František Hudeček Knihy

Román líčí útěk z koncentračního tábora politického vězně George Heislera. Spolu s ním utíká ještě dalších šest vězňů. Pro uprchlíky je připraveno sedm křížů. Šest vězňů nacisté chytnou a jsou pověšeni na platany seřezané do tvaru kříže. Georgovi se podaří uprchnout a dostává se přes hranice. Sedmý kříž zůstane prázdný a stane se pro vězně jakýmsi symbolem odhodlání k odporu proti fašismu a solidarity, kterou nemůže potlačit žádný teror. Autorka v tomto románu líčí i život v německých vesnicích a městech. George se dostane do městečka, kde vpadne celý vyčerpaný do domu lékaře. Ten, ač tuší, že jde o uprchlíka a že by mohl z toho mít velké problémy, Georgeho ošetří a pomůže mu...

Kniha se odehrává roku 1876 a autor nám v ní prostřednictvím dobrodružného kriminálního románu představuje zajímavým způsobem Dunaj prakticky od pramene v Německu až po jeho ústí do Černého moře. Hlavním hrdinou vypravování je statečný bulharský vlastenec Sergej Ladko, který se v přestrojení za prostého rybáře vrací lodí po řece do vlasti, kde se má postavit do čela připravovaného národního povstání proti Turkům. Omylem je však pokládán za vůdce zločinecké bandy podloudníků Ivana Strigu, kterého se snaží polapit rakouský policejní komisář Karol Dragoš. Sergej Ladko je dokonce i zatčen, nakonec je ovšem pravý zločinec i díky Ladkově přispění zneškodněn.

Obě prózy patří k nejvýznamějším a nejcharakteris­tičtějším autorovým romanetům. Děj prvního romaneta je soustředěn kolem barokního obrazu umírajícího světce v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve druhém romanetu jsou v napínavém ději zobrazeny smělé perspektivy, které přináší moderní věda.

Zázračná Madona, Svatý Xaverius a Newtonův mozek - ta nejlepší romaneta z díla Jakuba Arbesa.

Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů.

Na odlehlém místě, kdesi v Kalifornii existuje lékařský ústav, v němž doktor Zorn za pomoci nejmodernějších prostředků biochemie léčí lidskou zrůdnost. Sem se přijíždí léčit největší komik amerického filmu Tonio Presto. Proč? Je nespokojen, že za své postavení a velké bohatství vděčí svému trpasličímu vzrůstu a znetvořené tváři. Nemůže se smířit s myšlenkou, že bude muset neustále představovat tragikomického šaška, jak mu to předpisují jeho zaměstnavatelé. Celou svou bytostí touží stát se normálním člověkem a tvořit svobodně, podle vnitřního přesvědčení a osobního poznání života. Doktor Zorn Presta skutečně vyléčí. Presto se stává normálním člověkem, který sice našel svou tvář, ale ztrácí tím angažmá u filmové společnosti, neboť se stal jedním z mnoha a nikdo jej nepoznává. A teprve teď vidí Presto vlčí zákony své svobodné země. Než se mu podaří dostat se znovu k možnostem širokého uplatnění svého uměleckého talentu, musí se utkat se svými někdejšími přáteli o holou existenci. V tomto boji se však kolem něho vytváří kruh blízkých spolupracovníků, kteří ho nenechají padnout v nerovném zápase, a tak se Prestovo dílo stává dílem všech prostých lidí.

Výbor, vydávaný k básníkovým pětašedesátinám, je pořízen ze sbírek Panychida, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, Povstání z mrtvých, Město světla, Polní kvítí, Jeden život.