Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij, rusky: Фёдор Михайлович Достоевский, byl ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamějších spisovatelů všech dob. Zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu. Po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní – jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským. V roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petraševského (1821–1866), v němž se scházela ruská inteligence.

Tento kroužek byl však odhalen a označen jako protistátní a Dostojevskij byl akožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími „petraševci“ odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850–54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854–59). Roku 1859 Dostojevskij onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn. Na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním.

V šedesátých letech mu zemřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám. V té době hlásal návrat k patriarchálním základům národního života jako záchraně před důsledky moderních civilizačních procesů. Byl spoluvydavatelem listů 'Epocha' a 'Vremja'.

Ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci. Demonstroval krizové příznaky v psychologii současné společnosti, zhoubně poznamenávající lidské vztahy, zachytil soudobé hnutí anarchistických teroristů i morální a existenciální problematiku. Ke konci života byl výrazně ovlivněn mysticismem.

Dostojevskij byl celý svůj život epileptikem, kvůli čemuž nakonec i zemřel. Paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem.