Jan Konůpek Knihy

Publikace se zabývá specifikami architektury na území dnešního Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje od poloviny 19. století až po konec druhé světové války, tedy v období, kdy tato část česko-německého pohraničí byla osídlena českými Němci a tvořili zde německy hovořící architekti. Toto území bylo vnímáno jako specifické nejen k jazykově českým oblastem, vůči kterým se primárně vymezovalo, ale i k ostatním regionům českých zemí, v nichž převažovalo německy hovořící obyvatelstvo. Kniha tak sleduje, nakolik se tato specifika odrazila v místní architektonické tvorbě a zda lze skutečně mluvit o svébytném architektonickém projevu. A pokud ano, v čem jeho specifika spočívají a jak vznikla? Jsou skutečně odrazem „národního ducha“ zdejších obyvatel, či takto mají „pouze“ působit? S trochou nadsázky lze danou problematiku shrnout do badatelské otázky po specifikách architektury „českých Němců“ v „německých Čechách“. Cílem práce bylo rovněž připomenout dílo místních německy mluvících architektů a stavitelů, jejichž tvorba byla po léta neprávem přehlížena, přesto, že dosud formuje podobu většiny měst pohraničních regionů.

Mabinogi je osm keltských pověstí přeložených z waleštiny, byly zapsány v rukopise ze 14.stol., tzv. Červené knize hergestské (i když jejich jazyková podoba naznačuje mnohem starší původ) a jsou pro keltské národy tím, coje pro seveřany Edda nebo Kalevala, či pro Anglosasy Beowulf - případně pro nás Staré pověsti české s tím rozdílem, že se v nich básnivost keltské imaginace liší ode všeho, co je známo z jiných kulturních oblastí.

Divous, Kňučák, Dráp, Veveřice. Zvláštní jména? To proto, že jsme se ocitli v mladší době kamenné, v příběhu z pravěku, který nám vypráví o statečném a čestném Havranpírkovi a o jeho odvážných činech, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou, co je žluté kouzlo i jak se z Havranpírka stal muž Bystrý havran.

Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…

Mýty o ledové době a prvním člověku Druhá, volně navazující část, díla - Den lange rejse (1908-1922, Dlouhá cesta), vrcholné autorovo dílo, šestidílný románový cyklus, ve kterém Jensen popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století a vyjádřil v něm svůj názor, že nordická rasa, jako nejdokonalejší část lidstva, je kolébkou evropské kultury. Zároveň v něm popsal svou tezi vycházející ze sociálního darwinismu, že vývoj lidstva se odehrává v boji s přírodou. Cyklus se skládá z těchto částí (seřazeno chronologicky podle doby děje, nikoliv podle doby vzniku)

O lidech severu - pohanech, přírodních lidech, o jejich zvycích, životě, zejména vítání jara.. A pak děs - změna klimatu je vyhání na jih. Hledají, kde se usadit, a setkávají se a bojují s Římskou říší.

O lidech severu - pohanech, přírodních lidech, o jejich zvycích, životě, zejména vítání jara.. A pak děs - změna klimatu je vyhání na jih. Hledají, kde se usadit, a setkávají se a bojují s Římskou říší.

Životopisný román nejslavnějšího světového dramatika, od mládí po nejslavnější tvorbu a epilog života.

Autor v 6.dílném cyklu popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století a vyjádřil v něm svůj názor, že nordická rasa, jako nejdokonalejší část lidstva, je kolébkou evropské kultury. Zároveň v něm popsal svou tezi vycházející ze sociálního darwinismu, že vývoj lidstva seodehrává v boji s přírodou. První část cyklu s podtitulem Člověk před dobou ledovou se odehrává v mytické době poblíž obrovské sopky a líčí vynález ohně.

Strhující románový příběh zachycuje korespondenci Jana Konůpka a Marie Dadákové z let 1915 a 1916, autentický dokument z období 1. světové války, který přináší historicky cenné informace o společenském, kulturním a politickém životě. Dílo se vyznačuje literární kvalitou a kultivovaností jazyka, což je v současnosti vzácné. Jan Konůpek, známý symbolista a zakladatel českého literárního a výtvarného sdružení Sursum, odpověděl v červnu 1915 na inzerát Marie Dadákové, která hledala „muže vysoké kultury ducha, milujícího přírodu a umění“. Následovalo téměř rok a půl každodenní korespondence, jejíž podstatou je milostný vztah, avšak obsahuje také názory na literaturu, výtvarné umění, divadlo, filmy a komentáře k politickým událostem v zemi, jež byla ve válce. Tímto způsobem se soukromá korespondence proměňuje v veřejnou, společensko-kritickou diskusi. Jan Konůpek, ač měl bohaté zkušenosti ve výtvarném umění a byl účastníkem významných událostí, nebyl v té době ještě široce známý. Marie Dadáková, vzdělaná a emancipovaná mladá žena, byla dcerou redaktora časopisu Hospodář. Jejich korespondence vyjadřuje radost ze vzájemného porozumění a shody v zájmech. Přestali si psát v polovině roku 1916, kdy Jan požádal o Mariinu ruku a následně se vzali.

Kniha Okolím města Luny se snaží neotřelými prostředky dokázat duchovní vzácnost krajiny Českého středohoří, krajiny pravěké, keltské, lučanské, a chce odhalit stopy, které v nich dávní i současní lidé zanechali. Archeologie tu postupně odkrývá stopy dávné posvátnosti, historie jasněji hovoří o dějinných i duchovních událostech, které jsou trvalou součástí krásné krajiny. V půvabné krajině také žili a pracovali významní básníci a malíři, kteří svou tvorbou okolí města luny poznamenali. Čtenář v knize nalezne i zvláštní pověsti, které vznikly jen pro tuto knihu. Nedílnou součástí knihy jsou téměř neznámé ilustrace Jana Konůpka k Bibli kralické. To vše na základě jeho několika duchovních zážitků, které chce kniha přenést na čtenáře: ...bylo to na pokraji Českého středohoří. Andělé poletovali v bledém podzimním slunci a mnohé zjevy jasných démonů, které jsem vymyslil za všechna léta svého snění, mne cestou provázely…

Labyrint světa a ráj srdce je nejproslulejší české dílo Komenského a vůbec nejpopulárnější spis naší starší české literatury. Labyrint byl sice dokončen roku 1623, ale ke svému dnešnímu tvaru a znění dozrával delší dobu a v ní také měnil svou koncepci a podobu. V Labyrintu se Komenský uchýlil k alegorii a k symbolickému vyjadřování idejí, takže líčené děje, předměty a osoby mívají vedle vlastního významu ještě smysl jiný, přenesený, z hlediska Komenského hlubší a pravý. * Kniha Labyrint světa a ráj srdce Jana Amose Komenského v moderní češtině. * Jedná se o významné křesťanské dílo, které nás přivádí zpět ke kořenům české reformace. * Jak poutník hledající smysl života projde všechna zákoutí světa, aby nakonec zklamán světem nalezl v pokoji svého srdce Spasitele Pána Ježíše Krista. Autorem předmluvy je Mgr. Robert Hart, kazatel a historik Autorem doslovu je PhDr. František Hýbl, emeritní ředitel Muzea Komenského v Přerově, komeniolog, pedagog a dějepisec.