Sylvia Plathová (nepřechýleně Sylvia Plath) byla americká spisovatelka, autorka románů a krátkých povídek, básnířka a esejistka. Nejznámější je jako básnířka, ale známá je také pro své poloautobiografické dílo The Bell Jar (v češtině Pod skleněným zvonem) popisující její zápas s klinickou depresí, zmatkem v sobě a celoživotní neschopností vyrovnat se se smrtí otce, která ji velmi zasáhla. Jí a Anne Sextonové je připisován vzestup zpovědní poezie, se kterou přišli Robert Lowell a W. D. Snodgrass.
Překladatel autorčina světoznámého románu Pod skleněným zvonem (česky 1996) a její velký obdivovatel se rozhodl změřit své překladatelské síly s Janem Zábranou v její básnické tvorbě. Už několik let pracoval na výboru z básní jejích a jejího bývalého muže Teda Hughese a celá kniha měla být koncipována jako rozhovor mezi oběma svébytnými básníky. Majitelé práv však s tímto experimentem nesouhlasili, a tak vznikla kniha jiná, jen jedna strana rozhovoru, monolog bez odpovědí: vybrané básně Sylvie Plathové, s tím, že je umocní a doplní anglický originál.
Soubor tří kratších dětských příběhů. Obdivovatele Plathové jistě překvapí nečekaná hravost a rozmarná potrhlost textů. Prozaický příběh Kuchyň paní Třešinkové napsala Plathová v roce 1958 pro dětský časopis, publikován byl ale poprvé až v roce 2001, tedy 38 let po autorčině dobrovolné smrti. Vypráví se v něm o kuchyňských přístrojích, jež jsou přesvědčeny, že dokážou lépe plnit úkoly svěřené jejich kolegům v kuchyni, a způsobí tím naprostý chaos. Ve veršované Knížce o postelích, poprvé vydané v roce 1976, sestavila Plathová úžasnou kolekci všemožných postelí s překvapivými, báječnými schopnostmi – dovedou kupříkladu cestovat pod vodou, plachtit vzduchem, spát pod sněhem, poskakovat či malovat. Třetí příběh o Tomášovi a jeho vytouženém hořčicově žlutém obleku pro všechny příležitosti má název Oblek, kterému nic nevadilo.
Výběr z deníků originální americké básnířky zahrnuje období let 1950–1962. Deníky, které si autorka vedla až do své tragické smrti, vyjadřují její touhu po celistvosti života a umění, vystihují zmatky její přecitlivělé duše a hlavně byly také podkladem pro její tvorbu. Snaží se v nich o maximálně upřímný pohled na sebe samu, jejich stránky svědčí o střídání složitých období sebeničení a regenerace. Výbor zachycuje hlavně pasáže, které nějakým způsobem souvisejí s jejím dílem, záznamy jsou minimálně komentovány.
Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové, vydaná v roce 1965, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. Její kultovní status podtrhuje tragický příběh autorky, mladé a nadějné básnířky, která po rozvodu a celoživotních úzkostech spáchala sebevraždu. Texty z její pozůstalosti vydal její manžel, básník Ted Hughes, a ukázalo se, že sbírka je jejím opus magnum. Výsadní postavení Plathové v moderní literatuře je dáno nejen tragédií jejího života, ale především silou její poezie. Plathová je nesmírně sensitivní autorkou, která přetavuje vnější podněty do bolestného a jedinečného výrazu, reflektovaného s drsnou ironií. V českém kontextu se k věhlasu její poezie přispělo překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala fascinující téma. Na překladu sbírky pracoval téměř dvacet let a poznamenal, že „žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová“. Překlad považoval za náročný proces, připomínající spíše rvačku než běžný překlad, a vyjádřil obavy, zda ho vůbec přežije.
Legendární román z roku 1963 je autobiografické dílo o psychiatrické léčbě a návratu do normálního života. Smutný a tragický příběh je napsaný stručným, věcným, sebeironickým až cynickým stylem.
Tri príbehy plné energie, vzrušenia a fantázie napísala ikona anglickej literatúry Sylvia Plathová pre svoje deti. Radosť z tvorenia, vrúcnosť, talent a vtip sa preniesli aj do rozprávok, a tak sa Čarovný oblek Maxa Nixa, Kuchyňa pani Čerešničkovej a Báseň o posteliach stali nezabudnuteľným zdrojom potešenia pre veľkých i malých čitateľov.
Sylvia Plath (1932-1963) was one of the writers who defined the course of
twentieth-century poetry. Her vivid, daring and complex poetry continues to
captivate new generations of readers and writers. In the Letters, we discover
the art of Plath's correspondence, most of which has never before been
published and is here presented unabridged, without revision, so that she
speaks directly in her own words. Refreshingly candid and offering intimate
details of her personal life, Plath is playful, too, entertaining a wide range
of addressees, including family, friends and professional contacts, with
inimitable wit and verve. The letters document Plath's extraordinary literary
development: the genesis of many poems, short and long fiction, and
journalism. Her endeavour to publish in a variety of genres had mixed
receptions, but she was never dissuaded. Through acceptance of her work, and
rejection, Plath strove to stay true to her creative vision. Well-read and
curious, she offers a fascinating commentary on contemporary culture. Leading
Plath scholars Peter K. Steinberg and Karen V. Kukil, editor of The Journals
of Sylvia Plath 1950-1962, provide comprehensive footnotes and an extensive
index informed by their meticulous research. Alongside a selection of
photographs and Plath's own line-drawings, the editors masterfully
contextualise what the pages disclose. This selection of early correspondence
marks the key moments of Plath's adolescence, including childhood hobbies and
high school boyfriends; her successful but turbulent undergraduate years at
Smith College; the move to England and Cambridge University; and her meeting
and marrying Ted Hughes, including a trove of unseen letters post-honeymoon,
revealing their extraordinary creative partnership.
The collection showcases the powerful and poignant verse of a Pulitzer Prize-winning poet, known for her intense emotional depth and artistic brilliance. Through brutally honest self-exploration, the poems—such as "Lady Lazarus" and "Daddy"—reflect personal tragedy while resonating with universal themes. Plath's work continues to shape contemporary poetry, leaving a lasting impact with its raw intensity and vivid imagery.
Sylvia Plath's letters, primarily to her mother, span from her time at Smith College in the early 1950s to her suicide in 1963. They reveal her ability for both domestic joy and literary fulfillment, while also hinting at her profound despair.
