Dvojník a jiné prózy

Více o knize

Už v prvních prózách mladého Dostojevského z let 1846-1848 jsou uloženy -alespoň v prvním náznaku - všechny výrazné vlastnosti jeho umění a hlavní znaky jeho pozdějšího vývoje. Navázání na Gogola, na novou tradici v ruské literatuře, je tu nejpatrnější nejen ve výběru námětů a prostředí, ale i uměleckých postupů, zvláště satirických. Stejně jako Gogol objevuje Dostojevskij pro literaturu opomíjený svět „ponížených a uražených“, poloproletarisovaných úředníčků a obyvatel petrohradských sklepů a podkroví. Postavy Dostojevského však mnohem častěji podléhají prostředí a stávají se z nich nemocní blouznivci, někteří končí i v šílenství. Zvýšená chorobná citlivost uvolňuje v nich často zlé instinkty, ale ještě častěji živý cit a soucit s cizím osudem. Na této nové formě křesťanské lásky také staví pozdější Dostojevskij. Mladé prózy jsou tedy pro pochopení jeho tvorby důležité a podávají nám autora ne sice ještě hotového, ale už ostře vyhraněného - od sociálně zabarveného realismu Chudých lidí až k mysticky vzrušenému stylu Bytné.