochařství, architektury a designu, a reflektují historické, politické a sociální kontexty, které ovlivnily uměleckou produkci. Publikace poskytuje čtenářům komplexní pohled na české umění, jeho vývoj a transformace, a zároveň mapuje důležité mezníky a osobnosti, které přispěly k jeho utváření. Text je doplněn ilustracemi a příklady uměleckých děl, což usnadňuje porozumění zkoumaným tématům.