Přednáška Vůle lidu obsahuje pronikavý, hluboký pohled na Churchillovu celoživotní oddanost parlamentní demokracii. Churchill byl poprvé zvolen do parlamentu v pětadvaceti letech a v Dolní sněmovně zasedal ještě čtyřiašedesát let poté. Zdaleka nejdelší část života – pracovních dní a nocí – strávil uprostřed prudkých debat ve službách lidu, za jehož nástroj parlament považoval. Na všech úsecích celé své životní dráhy se Churchill ze všech sil snažil zajistit, aby činnost parlamentu byla účinná a nebyla podvracena ani politikou soupeřících stran, ani zvolenými poslanci, kteří se jí snažili manipulovat. Jeho vírou v parlamentní demokracii vůbec neotřásla dokonce ani porážka Konzervativní strany ve všeobecných volbách roku 1945, která ukončila období, kdy stál v čele válečného kabinetu. „Je to vůle lidu,“ prohlásil a svá slova mínil vážně. Churchill se Dolní sněmovně svěřil se svými úvahami týkajícími se významu druhé světové války jakožto prostředku k obnově demokracie: „Za všemi poctami vzdávanými demokracii se vždy skrývá malý člověk, jenž vstupuje do malé budky a malou tužkou udělá malý křížek na malém kousku papíru. Svrchovaný význam této skutečnosti nemohou snížit žádné řečnické výkony ani sáhodlouhé debaty.“ „Přijímáme v nejplnějším smyslu slova stálou a vytrvalou vůli lidu. Celá ta myšlenka nějaké skupiny supermanů a superplánovačů…, kteří mají bez jakýchkoli zábran a oprav přimět lidové masy, aby dělaly, co oni pro ně považují za dobré, je narušením demokracie.“ Winston S. Churchill v Dolní sněmovně 11. listopadu 1947