Alan Sillitoe byl anglický spisovatel, jehož dílo se často vyznačovalo syrovou upřímností a zkoumáním života dělnické třídy. Jeho psaní se snažilo zachytit nespokojenost a touhu po změně, které rezonovaly v poválečné Británii. Sillitoeho styl byl přímý a pronikavý, často se zaměřoval na psychologii postav a jejich boj s omezeními společnosti. Jeho zobrazení obyčejných lidí a jejich snahy o důstojnost a smysl mu zajistilo významné místo v literatuře.
První román anglického prozaika, představitele mladé umělecké generace (pozdějšího autora u nás dobře známé novely Osamělost přespolního běžce). Román, který na sebe upozornil svým výstižným symbolickým titulem. Kniha, která realisticky líčí život většiny mladých dělníků v dnešní Anglii, život, který o nic neusiluje, odvíjí se jen v sobotu večer a v neděli ráno na pitkách a tancovačkách.
Podle nejrozsáhlejší novely nazvaný výbor z próz anglického proletářského spisovatele. Jejich hrdiny, říká autor doslovu, poutá pokrevenství nádherných darebáků, uličníků k pohledání, čertových kvítek, kteří všichni mají tu větší, tu menší sklony k chuligánství, všichni jsouna štíru se zákony a nic jim není svaté.
V podstatě autobiografický román u nás známého autora zejména zfilmované novely Osamělost přespolního běžce. Je to příběh chlapce z proletářské rodiny, který po tvrdém dětství nastoupí dráhu dělníka, odejde později jako britský voják do Malajska a vrací se do Anglie duševně uzrálý a zkušenostmi vyzbrojený s vědomím, že má nyní v ruce klíč ke dveřím života a že „stačí, když pak jen napne příslušné svaly a ty dveře otevře“. Doslov napsal Josef Škvorecký.