Věra Olivová

Věra Olivová se narodila v Praze 13. listopadu 1926 v rodině poštovního úředníka. Základní školní docházku a počátek studie na klasickém gymnáziu na Žižkově absolvovala ve svobodné atmosféře první republiky. V září 1945 se Věra Olivová zapsala na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obory dějepis a zeměpis a poslouchala i přednášky z dějin umění. V roce 1949 se provdalaza klasického filologa a historika pravěku PavlaOlivu. Vysokoškolskou kvalifikaci získala Věra Olivová složením druhé státní zkoušky z dějepisu a zeměpisu v prosinci 1949. Vbřeznu 1951 složila rigorózní zkoušky a dosáhla doktorátu filozofie - PhDr

Ještě během studia byla Věra Olivová od roku 1950 do září 1951 zaměstnána v Politickém archivu kanceláře prezidenta republiky. Zde přišla do kontaktu i se soukromým archivem prezidenta Edvarda Beneše. Přesto, že podle prezidentovy závěti z 25. února 1948 měl být archiv na 50 let uzavřen, byl systematicky perlustrován zvláštní skupinou státní bezpečnosti. V září nastoupila Věra Olivová nejprve jako asistentka, po roce jako odborná asistentka na katedru historie Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy v roce 1953 přešla na Katedru československých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zde se v roce 1962 habilitovala a v roce 1964 byla jmenována docentkou pro obor moderních československých dějin. Na katedře působila až do podzimu roku 1970.

V tomto zhruba dvacetiletém období své činnosti se Věra Olivová věnovala pedagogické práci, kterou spojovala i s intenzivní prací badatelskou. Zásadní význam pro její další vývoj pak mělo mnohaleté studium v archivu Ministerstva zahraničních věcí. V normalizačním procesu byla Věře Olivové zapovězena veškerá pedagogická činnost, bylo pozastaveno projednávání její profesury i jejího doktorátu věd.

Po dlouholetém onemocnění získala azyl na Katedře etnografie FF UK jak odborná síla na poloviční úvazek. Nové studium ji přivedlo k evropským kulturním dějinám, dalo jí vnitřní svobodu a naplnilo ji novým uspokojením z historického bádání, v němž měla příležitost využít své klasické vzdělání i své znalosti z děin umění. Po deseti letech vydala Věra Olivová v roce 1979 obsáhlou publikaci Lidé a hry, knihu o historické genezi sportu od nejstarších evropských civilizací do konce 19. století.

Novým politickým vývojem v Evropě i v Českslovensku koncem 80. let vstoupila však i Věra Olivová do nové etapy svého života. Již v roce 1990 vydala Věra Olivová prozatímní text učebnice pro základní školy. Již během roku 1990 se Věra Olivová vrátila i ke své nedokončené monografické práci o meziválečných vztazích Německa a Československa. Když však byla v dubnu 1991 zvolena předsedkyní Společnosti Edvarda Beneše, soustředilo se její úsilí na činnost této organizace.