Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko (* 30. dubna 1938 Kojšov, Československo) je slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman. Jeho filmy se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností i podivuhodnou hravostí. Jeho manželkou je slovenská herečka a filmová producentka Deana Horváthová-Jakubisková.

Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristova léta (slovensky Kristove roky) (1967). Filmy Zběhové a poutníci (slovensky Zbehovia a pútnici) (1968), Ptáčkové, siroty a blázni (slovensky Vtáčikovia, siroty a blázni) (1969) a tragikomedie Na shledanou v pekle, přátelé! (slovensky Dovidenia v pekle, priatelia) (1970, dokončen byl 1990) byly v 70. letech normalizační cenzurou zakázány a Juraj Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dům, zasaď strom (slovensky Postav dom, zasaď strom) a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága s původním slovenským názvem Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech se slovenským názvem Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (česky Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný) (1992) s tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Je členem Evropské filmové akademie, od roku 2001 také docentem na pražské FAMU. Juraj Jakubisko byl také uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, StB, jako důvěrník, krycí jméno "Juro", evidenční číslo 14 481. V květnu 2012 absolvoval v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) transplantaci srdce. V sedmdesáti čtyřech letech se stal zřejmě nejstarším pacientem, jemuž byl v Česku tento zákrok proveden. Zemřel 24. 2. 2023.