Třicetiletá válka a evropské krize 17. století

Více o knize

23. května 1618 začalo pražskou defenestrací české stavovské povstání proti Habsburkům. To byl signál k dlouholetému úpornému zápasu, jehož konec se zdál být v nedohlednu. A skutečně, trvalo celých třicet let, než si mohla zpustošená Evropa s úlevou vydechnout. Je proto namístě otázka,proč vlastně všichni ti lidé 17. století šli do bojů a jaké důsledky jejich počínání vlastně mělo. Tak se také ptá autor, kterého celá jeho dosavadní badatelská činnost právě v této oblasti staví mezi přední znalce ve světě. Dochází přitom k závěru, že k úplnému a dokonalému obrazu života společnosti 17. století má moderní historiografie ještě daleko, i když se cíle nesmí vzdát. Ve své knize se snaží stručně nastínit význam tohoto konfliktu jako důležitého činitele při změně evropské společnosti. K tomu mu slouží i vhodně zvolený postup - střídání mikroanalýzy a makroanalýzy. Prakticky to znamená, že třicetiletou válku sleduje ve třech rovinách: 1. jako problém spíše obecný (univerzální) než evropský, 2. jako problém českých, slovenských a v některých případech středoevropských dějin s důrazem na jižní oblasti střední Evropy, 3. jako problém regionálních a místních dějin, přičemž mikrokosmos drobné, spíš typické než významné oblasti zlínského panství a jeho bezprostředního okolí má posloužit jako laboratorní prostředí pro řešení otázek, které v širším měřítku zatím historiografie řešit nedovede.