Zbigniew Herbert Knihy

Eseje polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–⁠1998) nazvané Zátiší s udidlem (polsky 1993) volně navazují na knihu Barbar v zahradě (polsky 1962, česky Opus, 2010), autor však zaměřuje svou pozornost z jihu Evropy na sever, do Nizozemí. Herbert v nich prostřednictvím několika delších textů, nazvaných skicami, a několika kratších textů, kterým říká apokryfy, na různých příkladech ze života a umění Holanďanů 17. století předkládá čtenáři esenci holandského malířství a jeho kulturního a historického zázemí. V pozadí i z vědeckého hlediska brilantních studií se však čtenář překvapivě dobírá zásadních úvah o umění, vědě, životě umělce, o šílenství a bizarnostech vnějškově spořádaného světa měšťanské a kupecké země. Odváží-li se vstoupit ještě hlouběji, bude čtenář konfrontován s nečekaně osobním odhalením básníkova nitra plného démonů. Někde na zdánlivě protikladném pomezí precizní vzdělanosti a požitkářského běsnění vnikaly Herbertovy objevné eseje o holandských malířích.

Labyrint u moře (2000), třetí kniha esejů polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–1998), se po výpravě k prvním dokladům evropského malířství v jeskyni Lascaux a za italskou renesancí v knize Barbar v zahradě (1962, česky 2010) a za nizozemským barokním malířstvím v knize Zátiší s udidlem (1993, česky 2012) vydává k samým kořenům evropského umění a vzdělanosti, na ostrovní i pevninské Řecko, do Itálie tajemných Etrusků a až na sám konec Římské říše, do Británie.

Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek. Herbertova nezaměnitelná poetika, opřená o klasické vzdělání i výtvarnou citlivost, je dnes už dědictvím 20. století, stále však inspiruje svým nesmlouvavým postojem, nedůvěrou k myriádám obrazů nebo zacházením s emblematickou maskou-postavou pana Cogito.V českých překladech se básnické dílo Zbigniewa Herberta objevilo poprvé už na konci padesátých let především díky Vlastě Dvořáčkové, básníku Miroslavu Holubovi, který se s Herbertem osobně znal, nebo Miroslavu Červenkovi. Naopak eseje se dočkaly vydání až mnohem později. Nový výbor je také osobním pohledem Josefa Mlejnka na Herbertovo dílo – některé básně již česky vyšly a nyní jsou publikovány v novém překladu.

Výbor z veršů polského básníka, jenž v nich – vysvětluje autor informativního doslovu – „metaforické bohatství podřizuje přímému, maximálně jasnému a sevřenému, takřka filosofickému odvíjení myšlenky analyzující a integrující“.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.

Zbigniew Herbert (1924–⁠1998) nepochybně patří mezi velká jména polské poezie druhé poloviny dvacátého století. Dnes, kdy se dílo jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů moderní polské poezie už uzavřelo, přichází Vlasta Dvořáková s rozsáhlým bilančním výborem z básníkovy tvorby. Vedle veršů dávno nedostupných předchozích českých vydání v tomto svazku najdeme také dosud nepublikované básně z pozdějších autorových sbírek až po Epilog bouře z roku 1998. Herbertova maximálně sdělná poezie mravního apelu v nich neúhybně spěje k moudrosti stáří.

Svazek reflexivní a meditativní poezie je složen ze dvou Herbertových sbírek: Pan Cogito (1974) a Zpráva z obleženého města (1983). Autor je básníkem, který do svého díla dokáže promítnout ostré kontrasty mezi západní a východní evropskou civilizací. Tento prostor je definován především rozvojem lidské individuality na jedné straně a šedí a uniformitou na straně druhé. Především je však básník velkým humanistou, který se kriticky vyrovnává s celým současným světem.

Barbar v zahradě je sbírka esejů, které představují jakýsi „cestovní deník“ básníka putujícího po místech a textech středomořské Evropy, především jižní Francie a Itálie.