Krevní pouta. Kniha šestá, Krevní banka

Napsat Dluh krve jsem nikdy neměla v úmyslu. Co se mě týkalo, příběh, který jsem vyprávěla, skončil Spojením krve - to byl závěr, k němuž jsem směřovala od samého počátku. A pak, po nějaké době, jsem si uvědomila, že bych měla říct ještě něco víc, že bych chtěla prozkoumat Vickiin nový život a to, jak se změnil její svět. Jeden velký rozdíl spočíval v tom, že Henry se usadil ve Vancouveru a tak Vicki s Mikem museli přijet za ním. Z této změny vyplývalo, že už neměli žádného vnitřního spojence - vancouverské policejní oddělení mohlo Mikovi dlužit nanejvýš nějakou laskavost, ale nic víc. V případě potíží v tom budou sami. Uznávám, že většinu potíží způsobují oni sami, ale chápete, co tím myslím. Protože Krevní pouta byla stejnou měrou o vztazích mezi třemi hlavními protagonisty jako o metafyzických záhadách, a protože v Dluhu krve jsem ony vztahy jednou provždy vyřešila, žádné další knížky o Vicki Nelsonové už nebudou. O těchto lidech jsem už řekla vše, co jsem chtěla. Tak. A hotovo. Tedy s výjimkou sbírky povídek, kterým říkáme Krevní banka. Opět zde vystupují soukromá detektiv Vicky Nelsonová, detektiv Celluci a hlavně upír a levoboček anglického krále Henryho VIII. – Henry Fitzroy. Kniha je bonusem pro všechny fanoušky této upírské ságy, doplňujícím vyprávěním k již vydaným knihám. Povídky se týkají nejen nástrah důvěrných vztahůl lidí s úpíry, ale především dobrodružným líčením jejich společného boje s temnými přízraky, démony a nemrtvými. Neboť i upíři mohou stát na straně světla a spravedlnosti.