Dobrava Moldanová Pořadí knih (chronologicky)

Kniha Dobravy Moldanové Česká literatura v čase modernismu (1890-1968) představuje v chronologické posloupnosti klíčové momenty tohoto zlatého období české literatury, střídající se programy, osobnosti i významná díla. Ukazuje, jakým způsobem vedle sebe koexistovaly různé názorové proudy i poetiky, jak autoři navazovali na domácí tradici i přijímali impulsy, které k nám díky tradičně významné překladatelské aktivitě přicházely ze zahraničí. Všímá si osobností a proudů, které po léta zůstávaly ve stínu zájmu, jako literatura spojená s tématem československých legií či tvorba katolických autorů nebo autorů exilových, přibližuje literární dění ve čtyřicátých a zejména v padesátých letech, která zdaleka nebyla zásluhou zakázaných autorů jen dobou socialisticko realistické pouště. Závěr práce tvoří kapitoly, věnované literatuře 60. let 20. století, pro něž je charakteristická snaha vrátit české literatuře její mnohotvárnost.

Jedenadvacet studií a úvah věnovaných moderní české literatuře vznikalo od roku 1984 až po současnost a bylo publikováno časopisecky či ve sbornících. Představují jeden z okruhů autorčina badatelského zájmu, soustředěný k autorům stojícím na okraji literárního kánonu, často zapomínaným nebo nedoceněným. V tomto smyslu jde o prvotiny či raná díla později uznávaných autorů, která, dobovou kritikou odmítaná, znamenala však průlom do soudobých poměrů a přispěla ke změně literární normy. Na okraji zájmu se ocitli ale i autoři, kteří vytvořili díla ve své době naopak ceněná, jež se však dnešním čtenářům ztratila z obzoru.

Kniha Na písčitých půdách. České spisovatelky na přelomu 19. a 20. století literární historičky Dobravy Moldanové se zabývá ženským psaním v období, kdy se měnila pozice píšících žen. Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19. století za prvořadý úkol hovořit svojí mateřštinou a podobně jako jejich kolegové vyjadřovat svůj osobní, tedy ženský pohled na svět. Tato proměna se odráží jak v jejich tvorbě, která souzní s modernistickými proudy fin de siecle, tak v jejich osobních postojích a aktivitách.Pozornost je věnována osobnostem jako Růžena Svobodová, Božena Viková-Kunětická, Růžena Jesenská, Jiří Sumín (Amálie Vrbová), Hana Kvapilová i autorkám mladším, Boženě Benešové a Anně Marii Tilschové. Autorka nevyděluje ženské psaní z proudu literatury a hledá styčné body i odlišnosti mezi ženským a mužským psaním. Proto se tu objevují i mužská jména: Vilém Mrštík, Čapek-Chod, Fráňa Šrámek a další.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005.

vysokoškolská skripta popisující období literárního modernismu v české literatuře v období 1890-1918

Psychologický román - náhodná manželova nevěra způsobí hluboký otřes v rodinném životě mladého páru.

Pod souhrnným názvem Lékárnická trilogie se ke čtenářům dostávají v jednom svazku tři oblíbené prózy spivoatelky Marie Kubátové: Lékárna U tří koček, Třikrát denně kapku rosy a Recept na štěstí. Autorka je napsala jako odezvu na své občanské povolání lékárnice, jemuž se po léta věnovala s velkým zájmem a odpovědností, právě tak jako své práci literární. A tak se na strákách této knihy rádi znovu setkáme s autorčinými sympatickými hrdiny – farmaceutkou Mindou a jejím partnerem, historikem Golemem – budeme sledovat jejich nevšední soukromé osudy, jejich pocity a zážitky, jejich srážky s malicherným prostředím, jejich snahy o prosazení nabyté odbornosti i vlastních názorů na práci a na život, peripetie jejich vzájemného vztahu. Jednu z hlavních rolí pak hraje v těchto hluboce lidských příbězích právě lékárna, v autorčině pojetí nikoliv neosobní instituce, ale živý organismus, jejž tvoří lidé, kteří větší část dne prožívají spolu ve vzájemné pracovní závislosti, podle týchž souřadnic a v rámci téže profesionální etiky.

Román z prostředí Domažlicka vypráví o tragickém osudu rodiny chodských sedláků, jejichž neštěstí povstalo z křivé přísahy sedláka Záhoře, po níž Bůh křivopřísežníka ztrestá.

Zasloužilá umělkyně Valja Stýblová (1922) patří k předním prozaikům naší současné literatury. Společné vydání novely Mne soudila noc a románu Skalpel, prosím je souborem, který představuje autorku jejími dvěma nejúspěšnějšími díly. První z nich, zabývající se problematikou umělého přerušení těhotenství, je napínavým příběhem s tragickým vyvrcholením (vychází nyní již po sedmé). Román Skalpel, prosím je lékařským románem v pravém slova smyslu – jeho hlavním hrdinou je významný neochirurg, hluboce oddaný medicíně. Valja Stýblová, která sama je lékařkou, vysokoškolskou profesorkou a přednostkou kliniky, se setkává denně s nejrůznějšími lidmi, poznává jejich osudy a má pro ně pochopení. Odtud pramení onen přitažlivý tón, charakteristický nejen pro obě prózy vydávané v tomto svazku, ale i pro všechny ostatní. K tomu přistupuje jedinečnost příběhů, autorčin fabulační talent a osvědčené vypravěčské umění, což vše získává knihám Valji Stýblové široký a zasloužený ohlas.

Planá růže, růžička šípková, Cesta ze zármutku, Dům radostí Tři novely, v nichž autorka zachycuje téma střetnutí člověka se smrtí a hledání způsobu, jak se s neštěstím vyrovnávat. V první próze líčí zrod lidové legendy jako útěchy v žalu nad zbytečně zmařeným životem, ve druhé hledá cestu ze samoty právě ovdovělý muž, který si neví rady se svou budoucností. Poslední příběh vypráví o milostném vztahu dvou tělesně postižených lidí.

Publikace je první z edice Spisy Václava Řezáče a obsahuje v sobě jednak románovou prvotinu Větrná setba a pak výběr jeho povídek z raného období. Ten je členěn do čtyř oddílů podle typu povídek. Doslov napsala Dobrava Moldanová.

Durychova "menší valdštejnská trilogie" vznikla na okraji jeho trilogie větší, rozsáhlého historického románu Bloudění. Rekviem dokresluje osud Albrechta z Valdštejna a jeho spiknutí třemi epizodickými příběhy z doby, kdy Albrechtův životní příběh byl již dovršen smrtí. Tři povídky jsou na jedno téma: na konflikt statečnosti a zbabělosti, věrnosti a zrady, velikosti skutečné a jen předstírané. Jednotlivé povídky vyšly roku 1927 (Kurýr) a 1928 (Budějovická louka a Valdice).

Dva psychologické romány, z nichž první vypráví o slabochovi a pokrytci, který se snaží lží, bezohledností a podvody získat společenské postavení a štěstí, druhý je příběhem člověka s podivuhodnou schopností probouzet v lidech utajené vášně a pudy.

Román, přeložený do čtyř jazyků a odměněný cenami, je jakýmsi deníkem matky, která zaznamenává první období života svého syna a do mateřského štěstí promítá vzpomínky na vlastní dětství a mládí, prožité v předválečných a válečných letech.

Slovník, který přístupnou formou poskytuje základní poučení o původu příjmení u nás.

Monografie podává obraz životních osudů a rozbor literárního díla české prozaičky, básnířky a dramatičky. Opírá se o dostupný materiál a doplňuje ho vzpomínkami lidí, kteří spisovatelku znali. Druhou část knihy vyplňují ukázky z prozaické a básnické tvorby B. Benešové, její korespondence s K.M. Čapkem Chodem, výběr z nejznámějších prací o B. Benešové a bibliografie jejího knižního díla.

Sborník obsahuje historické povídky a ucelené výňatky z historických próz českých autorů. Výbor uspořádal Jan Petr Velkoborský. Doslov a medailónky spisovatelů napsala Dobrava Moldanová. Pro čtenáře od 9 let.

Novelu Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová vytvořila v posledním tvůrčím období svého života, dokončila ji těsně před smrtí.