Zátiší s udidlem

Eseje polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–⁠1998) nazvané Zátiší s udidlem (polsky 1993) volně navazují na knihu Barbar v zahradě (polsky 1962, česky Opus, 2010), autor však zaměřuje svou pozornost z jihu Evropy na sever, do Nizozemí. Herbert v nich prostřednictvím několika delších textů, nazvaných skicami, a několika kratších textů, kterým říká apokryfy, na různých příkladech ze života a umění Holanďanů 17. století předkládá čtenáři esenci holandského malířství a jeho kulturního a historického zázemí. V pozadí i z vědeckého hlediska brilantních studií se však čtenář překvapivě dobírá zásadních úvah o umění, vědě, životě umělce, o šílenství a bizarnostech vnějškově spořádaného světa měšťanské a kupecké země. Odváží-li se vstoupit ještě hlouběji, bude čtenář konfrontován s nečekaně osobním odhalením básníkova nitra plného démonů. Někde na zdánlivě protikladném pomezí precizní vzdělanosti a požitkářského běsnění vnikaly Herbertovy objevné eseje o holandských malířích.