Sylvia Plathová (nepřechýleně Sylvia Plath) byla americká spisovatelka, autorka románů a krátkých povídek, básnířka a esejistka. Nejznámější je jako básnířka, ale známá je také pro své poloautobiografické dílo The Bell Jar (v češtině Pod skleněným zvonem) popisující její zápas s klinickou depresí, zmatkem v sobě a celoživotní neschopností vyrovnat se se smrtí otce, která ji velmi zasáhla. Jí a Anne Sextonové je připisován vzestup zpovědní poezie, se kterou přišli Robert Lowell a W. D. Snodgrass.
Tri príbehy plné energie, vzrušenia a fantázie napísala ikona anglickej literatúry Sylvia Plathová pre svoje deti. Radosť z tvorenia, vrúcnosť, talent a vtip sa preniesli aj do rozprávok, a tak sa Čarovný oblek Maxa Nixa, Kuchyňa pani Čerešničkovej a Báseň o posteliach stali nezabudnuteľným zdrojom potešenia pre veľkých i malých čitateľov.
Soubor tří kratších dětských příběhů. Obdivovatele Plathové jistě překvapí nečekaná hravost a rozmarná potrhlost textů. Prozaický příběh Kuchyň paní Třešinkové napsala Plathová v roce 1958 pro dětský časopis, publikován byl ale poprvé až v roce 2001, tedy 38 let po autorčině dobrovolné smrti. Vypráví se v něm o kuchyňských přístrojích, jež jsou přesvědčeny, že dokážou lépe plnit úkoly svěřené jejich kolegům v kuchyni, a způsobí tím naprostý chaos. Ve veršované Knížce o postelích, poprvé vydané v roce 1976, sestavila Plathová úžasnou kolekci všemožných postelí s překvapivými, báječnými schopnostmi – dovedou kupříkladu cestovat pod vodou, plachtit vzduchem, spát pod sněhem, poskakovat či malovat. Třetí příběh o Tomášovi a jeho vytouženém hořčicově žlutém obleku pro všechny příležitosti má název Oblek, kterému nic nevadilo.
Překladatel autorčina světoznámého románu Pod skleněným zvonem (česky 1996) a její velký obdivovatel se rozhodl změřit své překladatelské síly s Janem Zábranou v její básnické tvorbě. Už několik let pracoval na výboru z básní jejích a jejího bývalého muže Teda Hughese a celá kniha měla být koncipována jako rozhovor mezi oběma svébytnými básníky. Majitelé práv však s tímto experimentem nesouhlasili, a tak vznikla kniha jiná, jen jedna strana rozhovoru, monolog bez odpovědí: vybrané básně Sylvie Plathové, s tím, že je umocní a doplní anglický originál.
Výběr z deníků originální americké básnířky zahrnuje období let 1950–1962. Deníky, které si autorka vedla až do své tragické smrti, vyjadřují její touhu po celistvosti života a umění, vystihují zmatky její přecitlivělé duše a hlavně byly také podkladem pro její tvorbu. Snaží se v nich o maximálně upřímný pohled na sebe samu, jejich stránky svědčí o střídání složitých období sebeničení a regenerace. Výbor zachycuje hlavně pasáže, které nějakým způsobem souvisejí s jejím dílem, záznamy jsou minimálně komentovány.
Legendární román z roku 1963 je autobiografické dílo o psychiatrické léčbě a návratu do normálního života. Smutný a tragický příběh je napsaný stručným, věcným, sebeironickým až cynickým stylem.
Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové, vydaná v roce 1965, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. Její kultovní status podtrhuje tragický příběh autorky, mladé a nadějné básnířky, která po rozvodu a celoživotních úzkostech spáchala sebevraždu. Texty z její pozůstalosti vydal její manžel, básník Ted Hughes, a ukázalo se, že sbírka je jejím opus magnum. Výsadní postavení Plathové v moderní literatuře je dáno nejen tragédií jejího života, ale především silou její poezie. Plathová je nesmírně sensitivní autorkou, která přetavuje vnější podněty do bolestného a jedinečného výrazu, reflektovaného s drsnou ironií. V českém kontextu se k věhlasu její poezie přispělo překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala fascinující téma. Na překladu sbírky pracoval téměř dvacet let a poznamenal, že „žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová“. Překlad považoval za náročný proces, připomínající spíše rvačku než běžný překlad, a vyjádřil obavy, zda ho vůbec přežije.