Dobrava Moldanová Knihy

Zasloužilá umělkyně Valja Stýblová (1922) patří k předním prozaikům naší současné literatury. Společné vydání novely Mne soudila noc a románu Skalpel, prosím je souborem, který představuje autorku jejími dvěma nejúspěšnějšími díly. První z nich, zabývající se problematikou umělého přerušení těhotenství, je napínavým příběhem s tragickým vyvrcholením (vychází nyní již po sedmé). Román Skalpel, prosím je lékařským románem v pravém slova smyslu – jeho hlavním hrdinou je významný neochirurg, hluboce oddaný medicíně. Valja Stýblová, která sama je lékařkou, vysokoškolskou profesorkou a přednostkou kliniky, se setkává denně s nejrůznějšími lidmi, poznává jejich osudy a má pro ně pochopení. Odtud pramení onen přitažlivý tón, charakteristický nejen pro obě prózy vydávané v tomto svazku, ale i pro všechny ostatní. K tomu přistupuje jedinečnost příběhů, autorčin fabulační talent a osvědčené vypravěčské umění, což vše získává knihám Valji Stýblové široký a zasloužený ohlas.

Slovník, který přístupnou formou poskytuje základní poučení o původu příjmení u nás.

Kniha Dobravy Moldanové Česká literatura v čase modernismu (1890-1968) představuje v chronologické posloupnosti klíčové momenty tohoto zlatého období české literatury, střídající se programy, osobnosti i významná díla. Ukazuje, jakým způsobem vedle sebe koexistovaly různé názorové proudy i poetiky, jak autoři navazovali na domácí tradici i přijímali impulsy, které k nám díky tradičně významné překladatelské aktivitě přicházely ze zahraničí. Všímá si osobností a proudů, které po léta zůstávaly ve stínu zájmu, jako literatura spojená s tématem československých legií či tvorba katolických autorů nebo autorů exilových, přibližuje literární dění ve čtyřicátých a zejména v padesátých letech, která zdaleka nebyla zásluhou zakázaných autorů jen dobou socialisticko realistické pouště. Závěr práce tvoří kapitoly, věnované literatuře 60. let 20. století, pro něž je charakteristická snaha vrátit české literatuře její mnohotvárnost.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005.

Sborník obsahuje historické povídky a ucelené výňatky z historických próz českých autorů. Výbor uspořádal Jan Petr Velkoborský. Doslov a medailónky spisovatelů napsala Dobrava Moldanová. Pro čtenáře od 9 let.

Román z prostředí Domažlicka vypráví o tragickém osudu rodiny chodských sedláků, jejichž neštěstí povstalo z křivé přísahy sedláka Záhoře, po níž Bůh křivopřísežníka ztrestá.

Planá růže, růžička šípková, Cesta ze zármutku, Dům radostí Tři novely, v nichž autorka zachycuje téma střetnutí člověka se smrtí a hledání způsobu, jak se s neštěstím vyrovnávat. V první próze líčí zrod lidové legendy jako útěchy v žalu nad zbytečně zmařeným životem, ve druhé hledá cestu ze samoty právě ovdovělý muž, který si neví rady se svou budoucností. Poslední příběh vypráví o milostném vztahu dvou tělesně postižených lidí.

Román s autobiografickými motivy je deníkem matky, jejíž syn připisuje do textu své poznámky a matčinu výpověď tak koriguje a doplňuje. Ve volné časovém sledu konfrontuje autorka život bezmála tří generací očima ženy, které záleží na budoucnosti jejich dětí. Kniha je psána s vypravěčským talentem.

Pod souhrnným názvem Lékárnická trilogie se ke čtenářům dostávají v jednom svazku tři oblíbené prózy spivoatelky Marie Kubátové: Lékárna U tří koček, Třikrát denně kapku rosy a Recept na štěstí. Autorka je napsala jako odezvu na své občanské povolání lékárnice, jemuž se po léta věnovala s velkým zájmem a odpovědností, právě tak jako své práci literární. A tak se na strákách této knihy rádi znovu setkáme s autorčinými sympatickými hrdiny – farmaceutkou Mindou a jejím partnerem, historikem Golemem – budeme sledovat jejich nevšední soukromé osudy, jejich pocity a zážitky, jejich srážky s malicherným prostředím, jejich snahy o prosazení nabyté odbornosti i vlastních názorů na práci a na život, peripetie jejich vzájemného vztahu. Jednu z hlavních rolí pak hraje v těchto hluboce lidských příbězích právě lékárna, v autorčině pojetí nikoliv neosobní instituce, ale živý organismus, jejž tvoří lidé, kteří větší část dne prožívají spolu ve vzájemné pracovní závislosti, podle týchž souřadnic a v rámci téže profesionální etiky.... celý text