Nad propastí byla tma

„Mámě děkuju za to, že mě porodila, a holkám, že se mnou spaly. Jsem muž, který za sebe děkuje.“ Zapsal si dvacetiletý Jónas Ebeneser do deníku. Teď mu táhne na padesátku, je rozvedený a právě zjistil, že není biologickým otcem své dcery. Muž činu, domácí kutil, který vlastníma rukama vykachličkoval už sedm koupelen, náhle ztratil chuť do života. Otázka zní: Jak ho nejlépe ukončit? Aby svým blízkým nepřidělával starosti, rozhodne se odjet do válkou zmítané země na cestu, z níž se nemíní vrátit. S sebou si přibalí jen brašnu s nářadím a staré deníky. V Hotelu Silence, kde se ubytuje, však začne své jizvy spatřovat v novém světle. Silný, vyzrálý a velmi lidský román o cestě z hluboké beznaděje je oslavou nekonečných životních možností, proměn a druhých šancí.