Živé striebro

Více o knize

Jednou večer matka poprosí syna, aby jí sklepal teploměr. Skleněná trubička se mu vysmekne z ruky a rozbije se. Mezi střepy se mihnou drobné stříbrné kuličky, které se dotykem spojují ve větší. To je rtuť, říká matka, stříbro, které ukazuje teplotu těla. Juraj Jakubisko touto metaforou nazval vzpomínky na prvních třiatřicet let svého života. Zápis obrazů a událostí, které si dobře schovala paměť jednoho z předních tvůrců česko-slovenské kinematografie, je působivou četbou, v níž se mísí osobitě viděná realita s magickým realismem. Rodný Kojšov, válka, střední umělecká škola v Bratislavě, režie na pražské FAMU, kolegové, lásky, život plující na „nové vlně“. V roce 1967 točí jako devětadvacetiletý svůj první celovečerní film „Kristove roky“. Početná mezinárodní uznání potvrzují jeho jedinečnost. První část pamětí Juraje Jakubiska končí v čase, kdy se tvůrce potkává se svými zakázanými filmy.