Gestapo: Mýtus a realita Hitlerovy tajné policie

Gestapo je často vnímáno jako všemocná instituce, které se všichni Němci obávali. Autor takové tvrzení vyvrací, počet pracovníků se pohyboval do nějakých 16 000, což je vzhledem k počtu Němců (v té době zhruba 66 miliónů) opravdu jen kapka v moři (knížka se každopádně zabývá gestapem pouze v Německu). Běžný Němec, který nevystupoval veřejně proti nacismu, vnímal gestapo víceméně kladně a často s ním i spolupracoval. Slušná část informací/udání směřovala do gestapa právě od „běžných“ obyvatel, to byl také hlavní důvod, proč bylo většinou velmi dobře informované. Brutální výslechy byly nasazovány vesměs jen proti nepřátelům režimu, tam nebylo nikterak výjimečné, když je dotyčný nepřežil (případně spáchal raději sebevraždu). Větší část knížky je tvořena přímo případy, které gestapo řešilo. Nebylo nijak neobvyklé, když vyšetřování skončilo bez obvinění. Častým proviněním bylo pronesení negativních komentářů na adresu vlády, leckdy si to vyslýchaný kvůli množství alkoholu ani nepamatoval. Výjimkou nebyly ani případy, kdy šlo o falešná udání (pomsta, snaha někoho odstranit z cesty atp.). Mnohé příběhy jsou velmi krátké, autor totiž obecně čerpá pouze z archivů gestapa, a to je velká škoda. Zajímavější by bylo, kdyby přeživší vypátral, a porovnal jejich zážitky s tím, co zaznamenalo gestapo do protokolů. Je to trochu jiný pohled na gestapo, celkově bych hodnotil 75 %.