Stařec, který četl milostné romány

Luis Sepúlveda napsal svou známou novelu po sedmiměsíčním pobytu u indiánského kmene Šuarů. Děj se odehrává v amazonské oblasti Ekvádoru, konkrétně v zapadlé vesnici El Idilio, kam dvakrát ročně přijíždí ambulantní zubař, aby pomohl vesničanům s bolestmi zubů. Mezi jeho přáteli je starý muž Antonio José Bolívar, který si užívá milostné romány, jež mu zubař přiváží. Antonio odešel do džungle se svou ženou, která však tragicky zahynula. Zpočátku ji vinil z její smrti, ale postupně si džungli začíná vážit a vidí ji jako nádhernou bytost, zatímco si uvědomuje devastaci, kterou do ní přináší civilizace. Žije poklidným životem, dokud se neobjeví problém s ocelotí samicí, která ohrožuje vesnici, a je povolán, aby situaci vyřešil. Kniha přináší nový pohled na prales, který není ani idylický, ani hrůzný, ale je vylíčen jako živá bytost, rovnocenná člověku. Sepúlveda zdůrazňuje vzájemnou závislost člověka a přírody; člověk by měl být pokorný a přijmout její zákony, aby se vyhnul nebezpečí, že ho prales pohltí.